Oko

Jedovatí pavouci a hmyz

Jedovatí pavouci, stonožky, vosy a štíři jsou vděčným tématem novinových článků. Nebude tedy na škodu se na jedy, jedovatá kousnutí a žihadla hmyzu a ostatních členovců podívat blíže.

Zápřednice jedovatá
Jedovatý pavouk zápřednice jedovatá, se kterým se můžete setkat i v České republice

Obecně platí, že hmyzí kusadla nebo žihadla jsou nepříjemná jak dětem, tak dospělým. Mnohé druhy bezobratlých, například pavouci a stonožky, děsí většinu lidí již svým vzhledem, takže klenotníci v metropolích Evropy nebo USA někdy využívají k ochraně svých výkladních skříní pokud možno velké, chlupaté a nápadně zbarvené sklípkany, kteří se promenují mezi šperky a drahocennostmi. Efekt je znamenitý, ochrana dokonalá, i když tito pavoučí velikáni zdaleka nejsou tak nebezpeční, jak vypadají.

Existuje mnoho bezobratlých, kteří jsou pro svou obranu nebo pro lov vybaveni účinnými jedy. Většinou však mají tyto jedy v množství tak nepatrném, že pro člověka nemá jejich kousnutí nebo bodnutí vážné následky. Pouze osoby se zvýšenou citlivostí (alergici) mohou na poranění jedovatým hmyzem nebo jiným členovcem dokonce i zahynout. Většinu lidí však postihnou jen otoky v okolí rány, kopřivka, puchýře na pokožce nebo zvýšená teplota. U přecitlivělých lidí se však může projevit narušení tělních funkcí a dlouhodobé působení jedu, a proto nelze brát jedy malých členovců na lehkou váhu. S kterými členovci tedy můžeme u nás i v zahraničí učinit nepříjemnou zkušenost?

Jedovatí členovci

Patrně nejznámějšími bodavými nepřáteli člověka jsou blanokřídlí. Někteří z nich mají na konci zadečku žihadlo, opatřené dvoudílnou jedovou žlázou. Žihadlem se brání včely, vosy, čmeláci, žahalky, zlatěnky i někteří mravenci. Žihadlo je poměrně komplikovaný orgán, ovládaný silnými svaly a zakončený ostrým chitinovým bodcem, který snadno prorazí lidskou kůži. Někdy jsou na žihadle zpětné háčky, které znemožňují jeho vytažení, takže se vytrhne a zůstává v ráně i s jedovým váčkem. Tento druh žihadla mají například včely.

Včelí jed (ostatně i jed jiných blanokřídlých) se skládá ze dvou složek, kyslé a zásadité. ty do rány vnikají samostatně a až po jejich smísení vzniká bolestivý účinek. jsou to bezbílkovinné jedy kantharidinové skupiny a svým složením se blíží jedu chřestýše. Není proto divu, že včelí žihadlo vyvolá pronikavou bolest, zčervenání a zduření v místě vpichu s místním odumřením pletiva. U přecitlivělých lidí dochází k bušení srdce, křečím, bezvědomí, poruchám sluchu a zraku. Velké množství včelích bodnutí je opravdu nebezpečné. Záleží ovšem na místě vpichu - bodnutí do jazyka a dutiny ústní je vždy nebezpečné - a také na ošetření rány. Vytáhneme-li žihadlo opatrně, abychom jed do rány nevymáčkli (pinzetou, nožíkem apod.), je účinek nepatrný. Otok a zánět ztlumí studený obklad. Lékař pak pomůže kalciovou injekcí nebo protialergickými léky. U nás nejsou tyto příhody příliš vážné, včely u nás chované nejsou útočné. Avšak v Severní Americe se v současnosti šíří dovezené včely indické, které svou útočností představují vážný problém.

Zvláštní kapitolou jsou mravenci. Někteří z našich, například malý černý mravenec drnový, mají žihadla a citelně bodají, rozhodně však nejsou nikomu nebezpeční. Velcí lesní mravenci žihadla nemají a útočí tak, že prokousnou kůži kusadly a na ranku pak stříknou kyselinu mravenčí. Ani oni nemohou člověku vážně uškodit. Naproti tomu některé tropické druhy způsobují zranění citelnější a nepříjemnější než včely a vosy.

Žihadlo je specialita blanokřídlých. Leckdy však můžeme číst i o "žihadle" štíra. Tento orgán má s hmyzím žihadlem společné jen umístění na konci zadečku a schopnost bodnout. Ve skutečnosti má zcela jinou stavbu a jinak funguje. Hmyzí žihadlo je ukryto uvnitř zadečku a je to zařízení velmi složité. Štír má na konci těla hruškovitě zduřelý článek, vyplněný jedovou žlázou a opatřený dutým trnem, který nemůže ani vysunout, ani zatáhnout. Jeho jed je však velmi účinný, poranění bolestivé, s několik dní trvajícími následky. Bodnutí velkých tropických štírů může být i životu nebezpečné. Evropský štír kýlnatý je však tvor plachý a neútočný a nepůsobí vážné nesnáze.

Bolestivé bodnutí však nemusí pocházet jen od žahavého hmyzu. I krev sající druhy, které nemají jedové žlázy, dovedou nehezky potrápit. Vypouštějí do rány látky, které jim usnadňují sání krve - protisrážlivé a rozkládající tkáně - které vyvolávají bolestivý pocit, zčervenání, otok a svědění. Bodají jak vši, blechy, štěnice, tak i v přírodě volně žijící druhy. Ve vodě můžeme utrpět bodnutí některé vodní ploštice, například znakoplavky, bodule (vodní včely) nebo jehlanky či splešťule. Také na keřích a stromech žijící malé ploštice z rodu Anthocoris si nás mohou splést s listem a citelně bodnout. Zvlášť nepříjemné však jsou různé druhy dvoukřídlých - komáři, mouchy, ovádi, bzikavky. Žádný není jedovatý, ale každý z nich může přenášet různé infekce.

Jedovatí pavouci

Nyní se podívejme na jedovaté pavouky. Z našich druhů naštěstí není smrtelně nebezpečný žádný. Lidé se nejvíc obávají velkých, až 10 cm dlouhých chlupatých sklípkanů nebo asi 7 cm velkých solpug. Ti však nejsou příliš nebezpeční. Zato mnohem menší pavouci z rodu Lathrodectes jsou opravdu jedovatí. Jsou známi pod různými jmény - tarantule nebo malmignatta v jižní Evropě, karakurt ve středoasijských stepích, černá vdova v Americe. Jsou dlouzí nejvýše 5 cm, ale jejich kousnutí se vyrovná hadímu uštknutí a postižení lidé musí strávit několik dní v nemocnici. Tito pavouci vypadají nanápadně, mají kulovitý zadeček, většinou černý, někdy také skvrnitý, a dlouhé nožky, žijí skrytě na pastvinách a polích, takže se s nimi často dostanou do styku domácí zvířata nebo lidé pracující na poli. Kousnutí způsobuje prudkou bolest, třas, křeče a dušení a mnohdy i ochrnutí a smrt. Jed těchto pavouků byl ve směsi s různými rostlinnými šťávami součástí šípových jedů.

Jedovatí brouci

Jedovaté jsou však i některé vcelku nevinně vypadající druhy hmyzu, které nebodají a nekoušou. Patří mezi ně například krásní brouci puchýřníci, majky, páteříčci, a dokonce i slunéčka a mandelinky. Ti všichni obsahují a mohou vylučovat prudký jed kantharidin, tím zákeřnější, že se uchovává ve svalech ptáků nebo obojživelníků, kteří tyto brouky požírají. Byly zaznamenány případy otravy takovým masem. Naštěstí jsou u nás puchýřníci vzácní, hojnější jsou v jižní Evropě. Dráždivé jedy mohou vylučovat i jiní brouci, například drabčíci z rodu Paederus, žijící v bažinách a na okrajích vod. Dvoumilimetrový drabčík Oxytelus létá za večera, a "spadne-li" do oka, poleptá spojivku a vznikne bolestivý zánět. Na kůži způsobuje jed drabčíků otoky a puchýře.

Nepříjemné záněty na pokožce, na spojivkách a v dýchacích cestách mohou způsobit i bezbranné chlupaté housenky. Zejména přástevníci mají u kořene dutých chloupků jedové žlázky, ale podobné nebezpečné chlupy mají i housenky bekyně a dalších druhů motýlů. Brát tyto chlupaté housenky do ruky se nedoporučuje. Může se stát, že vítr roznese odlomené chloupky po okolí a ty se mohou stát zdrojem záhadných zánětů a obtíží.

K tomuto výčtu je možno přidat také velké tropické jedovaté stonožky, které je možno nalézt v trouchnivých kmenech a pod kameny, brouky vystřikující leptavé látky na dálku (patří mezi ně i náš neškodný prskavec nebo jávánská mormolyce) a dospělé motýly s jedovatými chloupky.


Další články

Bodavý hmyz v letní přírodě.
Co dokáží pavouci se svými vlákny
Uránie, motýli zářivých barev.
Magic the Gathering - příznivce hry Magic the Gathering lze po celém světě počítat na miliony.
Chvostoskoci - sněžné blechy.
Mravenec lesní útočí tak, že prokousne kůži kusadly a na ranku pak stříkne kyselinu mravenčí.
Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Mrtvé moře je slané jezero ležící na Blízkém východě.
Má čmelák žihadlo nebo kouše?
Červená barva krve - proč je krev červená?
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma důležitou rostlinou.

Stíny nad Rivou je RPG hra.

Yin.cz