Hřebenáče jsou osamělé skály, podél četných puklin členěné do zajímavých útvarů, mnohdy s vrcholovým hřebínkem, který jim dal jméno.
Do Moravského krasu se jezdí na výlety a exkurze především za přírodními krásami krápníkových jeskyní, i když stojí rozhodně za to prohlédnout si i některé zajímavosti na povrchu této krasové oblasti. K nápadným útvarům zde patří osamělé vápencové skály, takzvané hřebenáče. Vlivem srážkové vody a jiných povětrnostních činitelů jsou podél četných puklin členěné do zajímavých tvarů, mnohde s vrcholovým hřebínkem, který jim dal pojmenování. Nejznámější je skála Hřebenáč (zvaná též Čertův kámen) před vstupem do Sloupsko-šošůvských jeskyní v severní části Moravského krasu. Tato skála, vysoká téměř dvacet metrů, se tyčí nad místem, kde se Sloupský potok (jedna ze zdrojnic ponorné Punkvy) propadá pod skalní stěnou do podzemí. Hřebenáč, k němuž se vážou lidové pověsti o ďáblovi a ztraceném balvanu, je též vyhledávaným cvičným terénem horolezců.
Další hřebenáče člení údolní svah také blíže ke Sloupu. Z lesního porostu zde vystupují štíhlé věže Otec, Matka a Syn a mohutné útvary Evropa a Indie. Působivou scenérii vytvářejí skalní hřebenáče pod obcí Rudice při tzv. Rudickém propadání. Tyto Rudické skály vznikly - jako ostatně všechny podobné útvary - postupným rozrušováním údolních svahů v rozpustných a tektonicky porušených vápencích. Mnohé jsou stanovištěm četných vápnomilných druhů rostlin a také mnoha živočichů. Proto jsou hřebenáče právem považovány za jedny z nejcennějších partií chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Pokud do těchto míst někdy zavítáte, nenechte si tuto zajímavou podívanou ujít.
Další články
Skalní útvary jsou hříčky přírody.
Replika jeskyně Altamira s malbami prehistorických zvířat.
Zelené sochy tvořené z dřevin.
Skály a skalní útvary mají nejrůznější prapodivná jména.
Med je pochoutka, kterou lidé mlsají již od dávných časů.
Český král Václav IV vládl v bouřlivé době na přelomu čtrnáctého a patnáctého století.
Pohádkový hrad Neuschwanstein bavorského krále Ludvíka II.
Koupel