Pavouk tarantule

Tarantule jsou velcí huňatí pavouci, kteří nahánějí lidem hrůzu, ačkoli k tomu není žádný důvod. Tvrzení, že jejich kousnutí je pro člověka nebezpečné, patří do říše bájí. Skutečnost je velice střízlivá: jsou to neškodní tvorové, které je dokonce možno chovat jako domácí mazlíčky. Jejich život bývá často pro pozorovatele úchvatné divadlo.

Pavouk tarantule je samotářský tvor.

O tarantuli starý dobrodruh Fawcett kdysi napsal, že je to obrovský černý pavouk, který se v noci spouští na spící osoby a jeho kousnutí přináší smrt.

Sklípkani či tarantule - jak se jim obecně, i když ne zcela přesně říká - jsou všeobecně plaší tvorové. Jsou jedovatí jako všichni pavouci, ale jen málokdy někoho kousnou. Tropický prales v Peru je jedním z míst, kde najdeme největší hojnost sklípkanů včetně těch, které věda dosud nezná. Jestliže je člověk dostatečně opatrný, může je v noci překvapit bleskovým světlem fotoaparátu, jak přilepeni ke kůře stromů číhají na neopatrnou kořist, jíž bývají různé druhy hmyzu a obojživelníků.

Tarantule - chyba v názvu

Tarantule nahánějí lidem přemrštěnou hrůzu. Osm set druhů tarantulí je rozptýleno po všech světadílech. V Americe je najdeme od Argentiny až po Missouri a od tropických pralesů až po pouště severoamerického jihovýchodu.

Jméno tarantule je odvozeno od kultu, který vznikl k kraji kolem Tarentu v Itálii. Tam kdysi bývalo kousnutí pavoukem podnětem k bakchantskému reji, z něhož se vyvinul tanec tarantela. Vše se zakládalo na biologickém omylu: v této oblasti žije velmi jedovatý druh snovaček, rituál však byl spojován s mnohem větším, ale nejedovatým slíďákem tarentským. V lidovém povědomí se od té doby vžil název tarantule pro všechny velké pavouky. Pro přírodovědce však toto označení nezahrnuje jen slíďáky, ale i samostatnou čeleď Theraphosidae, jejíž příslušníci se dožívají i více než dvaceti let a bývají velcí jako talíř. Často mají na hřbetním štítku rýhy jako paprsky kola kolem středové jamky.

Tarantule jsou krásná stvoření

Jejich chloupky připomínají hebký sametový plášť a jejich vznosné, vysoké a klenuté nohy jsou obdivuhodné. Pokud jde o jejich velikost, je třeba říci, že právě díky ní se mohou pohybovat po zemi, aniž by je někdo obtěžoval nebo zašlápl. Pozorujeme-li páření dvou tarantulí, připomíná vášnivé tango. Po lehkém doteku čelního páru samcových končetin se samice začne natřásat, což samečka velmi vzrušuje a pomalu přibližuje své pedipalpy (druhý pár klepítek, které mají u pavouků tvar makadel), až dosáhne na její hřbetní štít. Pak - tváří v tvář - propletou končetiny, sameček zaklesne čelní nohy za klíšťky své družky, druhým párem noh ji zakloní a zespodu do ní uloží sperma. Po tomto tanci rychle uteče, dříve než ho samička po milostném vzplanutí stačí sežrat, aby pro právě oplodněná vajíčka získala dostatek proteinů.

Tarantule - osamělý lovec

Tarantule je samotářský tvor, který se dokáže zavrtat až třicet centimetrů pod zem, aby si tam zařídil domácnost. Na rozdíl od jiných pavouků se při opatřování potravy nevyznačuje žádnou zvláštní dovedností: nedovede skočit pětadvacetkrát dál, než jak je sám dlouhý, aby se zmocnil kořisti, nedává si práci se tkaním nějaké sítě ani se nespouští z výšky na hedvábném vlákně. Je to predátor, který sedí a čeká na svou oběť. Nedá se říci, že by se příliš namáhal. Jeho obratnost však spočívá v tom, že dokáže ulovit živočicha mnohem většího, než je on sám. Dělá to tak, že do jeho těla zabodne klepítka, spojená s jedovými žlázami. Může dokonce usmrtit i malého chřestýše, ale jeho obvyklý jídelníček sestává z cvrčků, brouků a hmyzu všeho druhu. Přes svou tělesnou mohutnost není tento bezobratlý tvor schopen konzumovat pevné potraviny. Vstřikuje do kořisti trávicí tekutiny a poté saje elixír, který tímto způsobem vzniká. Někdy utká u svého doupěte rohož z hedvábných vláken, která ho upozorní, když se nějaký šváb nebo jiný vetřelec pokusí vniknout do jeho ústraní. Stejně jako jiní pavouci má na nohách nesmírně citlivé chlupy s nervovými zakončeními, jež zachytí i sebemenší záchvěv. Každý chlup se dále větví v mnoho menších chloupků, které pavoukům umožňují rychle pobíhat po svislých plochách navzdory zákonu zemské tíže.

Pověsti

Lidem, zejména filmařům, poskytla tarantule svým hrozivým zjevem bohatou látku k rozvíjení nejhrůznějších fantastických příběhů. Ve Střední Americe například lidé věří tomu, že tarantule může koni ukousnout kopyto. Staří cestovatelé ve svých cestopisech vyprávěli, že tito pavouci požírají ptáky v hnízdech. Všechny děsivé zkazky se však rozplynou v okamžiku, kdy je porovnáme se střízlivou skutečností: jsou to totiž tvorové velmi zranitelní. Jednou z nejúchvatnějších epizod v životě tarantulí je svlékání kůže, které se děje čtyřikrát do roka během růstu a jednou za rok v dospělosti. Pavouk ležící na zemi se najednou začne nafukovat. Křečovitě sebou škube a v jeho kůži se objeví malá trhlina. Aby se zbavil svého starého šatu, vytlačuje ze zadečku vlastní tělní tekutinu směrem ke končetinám a na spodní část hřbetního štítu. Když je proměna dokončena, holé a zhroucené tělo zůstává ležet a odpočívá. V této fázi nejednou tarantule zahynou prostým vyčerpáním. Jestliže k tomu dojde, je jejich mrtvolka jako zdroj proteinů vítaným soustem pro čápy, sovy, ještěrky, hady a především pro obrovské, kovově tmavomodře zbarvené vosy dlouhé až pět centimetrů, jimž se říká "pavoučí sokoli".

Je možné, že kdysi, na určitém stupni vývoje, byly tarantule natolik vážným nebezpečím, že jejich osmipaprskový hvězdicový tvar zůstal zakódován v našich genech jako hrozba. Jsou to však docela milí, krásní a dozajista neškodní tvorové.

Další články

Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Tropický deštný prales je domovem tarantule.
Těstoviny různorodých tvarů patří mezi tradiční recepty italské kuchyně.
Sovy v naší přírodě
Vosy - stavitelé v černožluté uniformě a jejich hnízda.
Med využívají tradiční recepty na výrobu perníku.
Jelenice, kůže na indiánské oděvy byla získávána z kůže jelenů.
Divocí koně na ústupu vinou člověka.
Tropické deštné pralesy v Kostarice jsou objektem ochrany.
Jedovatí pavouci a hmyz - nakolik jsou nebezpeční.

Tarantule jsou všeobecně plaší tvorové. Jsou jedovatí jako všichni pavouci, ale jen málokdy někoho kousnou.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů