Peklo zvané Venuše

Venuše je planeta, která se podmínkami, které panují na jejím povrchu - vysoké teploty, obrovský tlak, oblaka kyseliny sírové, nejvíce podobá představě pekla. Přesto někteří vědci ani v takovémto prostředí nevylučují existenci života.

Scénář vyslání sondy, která by odebrala vzorek z atmosféry planety Venuše a neshořela. Mateřská loď zůstane na oběžné dráze a menší sonda sestoupí pomocí padáku do atmosféry, kde se díky balonu stabilizuje. Následně se rozevře deska pro sbírání vzorků, na které se zachytí prach a možné mikroorgamismy. Po zážehu raketový motor nasměruje vzorek k mateřské lodi, kde bude provedena analýza zakončená přepravou vzorku k Zemi.

Venuše mohla být kdysi planetou pro život jako stvořenou. Bylo to v době, kdy Slunce bylo o třicet procent méně žhavé než dnes. Jak se intenzita slunečního záření zvyšovala, působením skleníkového efektu zachycovaly oxid uhličitý a vodní páry teplo a oceány se postupně vypařily. V následujícím období se z obrovských puklin vylila láva, která pokryla celou planetu. Hledat dnes jakékoli známky života na povrchu by proto bylo zbytečné. Přesto stojí za to se na Venuši podívat zblízka.

Venuše - neznámá planeta

Dlouhou dobu víme, že Venuše a Země mají mnoho společného. Pozorování ze Země však nevedlo dlouho k žádnému jednoznačnému výsledku. Důvod? Hustá atmosféra, která ji obklopuje, je asi stokrát hmotnější než zemská. Oblačnost je souvislá a jediný způsob, jak sledovat povrch, je použití radaru. Změnu přinesly až americké sondy Pioneer a Mariner, které spolu se sovětskými sondami Venera přinesly údaje o složení atmosféry a povrchu. Ukázalo se, že ve výšce padesáti kilometrů se nacházejí oblaka kyseliny sírové. Výsledky měření odhalily i jisté anomálie, kterým zprvu nikdo nevěnoval pozornost. Až později byla vyslovena domněnka, že by se za nimi mohl ukrývat život.

Nadbytečná síra v atmosféře planety Venuše

Vědci, kteří jsou přesvědčeni o možnosti života na Venuši, říkají, že i takto jedovatá atmosféra může být zužitkována na energii. Poukazují přitom na složitou chemickou reakci, při níž z oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého vzniká formaldehyd, síra a enrgie. Tato reakce by mohla vysvětlit nízkou koncentraci oxidu uhelnatého v atmosféře Venuše. Možná je to i vysvětlení záhady spočívající ve zbývajících sloučeninách síry, které by podle všeho měly dávno reagovat. Nadbytečná síra způsobuje nerovnováhu, která se podobá nepoměru mezi kyslíkem a oxidem uhličitým na Zemi. Oba plyny jsou totiž tvořeny a pohlcovány živými organismy. Astrobiologové proto připravují spektrografy, které by dokázaly sledovat planety jiných hvězd a zaznamenat jakékoli nesrovnalosti v chemických reakcích jako možný projev života.

Podivné kapičky v atmosféře Venuše

V roce 1979 nalezla sonda Pioneer v atmosféře planety Venuše podivné nepravidelné kapičky, jejichž původ nebyl nikdy zcela vysvětlen. Byly větší než jiné podobné kapky a svou velikostí odpovídaly pozemským mikroorganizmům. Vnější vrstvu těchto kapiček tvoří kyselina sírová a dvacet až třicet procent voda. Je zde tedy zásoba vody, energie a živin, která může být využita živými organismy. připomeňme, že na Zemi byly nedávno objeveny tzv. extremofilní organismy, které přežívají v těch nejméně příznivých podmínkách, žíví se sloučeninami síry a uvolňují energii. Podle vědců to dokonce mohli být první obyvatelé planety Země.

Příliš dlouhá noc na povrchu planety

Další zvláštností jsou vrstvy atmosféry nacházející se ve výšce šedesát až sedmdesát kilometrů, které z neznámých důvodů pohlcují ultrafialové záření. Co kdyby to měly na svědomí mikroorganismy, které umí využít toto záření k fotosyntéze? Byl by to unikát, protože žádné známé pozemské mikroorganismy nic takového nedokážou, vysoké dávky UV záření jsou pro ně naopak škodlivé. Pokud by to byla pravda, využívaly by ve svůj prospěch i jinou zvláštní vlastnost atmosféry Venuše. Zatímco zdejší den je neobyčejně dlouhý (243 pozemské dny), atmosféra se pohybuje více než šedesátkrát rychleji. Organismy na povrchu planety by na svítání musely čekat téměř tři čtvrtiny pozemského roku, což je příliš dlouho. Oproti tomu organismy v atmosféře by měly noc jen čtyřdenní a to již pro život postačuje.

Koloběh života

Mikroorganismy vysoko nad povrchem planety si možná také přizpůsobují počasí tak, aby jim vyhovovalo. Pohlcováním záření vytvářejí studené a teplé fronty, čímž vzniká konvekční cyklus, který je předpokladem rychlých pohybů v atmosféře. Rychlejší rotace atmosféry znamená kratší noc bez životodárných ultrafialových paprsků. Tím se kruh uzavírá, je však třeba mít na paměti, že jde o pouhé spekulace. pro skeptiky dodejme, že i na Zemi existují rostliny, které se nejen umí bránit před účinky UV záření, ale dokáží jej přeměnit na energii. Alpský lišejník například obsahuje pigment, který pohlcuje ultrafialové záření a vydává je v podobě jiných vlnových délek. Některé bakterie (např. Deinococcus radiodurans) dokážou zrekonstruovat svou DNA poté, kdy byla vystavena účinkům záření a roztrhána na stovky dílů. Není vyloučeno, že podobná překvapení nás čekají i na Venuši.

Planeta Venuše

Další články

Tlak je fyzikální veličina, s jejímiž účinky se setkáváme v každodenním životě.
Voda v roli nedostatkového zdroje.
Kyselina chlorovodíková zvaná také kyselina solná.
První předpověď počasí prakticky realizoval britský fyzik jménem Lewis Fry Richardson.
Způsoby měření teploty a různé používané druhy teploměrů.
Stirlingův motor je úsporný, tichý a čistý.
Lišejníky jsou tvořeny houbou a řasou, žijícími v symbióze.
Když se řekne Velká Británie, jaké jsou významy tohoto názvu.
Kyselina močová je původce nemoci zvané dna.
Kruhy v obilí jsou symboly, které se poprvé objevily na jihovýchodě Velké Británie v osmdesátých letech dvacátého století.
Pitná voda z mořského dna
Země, planeta mnoha tváří

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů