Balistika

Balistika, součást umění mířit.

Balistika umožňuje vypočítat dráhu střely.

S výjimkou jaderné technologie snad nikdy nebyla věda tak těsně spjata s válčením jako v případě balistiky. Vědci byli do tohoto problému zapojeni od antiky až po 19. století. Zpočátku se pokoušeli zlepšit dostřel a přesnost praku a dalších katapultovacích válečných strojů. Slavná éra balistiky začíná se vznikem prvních děl. Dělostřelci se tehdy pokoušeli vypočítat dostřel bombard (druh středověkého děla) pomocí empirických metod, ale jejich znalosti zkreslovala aristotelská věda. Aristoteles dělal rozdíl mezi letem vystřelených těles a jejich pádem. To, že problematika padajícího tělesa a tělesa letícího působením nějaké jiné síly než zemské přitažlivosti jsou související jevy, objevil poprvé profesor Buridan ze Sorbony.

V roce 1537 profesor matematiky Niccolo Fontana vydal v Benátkách dílo "Nová věda" a definoval v něm vztah mezi doletem a záměrným úhlem. Poprvé matematicky vyjádřil zamíření střelné zbraně a více než tisíc let po Archimédovi zopakoval myšlenku, podle které má největší dostřel dělo, jehož hlaveň svírá s vodorovnou rovinou úhel 45 stupňů. Roku 1638 pak mohl Galileo Galilei ve dvou svazcích své Nové vědy mimo jiné objasnit, že vystřelená tělesa se pohybují po parabolické křivce. Roku 1644 se Torricelli, vynálezce barometru, tímto objevem inspiroval a vydal první úplnou studii o parabolických drahách letu. Jiný vědec - Marsen, nadšený fyzikou, považovanou tehdy za královnu věd, v roce 1644 tento obor pojmenoval ballistica. I Isaaca Newtona tato disciplína zaujala a od roku 1666 zkoumal princip gravitace.

Byly tak objasněny i poslední teoretické principy pádu vystřelených objektů. Od té doby se zbývající problémy řešily rychle. Již roku 1669 matematik Francois Blondel předkládá otázku odporu vzduchu v článku "Umění vrhání bomb". Roku 1719 ji fyzik Johan Bernoulli zodpoví. Sestavuje rovnici definující křivku střely, která letí v atmosféře. tato pravidla později ještě upřesní slavný švýcarský matematik Leonhard Euler.

Na začátku 20. století se zdálo, že všechna tajemství balistiky jsou odhalena. A přesto dopadnou 14. března 1918 na Paříž tři dělové projektily a zabijí desítky lidí, ačkoli maximální dostřel dělostřelectva je čtyřicet kilometrů. Dělo Tlustá Berta se nacházelo 130 kilometrů od Paříže. Tajemství tohoto dostřelu nebylo v rychlosti letu projektilu, ale v nápadu namířit hlaveň děla k obloze pod úhlem šedesáti stupňů. Střela pak letí po dobu tří minut ve stratosféře, kde je vzduch řidší a klade menší odpor. Tento projev vynalézavosti je zcela ojedinělý, protože bombardování z letadel za druhé světové války odsoudilo dalekonosná děla do druhořadé pozice.

Nicméně ještě v roce 1943 balistika naposledy mocně popohnala vývoj techniky, protože si vynutila zkonstruování prvního počítače ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer). Úkolem třicetitunového monstra bylo sestavení tabulek střelby pro americké válečné námořnictvo. Zavedení raket po roce 1945 však výzkumy v oboru dělostřelectva odsunulo na druhou kolej.

A přece byla v nedávném konfliktu s Irákem jedním z problémů opět balistika. Palcovými titulky se v novinách psalo o 156 metrů dlouhém dělu Babylon iráckého vůdce Husajna, které mělo mít údajně dostřel sedm set kilometrů.

Balistika jako věda

Balistika jako věda je sice čistou aplikací fyzikálních zákonů, ale v historii byla vždy spjata s vojenstvím. Specialisté rozlišují vnitřní balistiku, která se zabývá pohybem projektilu v hlavni, a vnější balistiku, která se věnuje dráze projektilu od okamžiku opuštění hlavně až po jeho dopad na cíl. Cílová balistika, která je spíše válečným oborem, zkoumá způsob a rychlost destrukce zasaženého cíle po výbuchu nálože ve střele.

Pro vojáky je stále nejsložitější a také nejdůležitější vnitřní balistika, protože vychází z chemických a termodynamických jevů, které střelu uvádějí do pohybu. U rakety jde o rychlé unikání plynů vznikajících hořením paliva z trysky a u u puškových kulek a dělostřeleckých projektilů o řízený výbuch. V obou případech je rychlost střely dána rychlostí spalin vznikajících při těchto dějích.

Další články

Hodiny, hodinky a hodináři - Hodinky se staly nezbytnou součástí moderního života a také prestižním módním doplňkem.
Rychlost
Vikingové, Normani nebo Varjagové.
Tlak
Největší vynálezci historie - 50 největších vynálezců.
Lovecké zbraně a jejich jednotlivé druhy.
Inflace a starověký Babylon - Inflace byla součástí ekonomické reality už ve starověkém Babylonu.
Berlínská U-Bahn byla v historii i v současnosti pilířem městské dopravy v německé metropoli.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů