Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma bezesporu nejdůležitější pěstovanou rostlinou. Třicet metrů vysoký štíhlý strom je skutečným symbolem hojnosti, neboť poskytuje obživu čtyřem stům milionů obyvatel. Kromě toho nabízí materiály pro nejrůznější použití včetně automobilového průmyslu.
Obrys sytě zelené kokosové palmy na pozadí azurově modrého nebe vyvolává u obyvatel střední Evropy touhu po dálkách a exotické idyle tichomořských ostrovů. Kokosové palmy zdobí titulní strany výpravných publikací i turistických prospektů a dostaly se také do filatelistické tvorby. První dopis s kokosovou palmou na známce dorazil do Evropy v roce 1904 z Britské Guayany, brzy následovaly známky Samoy a Libérie. Obraz kokosové palmy je synonymem bezstarostné existence a navozuje podobný životní pocit.
Místní obyvatelé ji často nazývají stromem nebes a někdy ji dokonce uctívají jako božstvo. Kokosová palma si podobnou úctu rozhodně zaslouží. Těžko bychom hledali rostlinu, která má tak mnohostranné využití. Poskytuje stavební materiál, je zdrojem vitaminů a tvoří základ obživy pro 400 milionů lidí. Všechny části jejího kmene lze nějak využít.
Jedním z darů stromu je šťáva, která prýští z naříznuté části kmene. Jejím zahuštěním získáme kvalitní cukr. Pokud ji necháme zkvasit, dostaneme palmové víno s obsahem alkoholu až deset procent. Destilací ji lze zušlechtit na omamnou pálenku (arak), jinou úpravou získáme jemný ocet. Vyhledávanou lahůdkou jsou palmové výhonky, které se v konzervované podobě vyvážejí i do Evropy. Vnitřek kmene vyplňuje krémovitá dužnina, která je další výtečnou pochoutkou.
Botanické označení kokosové palmy Cocos nucifera neboli kokosovník ořechoplodný odkazuje na nejdůležitější část rostliny, na její plody. Poprvé se objevují asi sedm let po výsadbě. Nejvyšší výnosy, zhruba 60 - 80 ořechů, dává palma mezi patnáctým a padesátým rokem. V osmdesátém roce života její plodnost klesá, samotný strom se však dožívá až sto padesáti let.
Kokosové ořechy jsou podobně jako vlašské ořechy pokryty zelenou hladkou slupkou, která odpuzuje vodu. Vnitřní tvrdé oplodí (endokarp) je pokryto několik centimetrů silnou vrstvou vláken (mezokarp), která způsobuje, že plod plave na vodě a může se tak šířit i na dlouhé vzdálenosti. Tvrdé hnědé jádro přichází po odstranění vnějších obalů na trh a je tím kokosovým ořechem, který známe z našich obchodů.
Sklizeň kokosových ořechů je záležitostí zkušených česáčů. Někdy se k tomu využívají i cvičené opice. V jižních provinciích Thajska posílají na kokosové palmy obvykle skupiny makaků. Čerstvě utržený ořech obsahuje přibližně litr čiré šťávy s vysokým obsahem draslíku a minerálních látek. V oblastech pěstování kokosových palem je to oblíbený a zdravý nápoj. Do našich oblastí se však kokosové ořechy dostanou již v přezrálém stavu a šťáva se mezitím vstřebá do dužiny.
Z příjemně chutnající nasládlé dužiny se získává jiný populární nápoj - kokosové mléko. Při jeho výrobě se rozmělněná dužina smísí s vařící vodou a ze získané směsi se vymačká bílá tekutina. Kokosové mléko je důležitou součástí asijské kuchyně. Na Srí Lance z něho vyrábějí široké mísovité chleby zvané hopper. K jejich výrobě se kokosové mléko smíchá s rýžovou moukou a nakvašenou palmovou šťávou a takto získané těsto se upeče. V západní civilizaci se kokosové mléko využívá především k výrobě pudinků a zmrzlin. Je také neodmyslitelnou součástí nejoblíbenějšího tropického míchaného nápoje Piňa Colada.
Sušená kokosová dužina (kopra) obsahuje téměř sedmdesát procent tuku. Kokosy se ručně nebo mechanicky otevřou a rozdělí na dvě poloviny. Odhalené bílé jádro se suší buďto postaru na slunci, nebo rychleji v sušárnách. Tak vzniká nejkvalitnější kopra. Je předmětem rozsáhlého exportu a využívá se hojně k výrobě kokosových sušenek, pečiva, moučníků nebo energetických tyčinek. Atraktivní jsou dorty sypané kokosem.
Z rozdrcené kopry se lisuje olej, který má typickou kokosovou vůni. Používá se například v kosmetice při výrobě opalovacích krémů, mýdel, šamponů a různých emulzí, ale také změkčovadel a trhavin a také jako tuk na smažení. Nejvýznamnějšími producenty kopry jsou Filipíny, Indonésie a Indie.
Na původu kokosové palmy se odborníci nemohou shodnout. Někteří se domnívají, že pochází z jihovýchodní Asie, nejspíše z Malajsie. Jiní spatřují její pravlast na Tichomořských ostrovech nebo třeba v Indočíně. Kokosová palma je totiž ze všech 2800 druhů palem jediná, jejíž semena se mohou šířit i po vodě. Urazí přitom někdy značné vzdálenosti a uchovávají si klíčivost i po 4500 kilometrů dlouhé pouti ve slané mořské vodě.
Polynésané jsou přesvědčeni, že kokosová palma má svůj původ v jejich končinách. Na Cookových ostrovech se dodnes zachovaly některé tradiční rituály, které jsou s ní bezprostředně spojené. Například po narození dítěte zahrabou placentu na pláži a nad ní vysadí palmu. Věří, že v takto vyrostlém stromu bude sídlit duše dítěte a to bude po celý život symbolicky spjato s palmou jako symbolem hojnosti.
Kokosové palmy často rostou na pláži v bezprostřední blízkosti moře. Koruna s dvaceti až třiceti listy se dychtivě otevírá žhavému tropickému slunci a stovky rozvětvených kořenů nasávají spodní vláhu. Dokážou přitom proniknout až do osmimetrové hloubky. Slaná voda palmě neškodí.
Palmové dřevo, tedy vnější část kmene, je velmi houževnaté a pevné. Proto se používá například na stavbu lodí. Celé kmeny slouží místním obyvatelům jako materiál při stavbě domů. Z listů se vyrábějí košťata, rohože, košíky, klobouky nebo domácí obuv. Lze je rovněž využít jako střešní krytinu nebo pro obložení stěn. Sušené květenství je dobrým palivem a dým, který vzniká při spalování kůry, zahání moskyty.
Vláknitý obal ořechů lze po další úpravě využít jako materiál na kokosové rohože nebo koberce, k výrobě kartáčů, provazů a lan nebo jako izolační materiál, výplň polštářů nebo čalounění sedacího nábytku. Z tvrdé kokosové skořápky zhotovují místní umělci bohatě zdobené naběračky, šálky, poháry nebo misky. Výrobky z kokosového ořechu byly v Evropě známé již od starověku a ve šlechtických sídlech nebo u význačných osobností byly oblíbené především v době renesance a baroka. Kokosové poháry měl ve svém majetku například slavný renesanční malíř Albrecht Dürer.
V Brazílii je využití kokosové palmy a odpadů z kokosových ořechů jednou ze součástí širokého projektu POEMA, který významně přispívá k stabilizaci a zaměstnanosti populace v amazonském státě Pará. Pravidelný příjem při pěstování a zpracování kokosových palem nalezlo díky projektu již 900 rolnických rodin a 5200 dalších osob. Jedním z možných využití je rozemílání vláken a tvrdých skořápek na levné hnojivo. Projekt zajišťuje také stabilní odbyt a pevné výkupní ceny kokosových ořechů.
Důležitou částí projektu je činnost firmy Poematec, která zpracovává kokosová vlákna pro potřeby brazilského závodu DaimlerChrysler. Vyrábí se zde sedadla, opěrky hlavy nebo kryty proti oslnění. Vlákna se nejprve upraví na kokosovou plsť, potom se vytvarují do podoby budoucí součásti a napustí přírodním latexem. takto vyráběná sedadla nahrazují dosud používané pěnové materiály. Brazilští řidiči si je oblíbili, protože přírodní materiál lépe odvádí pot. Současně se zvyšuje podíl domácích surovin na výrobě automobilů. Ekologická výroba z recyklovatelné kokosové suroviny vzbudila zájem i dalších automobilek, například firmy Volkswagen.
Další články
Černé perly pocházejí z ostrovů v tichomoří.
Barvy v nás vyvolávají nejrůznější pocity.
Voda je v některých částech světa nedostatkovou surovinou.
Stavba lodi Carnival Conquest
Cvičení Qi Gong (Čchi kung) - práce s energií v sobě spojuje tělesný pohyb a dotek poznání světa, který je výsledkem hry energií, sil a vlivů.
Havajské ostrovy mají teplé přímořské podnebí s množstvím sluneční záře, pláže s palmami a bohatou vegetaci.
Mléko se stalo stalo nejvíce konzumovanou a proto také nejdůležitější potravinou živočišného původu na světě.
Ořechový olej je jedním z méně známých olejů používaný především pro přípravu pokrmů studené kuchyně.
Osobní námořní lodě od období nástupu páry.