Město Phnompenh

Phnompenh je hlavním městem Kambodže.

Budova národního shromáždění ve městě Phnompenh.

O založení města Phnompenh se traduje legenda. Před mnoha staletími si v místě, kde se nyní rozkládá centrum města dala postavit dům bohatá paní jménem Penh. Jednou, když vrcholily monzunové záplavy, vyšla se paní Penh podívat ven, aby zjistila, jestli je její dům před vodou v bezpečí. V rozvodněné řece spatřila plout vzácný strom koki. Honem zavolala sousedy, aby cenné dřevo zachránili. Když pak strom vytáhli na břeh, našli v dutině kmene čtyři bronzové sochy Buddhy. Protože z nálezu měli velikou radost, navršili za domem paní Penh pahorek a ta na něm dala pro sošky postavit překrásný chrám. Od té doby se tomu místu říká Phnompenh - Vršek paní Penh.

Tolik legenda. Historická data říkají, že se Phnompenh stal hlavním městem Khmerské říše okolo roku 1440, v souvislosti s jejím úpadkem. Oproti dosavadnímu hlavnímu městu Angkoru měl lepší pozici pro obchod i na obranu proti rozpínající se říši Siamců (Thajců) a Čamů. V centru Phnompenhu dnes skutečně ční strmý pahorek, nepochybně navršený uměle. V chrámu, který je na něm postaven, můžete vidět nejen zmíněné sochy Buddhy, ale i mnoho dalších zpodobnění různých duchů, bódhisattvů, strážců a starých mudrců. Ačkoli byl chrám podle legendy zbudován okolo roku 1373, působí spíš ošuměle než staře. Patrně proto, že v průběhu dějin byl mnohokrát přestavěn. Při jednom z postranních vstupů stojí i socha rozesmáté paní Penh obarvená sytými barvami.

Jizvy způsobené válkou a ekonomickým úpadkem se v Phnompenhu ještě zcela nezacelily. Na každém kroku je zde možno zakopnout o připomínky nedávné kruté minulosti. Ať už jsou to neodstraněné ostnaté dráty okolo bývalých státních úřadů nebo tisíce lidí bez domova, kteří každý den přespávají na ulici v houpacích sítích zavěšených na lampách veřejného osvětlení, či zneklidňující počet zmrzačených mladíků, žebrajících na ulici. V Kambodži je stále nastraženo neodhadnutelné množství nášlapných min, které si denně, především mezi rolníky, vybírají krvavé oběti.

Ačkoliv Phnompenh má dnes více než osm set tisíc obyvatel, dláždění, či asfaltování ulic zde stále není samozřejmostí. Milovníka koloniální architektury by nejspíš rozplakal bezútěšný stav kdysi krásných francouzských vil, které dnes většinou zejí prázdnotou. Je pozoruhodné, kolik lidí zde postrádá obydlí a kolik domů obyvatele.

Doslova na každém kroku je zde možno potkat buddhistické mnichy oblečené do oranžových mnišských rouch. Většina z nich zdaleka nepřipomíná vyhublé askety, kteří celé dny tráví v meditaci bez jídla a pití. Všichni mniši, které jsme potkali, působili dojmem železného zdraví a jejich vypracované svalstvo svědčilo nejen o vynikající stravě, ale i o tom, že jsou zvyklí tvrdě pracovat. Navíc jsem nevycházel z údivu, když jsem viděl mnichy labužnicky pokuřovat cigarety, popřípadě doutníky, za které by se nemusel stydět ani Churchill *.

Mezi významné památky města Phnompenh patří královský palác, jehož nejzajímavější části obývá kambodžský král Norodom Sihanuk. Tento kontroverzní státník nese na svých bedrech část viny za stav, do kterého se Kambodža v minulých desetiletích dostala. To však už je historie těch, které Sihanuk ještě před pětadvaceti lety nazval svými dětmi, ale kteří nakonec většinu jeho skutečných dětí pozabíjeli - Rudí Khmerové, označovaní ve všech anglických textech francouzským Khmer Rouge.

Největší obchodní centrum ve městě Phnompenh je Nová tržnice (New Market). Rozkládá se ve středu města, je ohrazena nevysokým plotem z železných tyčí a zčásti kryta ohromnou halou postavenou ve špatně zařaditelném slohu. Uvnitř je stánek na stánku a prodává se zde vše, co by kdo kdy mohl chtít a pravděpodobně i mnoho věcí, které nikdo nikdy chtít nebude.

Kambodža

* Buddhističtí mniši jsou v zemích dálného východu jednak mniši, kteří pro něž je buddhismus celoživotní cestou, dále je zde početná skupina mnichů, kteří jsou mnichy několik let a poté se vrací k laickému životu. Ve zdejší společnosti je tradicí, že by každý muž měl prožít určitou část svého života jako mnich.

Další články

Vlašské ořechy jsou zvláštní velmi vysokým obsahem antioxidantů v osemení - hnědé slupce jader.
Uruk, Gilgamešovo město - starověkou mezopotamskou kulturu si dnes většinou spojujeme s městy Babylon nebo Ninive. Prvními kulturními a mocenskými centry v této oblasti byla však již mnohem dříve sumerská města. Nejstarším z nich je Uruk, město mytického hrdiny Gilgameše.
Vitamin C okolo kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.
Tetování historii několikrát proniklo do evropské kultury a dnes slaví návrat.
Mořské řasy na jídelníčcích asijských národů.
Islandský lišejník pukléřka islandská povzbuzuje činnost zažívacího traktu a působí protizánětlivě.
Čaj zchladí i zahřeje.
Zdravé jídlo - může člověk jíst s chutí a přitom zdravě?
Svatý grál je legendární kalich, který se stal součástí evropské kultury.
Mrtvé moře je jezero, jehož voda má vysoký obsah soli.
Asertivita v různých životních situacích.
Jackie Chan a jeho filmy, ve kterých tento herec předvádí akrobatické kousky, které berou dech.
Jantarová komnata bývá někdy nazývaná osmým divem světa.
Čaj Darjeeling se v himálajském podhůří pěstuje od poloviny 19. století.
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma nepostradatelnou rostlinou.

Město Phnompenh, které bylo založeno v roce 1372, nalezneme na soutoku řek Mekong a Tonlesap. Velké množství budov ve městě je postaveno v národním stylu.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů