Koga, loď, která změnila Evropu

Koga nebyla nijak rychlým ani příliš stabilním plavidlem. Přesto se stala základním dopravním prostředkem severoněmecké hansy. Umožnila propojit velké části severní Evropy a formovat zde již ve středověku společný trh. Přesnou podobu této lodi však historikové až donedávna neznali.

Koga se stala základním dopravním prostředkem severoněmecké hansy.

Počátky německé hansy musíme hledat někde ve dvanáctém století, kdy se na ostrově Gotlandu spojili obchodníci z Vestfálska a dolního Saska a založili zde obchodní společenství s názvem Hansa Alemaniae. Základem jejich obchodu byla sůl ze severního Německa a ryby nakoupené na Gotlandu. Nasolené ryby byly v evropských zemích vyhledávanou potravinou, neboť během 140 postních dnů církevního kalendáře byly jediným povoleným druhem masa.

Zpočátku probíhal obchod pouze mezi Gotlandem a domovskými přístavy v severním Německu, avšak již ve třináctém století měli gotlandští obchodníci základny i v nizozemských Bruggách a v ruském Novgorodu. Kolem roku 1300 přestala původní gotlandská hansa fungovat a nahradilo ji široké sdružení měst pod vedením Lübecku. V době největšího rozmachu měla německá hansa téměř dvě stě členů, vedle vlastních německých přístavů také desítky měst ve vnitrozemí, dále v Pobaltí a ve Skandinávii. K hanzovním městům se počítaly například Kolín nad Rýnem, Gdaňsk, Vratislav, Krakov nebo Stockholm.

Hansa získala výsadní monopol na obchod s kožešinami, voskem, medem, švédským železem, slanečky, konopím, lnem, obilím a dalšími druhy zboží. V Novgorodu vybudovala opevněný dvůr, v Londýně získala privilegovanou základnu (Stalhof), v Norsku vytlačila všechny konkurenty a s Dánskem dokázala vést úspěšnou válku.

Koga, symbol moci a rozkvětu hanzovních měst

Symbolem moci a rozkvětu hanzovních měst se stal nový typ obchodní lodi - koga. Jako hlavní dopravní prostředek hanzy se používala především ve 13. a 14. století. Široká, na první pohled trochu neohrabaná loď byla vybavena jedním stěžněm a měla nosnost zhruba osmdesát až dvě stě tun. V patnáctém století dopravovali hanzovní obchodníci zboží většinou již v novějším, poněkud upraveném typu lodi. Tento tzv. holk (nebo též hulk) mohl mít dva nebo tři stěžně a jeho nosnost dosahovala až 300 tun.

Přestože se koga objevuje na dobových vyobrazeních, často však jen ve schematické podobě, například na městských pečetích, neměli historikové dlouhou dobu žádný hmotný důkaz její existence. Nic, co by pomohlo rekonstruovat přesné rozměry slavného plavidla a některé jeho kontrukční prvky.

Koga z Vezery

V roce 1962 se odborníci konečně dočkali. Tehdy se při bagrování přístavu v německých Brémách náhle objevily v bahnité vodě Vezery zbytky dřevěného lodního vraku. Již první zběžné ohledání nálezu ukázalo, že pod vrstvou bahna je ukryta skutečná hanzovní koga. Opatrné záchranné práce trvaly až do roku 1965, kdy se konečně podařilo vyzvednout všech 2000 jednotlivých částí o celkové hmotnosti 45 tun. Podle letokruhů nejmladších dřevěných prvků určili odborníci i rok, kdy byla loď postavena - 1380.

Prvním úkolem před vlastní rekonstrukcí bylo zabránit rychlému vysychání dřevěných součástí. Proto se zpočátku musely uchovávat ve vodní lázni. V roce 1972 byla dokončena speciální budova, v níž se odborníci obutí do gumových holínek pokoušeli za neustálého umělého deště sestavit z jednotlivých dílů obří skládanky původní tvar lodi. Když se jim to v roce 1980 podařilo, bylo nutné celou loď o délce 23 metrů a šířce téměř osm metrů definitivně zakonzervovat. Byla na dalších devatenáct let umístěna do rozměrné vany naplněné vodním roztokem polyetylenglykolu. Tato látka podobná vosku pomalu proniká do pórů dubového dřeva a po jeho vysušení brání zhroucení a popraskání jednotlivých částí. V roce 2000 byl dlouhý proces rekonstrukce definitivně završen a ústřední exponát nového Německého muzea mořeplavby mohl konečně zaujmout své místo.

Replika hanzovní kogy

Mezitím se již v roce 1988 rozběhl další experiment, během něhož měla skupina odborníků vytvořit věrnou repliku nalezené kogy. Měla v praxi ověřit plavební vlastnosti a další parametry plavidla, na němž založila hanza svou slávu. Ukázalo se, že středověké malby ukazující pomalou loď s bachratým trupem v zásadě odpovídají skutečnosti. Zachované obrazy rovněž dokládají, že středověká koga měla zpočátku jedinou ráhnovou plachtu, jejíž šířka představovala zhruba dvojnásobek výšky. K ní bylo možné přidat podle potřeby vespod dva úzké pruhy plachet. Prkna vnějšího pláště lodi se vzájemně překrývala podobně jako střešní krytina. Tato takzvaná klinkrová obšívka je sice jednoduchá a úsporná, avšak neumožňuje dosahovat vyšší rychlosti. Celková konstrukce lodi není příliš stabilní a omezuje její maximální délku. Koga v klasické podobě sotva mohla překročit rozměry vraku nalezeného v Brémách.

V roce 1991 mohla replika hanzovní kogy konečně vyplout do mezinárodních vod. Jejím prvním cílem bylo podobně jako před více než půltisíciletím starobylé obchodní město Gdaňsk. Rychlost lodi nebyla velká. Při větru o síle tří stupňů vyvinula experimentální koga rychlost 3,5 uzlu (přibližně 6,5 km/hod.), při silném větru (stupeň 6) dosahovala šesti uzlů. Při plavbě záleží také na směru větru, neboť koga je schopna plout maximálně v úhlu sedmdesáti stupňů ke směru větru. K ovládání lodi a přepravě zhruba sto tun nákladu je třeba jedenácti mužů posádky ve střídavých směnách. Pro obstarání rozsáhlého obchodu středověké hanzy bylo podle propočtů nutné mít v neustálé pohotovosti několik set podobných lodí.

Další hanzovní kogy

Brémská koga dnes již není jediným zachráněným exemplářem hanzovního plavidla. V roce 1999 se podařilo u pobřeží ostrova Poel v baltském moři objevit téměř ze tří čtvrtin zachovaný vrak další lodi, rovněž kogy. Nález byl podle letokruhů datován k roku 1354. V současné době je uložen v německém Schwerinu, kde probíhají konzervační práce. Také v tomto případě byla postavena novodobá replika lodi. Na moře vyplula v roce 2006. Poelský nález je o to důležitější, že může ukázat případnou variabilitu hanzovních plavidel. Třicet metrů dlouhá poelská koga je mnohem větší než její brémský protějšek a vykazuje určité konstrukční odlišnosti. Podle představ některých badatelů mohla mít hanza různé typy kogy určené pro Severní a Baltské moře.

Zánik hanzy

Od konce patnáctého století se začíná poměr sil v námořním obchodu rychle měnit. Anglie a Nizozemí se postupně stávají novými námořními velmocemi, kterým hanza není schopna politicky ani obchodně konkurovat. Severoněmečtí kupci nezachytili včas ani nástup nových finančních vztahů a zaostávají za bankovními domy jihoněmeckých Fuggerů a Walserů. Centrum světového obchodu se po objevení Ameriky přesouvá do atlantské oblasti a význam Baltského a Severního moře náhle poklesl. Výrazem oslabené pozice hanzy bylo uzavření jejích skladů v Novgorodu v roce 1494 a londýnského Stalhofu v roce 1598. Když se v roce 1669 schází zbývajících devět zástupců kdysi mocné hanzy na posledním sněmu, je o jejím zániku již prakticky rozhodnuto.

Zánik hanzy znamenal konec jejích tradičních obchodních plavidel. Nemotornou kogu a holk vystřídala lehká a rychlá karavela, která byla také jedním z předpokladů úspěšných Kulumbových plaveb. Slavnou kapitolu baltského obchodu tak dnes připomínají již pouze výstavné kupecké domy hanzovních měst a jediný kompletní exemplář historické kogy v brémském muzeu mořeplavby.

Další články

Vikingové byli odvážní mořeplavci a nájezdníci ze Skandinávie.
Marco Polo: Milion - Příběh benátského kupce na dvoře Velkého chána.
Rychlost
Uzel je nejen praktickou záležitostí, ale i z pohledu vědy nesmírně zajímavým jevem.
Žďákovský most přes řeku Vltavu.
Kyselé deště a oteplování - souvislost těchto dvou fenoménů.
Historie střešní krytiny, která je stejně stará, jako stavitelství samo.
Med je sladká pochoutka i lék používaný již odedávna jako součást lidového léčitelství.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů