Tropický deštný prales je přírodní společenstvo s největší biodiverzitou na souši. Je to opravdové království stromů, rozdělené do několika pater, které je domovem nepřeberného možství rostlinných i živočišných druhů.
Tropický deštný prales. Podle zažité představy, vytvořené pod vlivem vzrušujících líčení jeho neprostupnosti a nebezpečnosti, je to obrovské, nezkrotné a člověku nepřátelské společenstvo rostlin a živočichů, které pokrývá velkou část pásma mezi oběma obratníky, zabírající 23 % zemského povrchu. Ve skutečnosti je rozloha tropických deštných pralesů nepoměrně menší a každým dnem se zmenšuje. Původně pokrývaly tyto pralesy větší část guinejského pobřeží Afriky, značnou část Konžské pánve a východní pobřeží Madagaskaru, v Asii dobrou polovinu Přední Indie, více než polovinu Zadní Indie, celé Malajsko, Sundské ostrovy, Filipíny, Novou Guineu a část východního pobřeží Austrálie. V Jižní a Střední Americe vyplňovaly celou oblast od Amazonie až po jižní Mexiko a některé karibské ostrovy. To již dnes ovšem není pravda, v celé řadě oblastí již tropické deštné pralesy zmizely, nahradily je plantáže nebo druhotný les.
Proč vlastně tropický deštný prales roste jen na zlomku území v tropickém pásmu? Je to tím, že toto na druhy i na biomasu nejbohatší společenstvo vyžaduje neobyčejně příznivé klimatické podmínky. Teploty v průměru dosahují 24 až 29 °C, během roku nedochází k výkyvům větším než asi 4 °C a celoroční srážky činí kolem dvou až osmi tisíc milimetrů, někdy až 12 000 mm. Rozdíly mezi denními a nočními teplotami nepřevyšují 12 °C a vzdušná vlhkost je trvale vysoká. Pochopitelně, že v sušších oblastech nebo ve vysokých horách, kde jsou teploty kolísavé, neroste tento bujný les, ale nahrazují jej jiné formy lesních porostů nebo savany.
Tropický deštný prales je společenstvo s nejmocnější biosférou na souši. Úroveň zapojených korun je ve výši asi 30 metrů nad zemí a jednotlivé mohutné stromy ji ještě vysoko převyšují - dosahují výše 50 i 60, ojediněle až 90 metrů. Je to opravdové království stromů, 70 % druhů, které vytvářejí tropický deštný prales, jsou dřeviny. Koloběh živin v pralese je neobyčejně rychlý, ale pralesní půda je hluboká jen několik centimetrů, ačkoli do půdy přichází po celý rok množství organických látek, vlivem vysoké vlhkosti a teploty se rychle rozkládají. Pralesní půda tedy není bohatá, a jakmile prales zmizí, živiny se vymyjí a zůstane holý červený písek - laterit. Místo bohatého společenstva, vytvářejícího každoročně tuny živé hmoty, zůstane chudý úhor, zarůstající plevelnou a neužitečnou vegetací, která navíc brání uchycení původních druhů z pralesa.
Pralesní dřeviny nás udiví tím, že jejich dřevo nemá letokruhy. Rostou stejnoměrně po celý rok. Většina z nich má velice štíhlý kmen, korunu rozvětvenou až ve velké výši, často do deštníkovitého tvaru. Proto bývají kořeny široce rozložené, někdy chůdovité, jindy deskovité, aby udržely stabilitu kmene v měkké, často bahnité půdě.
I prales má patra. To nejvyšší tvoří koruny nejmohutnějších stromů, široce rozložené a nezapojené. Zde je království slunce. Stromy mají poměrně malé, kožovité listy, hladké a pevné, které dobře snášejí denní změny vzdušné vlhkosti. Za světlem sem po mohutných kmenech šplhají rozmanité liány a na větvích se usazují epifyty, jako například orchideje nebo bromélie. Stromy zde bohatě kvetou, některé se mění v obrovské barevné kytice a přinášejí i plody. A to je prostřený stůl pro obrovské množství hmyzu, od nádherných motýlů až po droboučké vosičky, pro pestré ptáky i mnoho stromových savců - veverek, opic, kaloňů a netopýrů, podivných poletuch i šplhajících malých šelem. Na jediném obrovském stromě žije podle zjištění vědců i několik set tisíc živočišných druhů.
Střední patro tropického deštného pralesa má mnohem stálejší mikroklima a vyšší vlhkost než vrstva nejvyšší. Zde rostou stromy v hustém zápoji, je zde již méně světla a stálejší teplota. Listy stromů jsou větší a měkčí, mají hladký povrch, aby po nich dobře stékala voda. Některé z nich už nemají květy na koncích větví, ale na silných kmenech (jako například kakaovník). Život zde zdaleka není tak bohatý a pestrý jako nad korunami této střední vrstvy. Žijí zde stromové žabky, gekoni a hadi, skrytě žijící ptáci a ze savců ti, kteří nejsou tak vynikajícími vzdušnými akrobaty jako třeba giboni nebo chápani. Zato je zde mnoho stromových mravenců a také termiti a vosy si v těchto místech budují velká a často nápadně utvářená nebo zdobená hnízda. Za nimi přicházejí lovci hmyzu - mravenečníci, luskouni, medozvědky a další.
Nejpodivnější je přízemí tropického deštného pralesa. Vládne zde stále téměř stoprocentní vlhkost a husté příšeří. Půda je většinou holá, není zde hustý podrost, který známe například z našich lužních pralesů. Rostliny mají většinou velké, nápadně utvářené a měkké listy - mohou si to dovolit, v přízemí pralesa nikdy nevane vítr. Po jejich voskovém povrchu nadbytek vody rychle stéká a ten, který je v jejich tělech, vypouštějí otevřenými cévami - tzv. hydatodami. Na zem dopadá jen přibližně 1 % světla, v němž se vyhřívají stromové koruny, proto zde zastihneme především stínomilné obyvatele - stonožky, pavouky, velké šváby, pestře zbarvené ploštěnky obřích rozměrů, ale i mnoho mravenců a termitů, jejichž hnízda jsou v zemi, a hojnost hmyzu, který se popásá na rozkládajících se látkách od rozmanitých hrobaříků až po mouchy.
Velká zvířata zde žijí jaksi pokradmu, vyhledávají si úkryty v houštinách u vod nebo doupata pod kořeny stromů a v padlých velikánech. Jsou to například tapíři, některé druhy antilop či turů, divoká prasata nebo jeleni. Z velkých šelem si v pralese libuje jen jaguár, levhart a někteří medvědi. Z ptáků zastihneme v přízemí jen kurovité, velké kasuáry, mohutné, špatně létající holuby korunáče, pestré pity a kupodivu i některé ledňáčky. Vcelku však přízemí pralesa působí skličujícím a pustým dojmem. Člověk musí toto prostředí dobře znát, aby dokázal objevit jeho četné a velice zajímavé obyvatele.
Tropický deštný prales má svá tajemství. Mnozí z jeho obyvatel vedou noční život - prozrazují se množstvím strašidelných zvuků. Jiní se objevují jen krátce, například v době dešťových přívalů, a poté opět mizejí. Největší pohyb nastává za svítání a za soumraku a v této době se také největší množství obyvatel tropického deštného pralesa ozývá svými pronikavými hlasy. Rozvrh hodin se v pralese dodržuje velmi přesně, takže zkušený lovec nebo přírodovědec ví, kdy a kde se s hledaným zvířetem může potkat. I to však vyžaduje značnou zkušenost a obratnost v pozorování - obyvatelé pralesa jsou velmi dobře maskováni - savci pestrými skvrnami, obojživelníci a plazi vzory připomínajícími povrch půdy nebo kůru stromů, hmyz napodobuje části rostlin. Pestrost života v tropickém deštném pralese je úžasná.
Odhaduje se, že jen stromů na Jávě rostlo více než tisíc druhů, na Srí lance 1500 a v amazonském pralese téměř tři tisíce. Počet jiných rostlin dosud neznáme, a pokud jde o živočichy, pak zoologové tvrdí, že v tropických deštných pralesích jde počet druhů jen u hmyzu do desítek milionů. Toto obrovské bohatství, z větší části dosud nepoznané, nám mizí před očima. Tisíce, možná desetitisíce pralesních druhů jsou ohroženy vyhynutím. A ohrožen je i celý tropický deštný prales.
Další články
Písek je jedna z nejběžnějších látek na zemi.
Lstivé orchideje udělají cokoli, aby přilákaly opylující hmyz.
Svatý grál je kalich, který je součástí evropské mytologie.
Mravenec lesní staví nápadné kupy z jehličí.
Moucha domácí je věrný průvodce člověka.
Co dokáží pavouci se svými vlákny - někteří pavouci jsou doslova akrobaté na laně.
Kakaovník, kakao a čokoláda - kakaovník pochází původně z amerických tropických deštných pralesů.
Voda je určující faktor pro život na Zemi.
Písek zdrojem energie pro budoucnost.
Uránie, motýli zářivých barev
Stromy jsou největší a nejstarší živé organismy světa, které známe.
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma důležitou rostlinou.
Čínská mytologie zahrnuje pestrou mozaiku zajímavých tvorů.