Čokoláda, která je oblíbenou pochoutkou mnohých z nás, se vyrábí, stejně jako kakao, z kakaových bobů, které jsou plody kakaovníku.
Čokoláda patří mezi oblíbené pochoutky, ať to jsou klasické tabulky, plněné nebo duté čokoládové figurky nebo čokoládové bonbony. Čokoláda chutná většině z nás v každé podobě. Že se čokoláda vyrábí v čokoládovnách, ví jistě každý. A možná i to, že jde o směs kakaové hmoty a cukru, případně kakaového másla. Odkud vlastně kakaová surovina pochází? Z čeho se vlastně kakao, kterým je myšlen především kakaový prášek získává?
Kakaovník, jemuž dal švédský botanik Linné vědecký název Theobroma cacao, je strom, z jehož semen se kakao vyrábí. Prvním Evropanem, který kakaovník spatřil, byl Kryštof Kolumbus, který v roce 1502, tedy během své čtvrté výpravy do Ameriky, doplul k pobřeží dnešní Nicaraguy, kde narazil na indiánská plavidla naložená různým zbožím, mezi kterým byly také kakaové boby. Avšak až jiný Evropan, Fernando Cortéz, španělský dobyvatel říše Aztéků, se s kakaovníkem seznámil podrobněji. Dokonce ochutnal i produkty, které z nich Indiáni vyráběli.
Aztékové, jejichž říše se rozkládala především na území dnešního Mexika, nazývali kakaovník jménem cacauatl a tento název Evropané převzali, pouze ho trochu pozměnili na cacao, nebo-li česky kakao.
Taktéž slovo čokoláda má aztécký původ, neboť tuhým výrobkům i nápojům z kakaových bobů Aztékové říkali chocolatl. Aztéčtí panovníci a jejich dvořané měli tuto pochoutku ve velké oblibě, vládce Montezuma například nepil při hostinách nic jiného než chocolatl, tedy tehdejší čokoládu.
Na španělské dobyvatele zprvu chocoatl příliš velký dojem neudělal. Od dnešního kakaa a čokolády se odlišoval. Aztékové ho kořenili chilli papričkami, roztlučené kakaové boby míchali s kukuřičnou kaší a především nesladili.
Když se Cortéz vrátil roku 1528 z Ameriky a předložil španělskému králi plody kakaovníku a čokoládové placky, tento dar krále příliš nezaujal. Čokoláda získala na oblibě až tehdy, když se začala sladit. A k tomu došlo poté, kdy Španělé dovezli do Ameriky cukrovou třtinu, z níž se vyráběl cukr. Kakaový nápoj i tuhá čokoláda dostala rázem lahodnější chuť.
Nová pochoutka byla zprvu velice drahá a dovolit si ji mohli jen velmi bohatí mlsalové. Do světa si čokoláda začala razit cestu až tehdy, kdy španělské tajemství odhalili Italové, Francouzi a Holanďané. Poté již nepomohly ani zákazy některých panovníků, které měly zvyk popíjení lahodného nápoje omezit.
Pražené kakaové boby se zprvu roztloukaly na prášek v hmoždířích ručně. Postupem času začaly vznikat první malé čokoládovny, továrničky, v nichž se již boby drtily a mlely v mlecích strojích. Začátkem 19. století přišel holandský obchodník Van Houten na způsob získávání takzvaného kakaového másla z kakaových bobů a na to, že po oddělení této tukové látky je kakao daleko vhodnější pro přípravu kakaových nápojů. A když se v roce 1876 ve Švýcarsku objevila novinka, mléčná čokoláda, začala spotřeba kakaa prudce stoupat. Dokonce tak, že ani stále se rozšiřující americké kakaové plantáže už nemohly pokrýt poptávku po kakaových bobech.
Proto bylo pěstování kakaovníku přeneseno i do Afriky. V oblasti tropické Afriky se kakaovníku znamenitě dařilo a jeho pěstování se neustále rozšiřovalo, až africká sklizeň kakaových bobů nakonec převýšila americkou produkci. Mezi kakaové velmoci dnes patří čtyři západoafrické státy - Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie a Kamerun - a v Americe Brazílie. Kakaovník se pěstuje i v dalších státech, například Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru, Mexiku, Dominikánské republice, Nové Guinei, Togu, Malajsii a jiných.
Kakaovník je stále zelený strom, jehož pěstované odrůdy se množí převážně výsevem semen. Vyrůstá do výšky pěti, někdy až dvaceti metrů. Nejlépe se mu daří v místech, kde je alespoň částečně zastíněn vyššími stromy. Od čtyř do pěti let začíná kakaovník kvést a plodit. Plodí často i dvakrát ročně.
Květy kakaovníku jsou poměrně malé, v průměru měří asi dva centimetry. Vyrůstají ve svazečcích a mají bílou nebo růžovou barvu. Nenajdeme je na koncích mladých slabých výhonů a větviček, jak tomu bývá u většiny dřevin, ale přímo na kmenech a starších silnějších větvích. Tomuto zvláštnímu jevu říkají botanici kmenokvětost (kaulifolie). Pochopitelně že i plody se vyvíjejí na kmenech, čemuž se odborně říká kmenoplodnost (kaulikarpie). Protože květy kakaovníků nevoní, nezapáchají ani neoplývají nektarem, většina hmyzu je míjí bez povšimnutí. Dochází u nich k samoopylení, nebo opylení obstarává jeden druh malého pavoučka z rodu Forcipomyea.
Přibližně čtyři až pět měsíců po odkvětu dozrávají plody. Jsou to žluté nebo červené bobule, jejichž velikost je různá podle odrůdy kakaovníku. Mohou dorůstat délky až pětadvaceti centimetrů a přibližně deset centimetrů do šířky. Obsahují dvacet až šedesát černohnědých, oválných, přibližně třícentimetrových semen, která se podobají bobům, a proto se jim říká kakaové boby. Zralé sklizené plody se nechávají několik dní oschnout a poté se z nich vyloupou semena, která se očistí, fermentují a suší. Takto upravená semena se převážejí do čokoládoven, v nichž se boby praží, oloupe slupka a rozemelou se na tučnou kakaovou hmotu, která se smíchá s cukrem, případně dalšími přísadami, a z takto připravené směsi se vyrábí čokoláda. Část kakaové hmoty se za tepla lisuje, aby se od sebe oddělily kakaové máslo a kakaový prášek, známý jako kakao.
Semena kakaovníku obsahují kromě minerálních solí, zmíněného kakaového másla a dalších látek, alkaloid theobromin, jehož posilujících účinků při tělesné i duševní únavě využívali američtí Indiáni již před tisíciletími. Až budete popíjet kakao, nebo vychutnávat tabulku čokolády, vzpomeňte si na dlouhou a spletitou cestu, kterou tyto potraviny prodělaly, než dospěly ke své dnešní podobě.
Další články
Sůl je jedna z nejběžnějších látek, která má různorodé uplatnění.
Kukuřice je další z plodin, se kterými se Evropané seznámili po objevení Ameriky.
Čaj je lahodný nápoj a potěcha smyslů.
Chuť je smyslem, pomocí něhož si můžeme, mimo jiné, vychutnat i čokoládu a kakao.
Parní lázeň v kultuře různých národů.
Aztékové nazývali kakaovník jménem cacauatl a tento název Evropané převzali, pouze ho pozměnili na cacao, česky kakao.