Kdy vzniklo první auto

Na otázku, kdy vzniklo první auto, neexistuje ani lehká, ani jednoznačná odpověď.

Jak vypadaly první vozy, ukazuje konstrukce Itala Bordina z roku 1854. Vpředu seděl řidič (conducteur), vzadu za kotlem topič (chauffeur).

Ve Francii oslavili v roce 1984 sté výročí vzniku automobilu, ve videňském Technickém muzeu je k vidění vozidlo Siegfrieda Marcuse, postavené o sedm let dříve. Některé prameny vidí přímého předchůdce auta v samohybu Lucemburčana Lenoira z roku 1863, jiní totéž tvrdí o Cugnotově parní tříkolce z roku 1771. Pro někoho začíná vývoj automobilu vozítkem postaveným v roce 1807 Švýcarem de Rivazem, většina dalších je přesvědčena o tom, že první auto světa se rozjelo na jaře 1885 na dvoře mannheimské strojírny Karla Benze. Takže otázka, kdy vzniklo první auto, se přímo vtírá. Řekněme si však předem, že odpovědět na tuto otázku nelze ani lehce, ani jednoznačně. Připomeňme si však dobu, ve které auto spatřilo světlo světa.

Na počátku dlouhé cesty k dnešnímu autu stál parní stroj, který poprvé umožnil člověku realizovat myšlenku, o které celé generace pouze snil: zkonstruovat vozidlo, které se pohybuje vlastní silou. Po objevu elektromagnetické indukce v roce 1831 vzbuzovala i elektřina určité naděje, ale většina těch, kteří se pokusili automobil (z řeckého autos - sám a latinského mobilis - pohyblivý) sestrojit, sázela zpočátku na páru. Po Cugnotově tříkolce s dvouválcovým parním strojem, která byla prvním vozidlem pohybujícím se díky vlastnímu zdroji energie, sestavil již koncem 18. století Francouz Dallery menší parní samohyb. Na počátku 19. století se s jiným projíždí v Anglii R. Trewithick, v roce 1815 v českých zemích mechanik Josef Božek a pár let nato je na několika tratích v Anglii dokonce zavedena pravidlená doprava provozovaná parními dostavníky.

Ovšem parní stroj té doby měl celou řadu nevýhod. Především byl rozměrný, takže se hodil spíše pro použití při hromadné dopravě. Pod kotlem se musí stále udržovat oheň, což přináší problémy. Později sice velikost parního stroje značně zredukoval Francouz Léon Serpollet svým parním strojem na tekuté palivo, takže parní auta slavila nejeden úspěch. Kupříkladu v roce 1906 s parním automobilem F. Marriot vytvořil světový rychlostní rekord 205,44 km/h. Parní auta se vyráběla ještě ve 30. letech. Poslední vyráběný parní automobil byl American Doble z roku 1932, používající mechaniku a karoserii vozů Buick nebo Cadillac, který dosahoval rychlosti 160 km/h. Evropské silnice tou dobou brázdily nákldní sentinely, které se vyráběly i v Československu. V té době se však již vývoj pohonu pro automobily ubíral jiným směrem.

Přestože první elektromobil spatřil svělo světa již v roce 1835 zásluhou Holanďanů Stratingla a Beckera, nebyla to ani elektřina, která se ukázala jako ten nejvhodnější druh pohonu pro auta. Zájem mechaniků vzbudil dvojčinný spalovací motor Jeana Josepha Etienna Lenoira na svítiplyn, k jehož konstrukci tohoto Lucemburčana žijícího ve francii inspirovaly pokusy švýcarského majora de Rivaze z počátku století. Lenoir svůj motor nejprve vyzkoušel jako pohon lodi a v roce 1863 i ve vozidle, které zkonstruoval. Ujel s ním rychlostí 6 km/h vzdálenost 30 km. Krátce nato zkusil nahradit svítiplyn tehdy velice levným odpadem při výrobě petroleje - benzínem. A benzínový motor, který se stal základem pozdější motorizace, byl na světě.

V této době se s párou ještě nemohl poměřovat, ale přesto už o rok později první vozidlo poháněné benzinovým motorem jezdilo. Sestrojil je ve Vídni Marcus, který jeho konstrukci věnoval šest let. A právě tento šikovný mechanik z Meklenburska zdokonaloval v letech 1875-77 další tři vozy, z nichž jeden je možno spatřit ve vídeňském Technickém muzeu. Byly sice pomalé a pro skutečnou potřebu ještě nepoužitelné, nicméně ukázaly cestu, a proto je možno je nazvat bezprostředními předchůdci aut. Vůz ve sbírkách Technického muzea má čtyřdobý, vodou chlazený zážehový motor s vrtáním 110 mm a zdvihem 260 mm (při 220 otáčkách vyvíjel výkon 1,4k), ale také karburátor, elektromagnetické zapalování, ruční řazení rychlostí a třecí brzdy.

V roce 1884 zabudoval francouzský matematik Edouard Delamare-Deboutteville spolu se svým společníkem Melandinem svou konstrukci ležatého dvouválce na petrolej do tříkolové myslivecké bryčky.

V té době však již začala vznikat vozidla, k nimž se současná motorizace hlásí nejvíce a která stála na jejím prahu. V roce 1885 dokončil svou ideu v Mannheimu Karl Benz. Dostala tříkolovou podobu, vážila pouhých 260 kg a mezi zadními koly měla umístěn čtyřdobý jednoválec o objemu 984 cm³ a výkon 0,9 k při 400 otáčkách za minutu. Řetězový převod umožňoval jízdu rychlostí až 15 km/h. ve stejném roce pak svůj první rychloběžný motor světa (až 900 otáček) zabudoval v Cannstattu do motorového kola další Němec - Gottlieb Daimler. O rok později použil svůj motor jako pohonnou jednotku čtyřkolového kočáru, s kterým dosáhl rychlosti 16 km/h.

Vývoj parních vozů i elektromobilů pokračoval, avšak jsou to především tyto dva vozy, které další vývoj automobilu ovlivnily nejvíce. přesto není možno říci, že by Benz nebo Daimler auto vynalezli. Oni totiž pouze využili vědomostí a zkušeností všech těch, kteří se o totéž pokoušeli před nimi či pracovali na vynálezech zdánlivě s autem nesouvisejících.

Další články

Rolls-Royce je šlechtou mezi auty.
Harley-Davidson představuje nezkrocenou sílu.
Parní lokomotivy na Kubě jsou dosud v běžném provozu.
Vitamin C, okolo kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Brněnské historické tramvaje
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Rychlost je relativní veličina, pro kterou mají různé doby různá měřítka.
Thrust, auto které překročilo rychlost zvuku.
Stavba lodi Carnival Conquest

Historie auto veteránů se začala psát již před více než stoletím, kdy však vzniklo první auto, se historici nemohou shodnout.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů