Medvědi

Medvědi grizzly - matka a dvě medvíďata.

Medvěd je již odedávna jedním z nejpopulárnějších zvířat. Medvědy se hemží pohádky i bajky, dobrodružné romány pro děti i pro dospělé, pověsti i strašidelné horory. Možná, že je to tím, že medvědi jsou nejmohutnější šelmy současného světa. Možná, že za to může rozšíření medvědího rodu. Totiž původní rozšíření. Dnes již medvědi nežijí v mnoha zemích, kde byli kdysi i člověkem považováni za vládce a obávané soupeře. Pojďme se seznámit se všemi sedmi druhy, které ještě obývají naši planetu.

Když se řekne medvěd, většina lidí si představí medvěda hnědého neboli brtníka, zkrátka huňatého míšu našich lesů. Nu, docela právem, protože původní, a dokonce ještě i současné rozšíření druhu Ursus arctos je skutečně imponující. Medvěd hnědy obýval téměř celou Evropu a větší část Asie až na Kamčatku, do Japonska a celou západní část Severní Ameriky. Na tomto nesmírném území vzniklo množství poddruhů medvěda hnědého, z nichž některé dosáhly takové proslulosti, že je lidé považují za zvláštní druhy. Příkladem může být například slavný a obávaný grizzly (Ursus arctos horribilis), obrovitý kodiak (Ursus arctos middendorfii) nebo malý medvěd syrský (Ursus arctos syriacus).

Medvěd hnědý

Mědvěd hnědý je zvíře neobyčejně přizpůsobivé. Žije na mořském pobřeží i vysoko v Himálaji, kde jeho světlou formu (Ursus arctos isabellinus) považují někteří skeptičtí zoologové za předobraz sněžného muže. Loví ryby i lesní zvěř, ale neváhá slídit na smetištích a sbírat stravitelné odpadky z kontejnerů. Pase se na trávě, sbírá bobule a semena lesních stromů, nepohrdne mršinami, vybírá med a leckdy dostane zálusk na domácí zvířata.

Medvěd hnědý je druh neobyčejně životaschopný a plastický. Až vytrvalé pronásledování člověkem ho místy zahnalo do defenzívy. Sotva však vyhlazovací nápor člověka trochu povolí a medvědovi se dostane alespoň skromné ochrany, ihned se stavy rychle zvedají. Bylo tomu tak i u nás.

Ostatní medvědi

Kromě medvěda hnědého obývají palearktickou oblast ještě medvěd lední toulavý lovec v krajích kolem severního pólu, medvěd ušatý zasahující od Himálaje až do Mongolska a na Ussuri a americký baribal obývající severoamerický kontinent.

Medvědi jsou v našich představách zvířata lesní a severská, mimoděk je vždy hledáme v hlubokých jehličnatých lesích, v divokých horách nebo i v kraji věčného ledu - lední medvěd patří neodmyslitelně k ledovým krám. Kupodivu však medvědi žijí i v pásmu tropickém, a dokonce i na jižní polokouli. Tito medvídci jsou však nejen méně známí, ale také nepoměrně menší než severští obři - zatímco kodiak a medvěd lední dosahují hmotnosti 800 až 1000 kg, jižní medvědi váží kolem 100 kg, jen zřídka více.

Dva z těchto malých medvědů žijí v jižní a jihovýchodní Asii, jeden v Jižní Americe. Nejmenší z medvědů je medvěd malajský (Helarctos malayanus), medvídek sotva 70 cm vysoký, tedy asi jako velký pes. Tento černý krasavec se zlatožlutou tlamou a oranžovou podkovou na hrudi má velmi krátkou přiléhavou srst, takže ani příliš medvěda nepřipomíná. Zato medvěd pyskatý, obyvatel Indie a Srí Lanky, odborně zvaný Melursus ursinus, je velice kosmatý a vypadá se svými prodlouženými pysky tak podivně, že jej staří přírodovědci omylem považovali za lenochoda. Však také byl popsán jako lenochod medvědovitý (Bradypus ursinus) a toto podivné druhové jméno mu už zůstalo, i když se později ukázalo, že jde o pravého medvěda.

Oba tito asijští medvědi žijí v hustých pralesích Přední i Zadní Indie. Naproti tomu medvěd brýlový, nověji brýlatý (Tremarctos ornatus), žije v horách ve výši 1500 až 2000 metrů, a to v Kordillerách od Venezuely až po Chile. Není o nic větší než medvěd malajský, má však delší srst a jeho bledě zlatá kresba má jiný tvar - vypadá opravdu jako brýle s neúplnými obroučkami.

V rozmanitých knihách můžete najít nejrůznější vyobrazení těchto medvědů a jen zřídka se barva i kresby shodují. To proto, že medvědi jsou zvířata neobyčejně proměnlivá. I mezi našimi domácími brtníky najdeme jedince světle kávové, sytě hnědé a vzácně i krásně tmavohnědé. Ani příslovečné "stříbrné" zbarvení grizzlyů není pravidlem, naopak, většinou jsou docela obyčejně hnědí. Světlí "bílí medvědi", žijí jen v určitých oblastech, např. v národním parku Katmai na Aljašce. Nejsou to však žádní albíni, jejich srst je víceméně světle hnědá s ještě světlejšími špičkami pestíků.

Pokud jde o zbarvení medvědů, je těžké najít nějaké pravidlo, kterým by se jeho proměny řídily. Dříve se soudilo, že jižní medvědi jsou světlejší než jejich soukmenovci z drsného severu. Vycházelo se z toho, že například syrští brtníci jsou velmi světlí. Zdá se však, že to neplatí pro jiné typy hnědých medvědů. Například himálajský medvěd hnědý může být velmi světlý i velmi tmavý.

Proměnlivým zbarvením vyniká i baribal, který bývá obyčejně černý, má však i formu skořicovou a stříbřitou. Kromě základního zbarvení se mění i kresby, které bývají na hlavě a na hrudi. Bývají bílé, žluté až oranžové a jejich tvar i velikost jsou snad u každého jedince jiné. Dokonce dochází i ke změnám během života jedince. Přes tuto značnou proměnlivost jsou právě barevné skvrny spolehlivými pomocníky při určování živých medvědů. Baribala, madvěda malajského a pyskatého poznáme podle světle zbarvené tlamy, medvěda brýlatého podle kresby v obličeji, medvěd pyskatý, malajský i ušatý mají na hrudi bílou nebo žlutou, nejčastěji podkovovitou skvrnu.

Sedm druhů medvědů se navzájem velice liší, osud však mají v mnohém společný. Ačkoli jsou (až na medvěda ledního) všežraví a člověku v zásadě neškodí, byli vždy pronásledováni. Ani ne tak z důvodů hospodářských, ale pro trofej - dekorativní kožešinu a dlouho i pro zuby a drápy, z nichž se stávala ozdoba marnivého lovce. Zabít medvěda, to byla odedávna touha všech lovců a nejeden i dnes rád zaplatí nemalou sumu, aby si mohl na huňatého krále lesů vystřelit.

Areály všech druhů medvědů se zmenšují a patrně se zmenšovat nepřestanou i z jiného důvodu. Ač se medvěd dokáže přizpůsobit nejrůznějším okolnostem a zvykne si i na člověka, přece jen potřebuje klidná místa ke spánku a k přezimování, dostatek pestré stravy a především prostor, kde by se jeho zájmy nestřetávaly se zájmy člověka. V hustě zalidněné nebo silnému rekreačnímu tlaku vystavené krajině se zvyky medvědů mění. Už nejsou plaší, drze vylupují včelíny, škodí na domácích zvířatech, slídí kolem tábořišť i obydlí a dříve nebo později dojde ke střetu. Většinou platí medvěd životem, jen v chráněných územích je lapen a odvezen do vzdálených neobydlených končin.

Další články

Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Čaj je vzpruhou těla i potěchou smyslů.
Medvěd grizzly byl dříve hojně rozšířen v lesích Severní Ameriky.
Uši zvířat a jejich ušní boltce.
Tropický deštný prales vyniká druhovou rozmanitostí.
Central Park New York je zelené srdce města.
Sluneční brýle poskytují ochranu proti škodlivým paprskům.
Jackie Chan a jeho filmy, ve kterých tento herec předvádí akrobatické kousky, které berou dech.
Zvířata ve filmu si dokážou najít cestu k srdcím diváků.
Čaj Darjeeling patří k nejkvalitnějším a nejznámějším čajům na světě.
Lovci jeskynních medvědů žili před sedmdesáti tisíci lety.

Medvědi jsou odedávna jedním z nejpopulárnějších zvířat. Medvědy se hemží pohádky i bajky, dobrodružné romány i pověsti.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů