Motýlí křídla

Pestrobarevní motýli patří k obrazu horkého léta stejně neodmyslitelně jako sytě zelené louky a azurově modré nebe. Tajemství jejich křehké krásy je ukryto v jemných šupinách na povrchu motýlích křídel.

Do řádu motýlů (Lepidoptera) patří více než 150 000 druhů hmyzu od nenápadných drobných motýlků až po největší exotické exempláře. Nejkrásnějšími barvami hýří zpravidla denní motýli, ovšem zajímavé odstíny můžeme nalézt i u některých nočních druhů. Sbírky motýlů proto patřily vždy k chloubám přírodovědných muzeí i soukromých sběratelů.

Růst motýlích křídel

Motýlí křídla jsou tvořena dvojitou, na mnoha místech srostlou, membránou.

Každý motýl má dva páry křídel tvořených dvojitou, na mnoha místech srostlou, mombránou. Jejich pohyb zajišťují svaly, kterými jsou oba páry křídel upnuty na jednotlivé hrudní články motýlího těla. Křídla jsou tvořena pevným chitinem a jejich základ se formuje již v larválním stadiu. Motýli se vyvíjejí v dospělce proměnou dokonalou, to znamená po zakuklení housenky. Je to opravdu jako malý zázrak, když se ve stísněném prostoru kukly formují jemná motýlí křídla se všemi žilkami a kompletním barevným vzorem. Díky dokonalé souhře genů a hormonů se každá částečka pigmentu, každá šupinka ukládají přesně na své místo.

Ihned po vylíhnutí motýl vyhledá vhodné místo, kde poprvé rozprostře svá křídla. Do jejich cév začne proudit tělní tekutina (hemolymfa) a křídla se pomalu roztahují. Poté musí nějakou dobu vysychat a ztuhnout. Pokud v tomto kritickém období nemají motýlí křídla dostatek prostoru, mohou zůstat trvale zdeformovaná. Motýl v takovém případě často není schopen letu a je odsouzen k záhubě. Cévy tvoří typické žilkování jednotlivých druhů, tudy také procházejí nervy, které řídí činnost aromatických šupinek a feromony.

Stavba motýlích křídel

Délka křídel se u větších motýlů evropských druhů pohybuje mezi jedním až pěti centimetry, samičky jsou obvykle o něco větší než samečci. Tropičtí motýli mohou dosahovat rozpětí křídel až dvacet centimetrů. Motýlci ze skupiny Microlepidoptera jsou výrazně menší (tři milimetry až dva centimetry). Šupiny na křídlech jsou až na nepatrné výjimky typické pro všechny druhy a daly celému řádu jeho vědecké jméno (Lepidoptera - šupinokřídlatí). Jsou uspořádány v pravidelných řadách se vzájemnými přesahy, podobně jako střešní tašky. Ve dvojité membráně křídla jsou "ukotveny" krátkým, na konci zesíleným výběžkem.

Některým druhům motýlů šupiny chybí na celém křídle nebo na jeho části. Mechanickým otěrem se mohou šupiny ztrácet a již se neobnovují. Obecně platí, že ztráta šupin motýlům v podstatě neškodí a neovlivňuje jejich schopnost letu. Nanejvýš může snížit zachycování slunečního tepla, které se z křídel rozvádí po těle pomalu proudící tělní tekutinou.

Feromonové šupiny (voničky) na motýlích křídlech

Rozměry šupin lze měřit na mikrony, tedy tisíciny milimetru. Při tloušťce 2-5 mikronů se jejich šířka pohybuje od 30 do 100 mikronů, délka je dvojnásobná až pětinásobná. Tvary šupin závisí na druhu motýla, ale v některých případech najdeme různé formy vedle sebe na jednom křídle. Samečci denních motýlů mají na křídlech ještě zmíněné feromonové šupiny, takzvané voničky (androkonie). Prostřednictvím aromatických látek obsažených uvnitř vábí samičky. Voničky jsou zpravidla malé a dobře ukryté. U perleťovce velkého leží na spleti drobných žilek pod dvojitou vrstvou větších šupin. Soumračník slézový je má umístěny v záhybu na náběžné hraně předního páru křídel. tento záhyb se může aktivně otevírat a zavírat. Okáč zední skrývá voničky mezi jinými šupinami předních křídel. U nočních motýlů jsou feromony obsaženy v tělech samiček, které je vylučují žlázami v zadní části těla. Samečci zachycují aromatické stopy samiček jemnými čidly v tykadlech. Některé druhy tak dovedou najít partnerku i na vzdálenost několika kilometrů.

Barvy motýlích křídel

Barevné vzory motýlích křídel slouží nejen k vzájemné identifikaci, ale velmi často i jako mimikry. Pomáhají při zamaskování jejich nositelů v přírodním prostředí (ochranné zbarvení) nebo při zastrašení nepřátel (výstražné zbarvení). Veškeré barevné vzory vznikají právě v oněch drobných šupinách. Motýlí šupiny si můžeme představit jako ploché průhledné schránky s množstvím malých komůrek, které obsahují barevný pigment nebo vzduch. Na vnější straně jsou drobně žebrované a právě tato jemná struktura může vyvolat barevné efekty podobné duhovým skvrnám na tenkých vrstvách oleje. Lom světla způsobuje, že vidíme mihotající se barvy, které se často mění s úhlem pohledu. Tato opalizace doplňuje u mnoha druhů barevnost vlastních pigmentů.

Nejdůležitějšími pigmenty jsou melanin, který vyvolává hnědé nebo černé zbarvení, a pterin dodávající bílé, žluté, oranžové a červené odstíny. Další barvy - stříbrná, zlatá, modrá, fialová, zelená a perleťová vznikají lomem světla uvnitř šupin nebo na jejich povrchu. Bílá může být také výsledkem odrazu světla podobně jako u sněhových vloček. Noční motýli mívají obyčejně tmavší barvy v hnědých a šedých odstínech, často s ostře barevnými skvrnami na zadním páru křídel. V klidu jsou tyto skvrny zakryty předními křídly.

Při napadení se před útočníkem náhle otevřou a moment překvapení poté bezbrannému motýlovi může zachránit život. Podobné prostředky používají ostatně i některé denní druhy motýlů, například babočka admirál, babočka paví oko nebo různé druhy okáčů.

Další články

Barvy, kterých existuje tak velké množství, že ani nedokážeme všechny pojmenovat, v nás vyvolávají nejrůznější pocity.
Modré nebe patří k obrazu léta stejně neodmyslitelně jako motýlí křídla. Jaká je fyzikální podstata jeho modré barvy?
Historie střešní krytiny, která je stejně stará, jako stavitelství samo.
Olivový olej

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů