Francouzi v Americe

O francouzské koloniální éře v Severní Americe se příliš nemluví ani nepíše. Osidlování amerického kontinentu je ve obecném povědomí spojeno spíše s dobou Divokého západu s pistolníky a bojem proti Indiánům. Přístup francouzských osadníků k domorodým Indiánům byl odlišný, vsadili spíše na spolupráci.

Francouzi své teritorium v Severní Americe nazvali Nová Francie (Nouvelle-France). V osmnáctém století se rozkládala od zálivu Svatého Vavřince až k Mexiku, zabírala velkou část severoamerického kontinentu a skládala se ze tří provincií: Kanady, Akanie (zahrnující Nové Skotsko a Nový Brunšvik) a Louisiany. Všechny tři byly právně podřízeny Quebecu, ale měly vlastní správce.

Indián z kmene Huronů, se kterým uzavřeli Francouzi spojenectví.

Francouzi toto rozsáhlé území kolonizovali a využívali dvojím způsobem. V údolí řeky Svatého Vavřince a v oblasti kolem New Orleansu se osadníci zabývali hlavně zemědělstvím a rybolovem. V tzv. okrajových oblastech, tzn. ve vnitrozemí kolem Velkých jezer a na většině území Louisiany, se soustředili na obchod s kožešinami.

Konec francouzských kolonií v Severní Americe předznamenala porážka markýze Montcalma roku 1759 v bitvě s anglickými vojsky na Abrahamových pláních v Quebecu. O rok později v Montrealu podepsal francouzský guvernér Vaudreuil kapitulaci. Smlouvou podepsanou v Paříži roku 1763 připadla francouzská území Anglii a Španělsku s výjimkou souostroví Saint-Pierre a Miquelon. Nová Francie tímto aktem zanikla.

Spojenectví Francouzů s Indiány

Přesto se francouzské kolonie udržely na americkém území poměrně dlouho a jejich úspěch spočíval v odlišném přístupu k domorodým indiánům, než jaký měli Britové a Španělé. Základem byla snaha získat si jejich přízeň. Bylo to možná dáno i tím, že početní stavy francouzských kolonistů byly nízké. Roku 1627 žila v Nové Francii asi stovka osadníků, roku 1663 jich bylo 3500 a v roce 1760 90 000. Pro srovnání, na území anglických kolonií žilo v téže době 1,6 milionu osadníků. Málo početní Francouzi nepředstavovali pro Indiány velkou hrozbu. O to víc, že jejich vzájemné vztahy byly založeny na výměnách nejrůznějšího druhu.

Počínaje rokem 1603 začali Francouzi uzavírat spojenectví s mnohými indiánskými kmeny: Mikmaky, Abenaky, Algonkiny a Huróny, což byli nepřátelé velmi bojovných Irokézů. Základ spojenectví tvořil obchod s kožešinami, z nichž se v Evropě vyráběly čepice, a zejména systém výměny dárků, vzájemné adopce a dokonce smíšených sňatků. Francouzi sloužili Indiánům jako hradba proti britské expanzi, ale i naopak. Francouzské kolonie byly v sedmnáctém a osmnáctém století ohrožovány Irokézy a Anglií a potřebovaly vojenskou podporu Indiánů.

Obchod

Indiáni byli pro Francouze nepostradatelnými ekonomickými partnery. Dodávali jim bobří a kamzičí kůže, zásobovali osadníky i vojáky kukuřicí, drůbeží, medvědím lojem a zvěřinou. Obchod s kožešinami měl kromě obchodního i strategický význam, zvláště v osmnáctém století. Francouzi byli i v dobách nadprodukce nuceni kůže od Indiánů vykupovat, protože jim Indiáni hrozili, že v opačném případě začnou jednat s anglickými obchodníky. Výměnou za kožešiny dostávali Indiáni kovové nástroje (nože, sekery), látky, skleněné korálky, střelné zbraně.

Jejich způsob života se ale nijak podstatně nezměnil. Kov nahradil kostěné nástroje pouze zčásti, látky sloužily jen jako doplněk ke kůži a k lovu i k boji Indiáni nadále používali oštěpy a luky. Velmi často Indiáni získané předměty přetvářeli. K mečům například připevňovali dřevěné rukojeti a používali je jako harpunu při lovu ryb. Železné kotlíky rozbíjeli na drobné části, z nichž vyráběli hroty k šípům nebo ozdobné přívěsky.

Spojenectví s Indiány bylo křehké, a tak si Francouzi zvykli upevňovat ho četnými dary. Guvernéři zvali kmenové náčelníky na hostiny, při nichž je obdarovávali medailemi, zbraněmi, klobouky, košilemi, botami a dalšími předměty. Náčelníci tyto dary rozdávali dál členům kmene a získávali tak mezi nimi větší vážnost a respekt. V osmnáctém století bylo z celkového rozpočtu pro kolonie každoročně věnováno pět až deset procent na dary pro indiány.

Diplomacie

Vzhledem ke slabému postavení se museli Francouzi spokojit s víceméně rovnoprávnými styky s Indiány. Francouzský král přiznal Indiánům podobně jako politickým a společenským skupinám ve Francii určité svobody a privilegia a rozehrál s nimi diplomatickou hru na mezinárodní úrovni. Guvernéři jednotlivých kolonií přijímali zástupce domorodců jako velvyslance s velkou pompou. Vznikl originální společenský protokol, který v sobě mísil prvky diplomatických tradic obou stran. Mezi evropské úkony patřil slavnostní pozdrav mušketýrů, Te Deum a používání psaných dokumentů. Francouzští diplomaté na druhou stranu používali květnatý indiánský způsob vyjadřování, kouřili dýmku míru, pokládali k nohám náčelníků pásy navlečených mušlí, aby rituálně podpořili svá slova a účastnili se indiánských obřadních tanců.

Asimilace Francouzů v indiánském prostředí

Původním záměrem Francouzů bylo Indiány kulturně asimilovat. Postupem času docházelo často k jevu opačnému. Francouzi na území Kanady po vzoru domorodců používali v zimě sněžnice a sáně a v létě kánoe ze stromové kůry. Mnozí se oblékali po indiánsku - nosili mokasíny, kožené kalhoty, kamaše, kožešinové čapky. V pevnostech u Velkých jezer a na březích Mississippi využívali služeb indiánských šamanů k léčení ran a nemocí. Jednou ze součástí asimilační strategie mělo být uzavírání smíšených manželství. I to se Francouzům vymklo z ruky. Předpokládali, že mužští osadníci pojmou za manželky indiánské ženy a uvedou je do evropského prostředí. Ve velké části těchto sňatků docházelo k opačnému případu, francouzští osadníci následovali své indiánské manželky do jejich kmene.

Další články

Javorový sirup pochází z lesů kanadské provincie Quebec.
Havajské ostrovy
Lovecké zbraně a jejich jednotlivé druhy.
Kyselina močová je původce nemoci zvané dna.
Hadí a plazí kůže je unikátní orgán.
Minestrone, originální italský recept na zeleninovou polévku se vždy trochu odlišným složením.
Strategické hry pomáhají proti stárnutí a rozvíjejí mentální schopnosti hráčů.
Indiánská dýmka míru je název, který jí dali bílí osadníci.
Vikingové byli odvážní a obratní mořeplavci, kteří dopluli na svých lodích až na území dnešní Kanady.
Lidská ruka je jedním z nejúžasnějších orgánů lidské anatomie.

HMS Victory byla vlajkovou lodí admirála Nelsona v bitvě u Trafalgaru.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů