Skříňky, dózy, tabatěrky

Skříňky, dózy, šperkovnice, pudřenky, tabatěrky a skříňky na líčidla nebo vonné esence patřily dříve k nezbytné výbavě vznešených dam a pánů. V dnešní době jsou oblíbenými sbírkovými předměty muzeí a nejvzácnější exempláře dosahují na světových aukcích astronomických cen.

Tabatěrka, skříňka na tabák

V roce 1948 byla v Londýně vydražena dóza francouzského zlatníka Jeana Fremina (z počátku osmnáctého století) za částku odpovídající v přepočtu deseti tisícům euro. O dvacet let později se její cena zdesateronásobila. Neobvykle rychlý růst hodnoty je v posledních desetiletích typický pro celou kategorii těchto nádherných předmětů.

Skříňky králů

Zdobené schránky byly vysoce hodnocenými uměleckými díly již v době svého vzniku. Pruský král Fridrich Veliký vyplácel svým zlatníkům odměny dosahující deseti až dvanácti tisíc tolarů za jeden exemplář. Nejvzácnější skříňku všech dob si však zřejmě nechal zhotovit francouzský král Ludvík XV. v roce 1720. Přišla tehdy dvorskou pokladnu na rovných 129 852 livrů, což představovalo celé jmění.

První zprávy o podobných skříňkách pocházejí ze čtrnáctého století. Materiálem pro jejich výrobu bylo zlato, stříbro, slonovina, železo, drahé kameny a vzácná dřeva. Nejčastěji sloužily k uchovávání vzácných vonných bylin, aromatického koření, léků a sušených plodů.

V sedmnáctém století ukládaly vznešené dámy do bohatě zdobených skříněk svá líčidla a jejich výroba se stala výnosným obchodem pro řadu věhlasných zlatníků.

Zlaté skříňky, cenné dary

Ludvík XIV. (1643-1715) zavedl novou tradici. Rozdával zlaté skříňky se svým portrétem jako dary významným osobám. Mnohdy byl podobný dar ovšem chápán jako skrytá finanční výpomoc a obdarovaný vzácnou skříňku (po odstranění králova portrétu) opět zanesl dvornímu zlatníkovi. Ten zaplatil příslušný obnos, doplnil obrázek Jeho Veličenstva a dóza mohla nastoupit další cestu. Tak se stalo, že saský vyslanec Viri dostal tutéž skříňku dvakrát a dvakrát ji také prodal zpět klenotníku Sollé. Nakonec skončila v rukou vyslance krále neapolského.

Vzácná pouzdra byla vhodným dárkem i pro dámy. Marie Josephina Saská dostala jako svatební dar soupravu 36 zlatých dóz a Marie Antoinetta si k svému sňatku s Ludvíkem XVI. přivážela dokonce padesát podobných předmětů.

Galantní kavalíři obdarovávali dámy svého srdce skříňkami s tajnou přihrádkou, která obsahovala jejich podobiznu. Bývalo tomu ovšem i naopak. A protože city se mohou měnit, byly příslušné skříňky často konstruovány tak, aby se portrét zbožňované osoby dal snadno vyměnit.

Tabatěrky

Skutečný boom uměleckých skříněk přinesla móda šňupacího tabáku. V roce 1726 se poprvé objevilo slovo tabatěrka (tabatiere) a od tohoto okamžiku patřila příslušná dóza na tabák k nezbytným doplňkům správného muže stejně jako vycházková hůl, nápadná přezka u bot nebo jehlice v šátku kolem krku. Tabatěrky patřily i k vybavení dámy a nezřídka stávaly hned vedle pudřenky.

Významným exportérem zlatých tabatěrek se stala Francie. To nelibě nesl pruský král Fridrich II., který v tom viděl poškozování devizového hospodářství své země. Navíc byly tabatěrky často doprovázeny velmi choulostivými erotickými obrázky a mohly tudíž ohrožovat mravní doktrínu protestantského státu.

Král nakonec dovoz nežádoucího francouzského zboží zakázal a současně podpořil rozvoj domácí výroby tabatěrek. Z Paříže byl pozván rytec Jean Guillaume Krüger, který připravil návrhy pro budoucí královskou sbírku. Jako umělecký poradce zde působil známý rytec a malíř Daniel Chodowiecki. Fridrich II. většinu svých tabatěrek podle vzoru Ludvíka XIV rozdal, z původních 1700 kusů se jich zachovalo pouhých 150, zato však ty nejcennější.

Horlivým sběratelem tabatěrek byl hrabě Brühl, saský ministr a v letech 1733-1756 ředitel míšeňské porcelánky. Hrabě vlastnil mimo jiné přes 350 různých oděvů, na každý den v roce jiný. Ke každému z nich samozřejmě musel mít vhodné boty, vycházkovou hůl a příslušnou tabatěrku. Po smrti zanechal sedm set ozdobných tabatěrek, často posázených diamanty.

Vzácné tabatěrky se zhotovovaly zpravidla ze zlata, od poloviny osmnáctého století byly často zdobené emailovými motivy a vykládané želvovinou, drahými kameny, perleťovinou a slonovinou. Móda šňupacího tabáku a tím i tabatěrek se rychle rozšířila i mezi neurozenými. Pro ně vznikala levnější pouzdra z porcelánu nebo ještě častěji z emailovaného měděného plechu. Relativně dostupné byly i tabatěrky stříbrné nebo z lakovaného dřeva.

Christian Neuber (1736 až 1808), dvorní klenotník saského kurfiřta a polského krále Augusta III. používal k výzdobě svých výtvorů pouze kameny domácí provenience. Pod upevněné kameny vyrýval drobné šifry, které určovaly původ užitého kamene. Majitel tabatěrky dostal s výrobkem současně sešitek s výkladem těchto šifer.

V dnešní době patří většina těchto předmětů do kategorie historických unikátů a podobně jako další vzácné skříňky a dózy jsou součástí muzejních sbírek nebo rodinných pokladů.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Barvy jsou nedílnou součástí našeho života.
Pohádkový hrad Neuschwanstein - Romantické bavorské zámky měly v představách Ludvíka II. vyjádřit ducha dávných německých dějin.
Bludiště a labyrinty
Český král Václav IV vládl v bouřlivé době.
Poklady nalezené na dně moří

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů