Oko

Bludiště a labyrinty

Bludiště a labyrinty, znali je již staří Egypťané, ale existovaly zřejmě ještě dříve. Nejvíce se proslavil krétský labyrint opředený legendami o Minotaurovi. Renesance a baroko přinesly bludiště v zámeckých zahradách pro pobavení panstva. Své kostelní labyrinty měli i křesťané. V současné době se labyrinty či bludiště objevují ve zcela nových podobách, mají své tvůrce slavných jmen a jejich obliba trvá. Alespoň v počítačové podobě.

Bludiště Longleat

Bludiště v britském Longleat bylo zapsáno v minulém století do Guinnessovy knihy rekordů jako největší svého druhu na světě. Později ho předstihlo bludiště v Německu.

Renomované encyklopedie uvádějí, že labyrint a bludiště znamenají v podstatě totéž. Někteří odborníci naopak tvrdí, že bludiště a labyrint jsou pojmy rozdílné. Podle Uwe Wolffa, autora publikace nazvané Labyrint, mají labyrinty na rozdíl od bludišť poměrně jednoduchý plán. Vchod a cestu, která složitými oklikami a vinutími vede vždy ke středu. Přístup k němu není přímý, cesta vede oklikami, místy se od středu vzdaluje, cíl se ztrácí z očí. Labyrint je školou rozvážnosti, trpělivosti a soustředění. Bývá pokládán za symbol duše či hledání.

Bludiště už samou podstatou je jiné. Zrodilo se k pobavení, má mnoho cest a křižovatek a panuje zde princip náhody. V některých bludištích musí mít návštěvník velké štěstí, aby se do centra vůbec dostal. Může zabloudit a úplně se ztratit ve spleti vedlejších a slepých uliček.

Krétský labyrint

Přestože je krétský labyrint nejslavnější, známe ho jen z mýtů a pověstí. Archeologické vykopávky jeho existenci nepotvrdily, i když se někteří badatelé domnívají, že mohl být v gortynských jeskyních na Krétě.

Podle legendy měl krétský král Minos a jeho žena Pasifae několik dětí. Jednou z nich byla princezna Ariadna. Pasifae se ale oddala býkovi a zplodila s ním syna. Měl lidské tělo a býčí hlavu, proto byl pojmenován Minotaurus (Minos podle krále a taurus znamená býk). Král byl hluboce pobouřen a pověřil svého architekta Daidala, aby vystavěl labyrint, v němž Minotaura navěky ukryl. Na rozdíl od vegetariánských býků byl Minotaurus masožravý, a tak mu byli obětováni lidé. Každý rok pro něj dodávalo Řecko sedm mladíků a sedm dívek. Skončilo to až příchodem Thesea, který nestvůru zabil a z labyrintu nebo spíš z bludiště chodeb se dostal díky niti, kterou mu na cestu dala princezna Ariadna.

Labyrinty ve starověkém Egyptě

Ještě starší než krétský byly labyrinty egyptské. Svědčí o nich kresby na egyptských pečetidlech i zprávy antických autorů. Labyrint v Hawwaře dal zbudovat Amenemhet III. z dvanácté dynastie téměř před čtyřmi tisíci let. Jmenoval se Lamares, Řekové ho ve svých spisech nazývali Labaris a odtud vznikl název labyrint. V antice byl hawwarský labyrint považován za význačné architektonické dílo. Píší o něm Strabon, Plinius i Herodotos, který jej dokonce oceňuje výše než pyramidy. "Už pyramidy byly pravé divy..." píše Herodotos, "labyrint ale předčí i pyramidy. Má dvanáct krytých dvorů, jejichž brány leží proti sobě, šest na severní a šest na jižní straně. Z vnější strany jsou všechny obklopeny zdí." Podle Herodota měl egyptský labyrint celkem tři tisíce místností. Patnáct set nadzemních a patnáct set podzemních. Herodotos údajně prošel část nadzemních, do podzemních, kde byly hrobky králů a posvátných krokodýlů, vstoupit nesměl. Zbytky tohoto egyptského labyrintu či spíše bludiště objevil v roce 1888 britský archeolog Flinders Petrie nedaleko jezera Moeris u města Crocodilopolis. V hlubinách našel i hrob Amenemheta III., kterého ani složitý labyrint chodeb neochránil před vykradači hrobů.

Labyrint v náboženství

Labyrint je v hinduismu symbolem ochrany středu a také buddhismus pokládá labyrint za magický ochranný prostor. Symbol labyrintu najdeme i u předků jihoamerických indiánů kmene Hopi, kteří nazývali labyrint Matkou zemí. Na Tichomořských ostrovech, například na Tahiti, jsou dodnes lodi zdobeny symbolem labyrintu na ochranu proti špatnému počasí a bouřím na moři.

Také skandinávští rybáři kdysi procházeli kamenným bludištěm v naději, že si podrobí počasí, zajistí dobrý úlovek a klidnou plavbu. Ve Skandinávii je spousta primitivních kamenných bludišť poskládaných z menších či větších balvanů. Nejznámější je Trojeborg u Visby na ostrově Gotland v Baltském moři. Kresby labyrintů se používaly v řadě oblastí jako ochrana proti zlým duchům nebo vlkům.

Když symbol labyrintu převzali křesťané, přizpůsobili ho svým potřebám. Cesta ke středu symbolizovala cestu ke spáse duše. Zřejmě nejstarší kostelní labyrint je v bazilice v Orléansville v Alžírsku, nyní v Alžírské katedrále. Pochází z roku 324. Uprostřed jsou vepsána písmena slov Santa Eclesia (svatá církev) opakovaná v širokém čtvercovém vzoru. Každá řada má třináct písmen.

Také francouzské katedrály například v Amiens či v Chartres mají své proslavené labyrinty. V Chartres má průměr třináct metrů, ale cesta do středu je značně dlouhá, 294 metry. Vine se jedenácti chodbami, má osmadvacet bodů obratu a střed má tvar okvětních lístků.

Katedrála v Chartres inspirovala americkou pastorku Lauren Artress z Grace Cathedral v San Franciscu. Ve svém anglikánském kostele nechala napodobit labyrint z Chartres hned třikrát. Jako podlahový labyrint před samotnou katedrálou, jako obraz a jako vzor koberce pro chrámovou loď. Kostelním labyrintem tu procházejí staré manželské dvojice třeba v den zlaté svatby. Vyrovnaná chůze labyrintem působí prý konejšivě na těhotné ženy i dosud nenarozené dítě. Labyrint uklidňuje pacientky nemocné rakovinou. Lauren Artress dokonce založila světovou jednotu poutníků labyrintem nazvanou Veriditas - The World Wide Labyrinth Project.

Také v anglických chrámech je řada zajímavých bludišť. Jejich stezky procházeli poutníci často po kolenou. Někdy se jim říkalo Chemin de Jerusalem, jeruzalémské stezky, protože byly jakousi náhražkou skutečné pouti do Svaté země, do Jeruzaléma.

Nejmladší kostelní labyrint z roku 1977 je v Německu na odpočivadle schodiště u severního vchodu do krypty kolínského Dómu. Jeho autorem je stavitel Arnold Wolff.

Renesanční a barokní bludiště

V renesančních a barokních bludištích dostává slovo hravá stránka lásky a dvoření. Byl to prostor pro smyslové podněty, hry na fanty a škádlení. Na rozdíl od labyrintů nevyzývají bludiště k meditaci ani sebepoznání. Vyrůstala v zámeckých parcích - například ve Versailles, Schönbrunnu, Chantilly, Heidelbergu i jinde. Většinou byla vybudována z houští keřů či stromů a středem byl Venušin pahorek, jezírko, altánek nebo věž s točitými schody. Barokní nepřehledné bludiště poskytovalo ideální úkryt mileneckým párům. V jeho slepých uličkách a úkrytech vyhledávala šlechta erotická dobrodružství. Podle pověsti skrýval například anglický král Jindřich II. svou milenku Rosamundu v podobném bludišti před útoky své manželky Eleonory Akvitánské.

Francouzský král Ludvík XIV. nechal vyzdobit své bludiště ve Versailles, které se bohužel nedochovalo, fontánami a sochami. Zahradní architekt Le Notre si tehdy vzal za předlohu skulptur postavy Ezopových bajek a jednotlivá zvířata představovala různé charaktery. U vchodu do bludiště vítaly návštěvníky dvě sochy - Ezopova a Amorova.

Nejstarší bludiště na světě vytvořené z živých plotů keřů a stromů vzniklo v britském Hampton Court v letech 1689 až 1694 pro pobavení krále Viléma III. Oranžského. Původně bylo z habrových alejí a plotů, ty byly později nahrazeny cesmínou a ještě později různými druhy stromů a keřů. Jedna z nejzábavnějších historek vztahující se k tomuto slavnému bludišti pochází z pera Jeroma K. Jeroma v románě Tři muži ve člunu o psu nemluvě. Ve viktoriánské době vznikaly v Anglii desítky podobných bludišť. Dá se říci, že bludiště jsou anglickou specialitou. V současné době je jich v Británii více než sto.

Současnost bludišť a labyrintů

Koncem minulého století obliba bludišť a labyrintů vrcholí. Vznikají četná bludiště v kukuřičných polích, zejména v Anglii a v USA. Kukuřičná pole jsou k založení bludišť velmi vhodná, protože rostlina dorůstá takové výšky, že i dospělí se do změti chodeb zcela ponoří, ztratí orientaci a o to tu jde. Navíc každým rokem se vytváří bludiště zcela nové, jehož taje návštěvníci neznají, a proto je opět atraktivní.

Nejslavnějším současným světovým tvůrcem bludišť je Adrian Fisher. Navrhl už přes dvě stovky bludišť ve dvou desítkách zemí. Jeho labyrinty navštívilo už přes dvacet milionů lidí. Každé jeho bludiště něčím překvapí, je netypické, něčím nové. Jeho první větší zakázkou byl kostelní labyrint s četnými křesťanskými symboly v britském Greays´ Court. Následovaly bludiště z křovin, cihel, v trávnících, bludiště vodní, zrcadlová i překážková.

Například v mořském parku v Jersey vytvořil největší vodní labyrint na světě. Je to spíš typické bludiště. Jeho stěny tvoří proudy vody, které tryskají do větší či menší výše, někdy mizí a vytvářejí chodbičky, které nikam nevedou. Fisher sám odmítá rozlišovat mezi bludištěm a labyrintem. Při jejich tvorbě dodržuje určité zásady: cesta bludištěm by neměla trvat déle než půl hodiny, protože pak se lidé začnou nudit. Svou podobou by bludiště mělo lákat návštěvníky, ale nemělo by nikdy narušovat ráz krajiny. Už čtyřikrát ve své kariéře vytvořil Fisher největší bludiště na světě, vždy v amerických kukuřičných polích.

Do Guinnessovy knihy rekordů se dostalo nové bludiště na britském panství Longleat House vytvořené ze sedmnácti tisíc tisů, jehož cesty se vinou v délce téměř tři kilometry. Architektem byl Greg Bright. Británie tak má nejstarší bludiště tohoto typu v Hampton Court a do nedávna měla i největší. V roce 1998 ho předstihlo německé bludiště s délkou cest téměř tři a půl kilometru vysázené ze stálezelených thujových keřů.

A jak je to dnes? Údajně obliba labyrintů a bludišť v přírodě klesá. Velkým labyrintem se stává samotný internet a napětí i zábavu poskytují bludiště v nejrůznějších počítačových hrách. Jsou složitější, napínavější, pro mladou generaci zábavnější. Labyrint jako symbol duchovna a hledání sebe sama mizí. Podobně se ztratil smysl bludiště jako prostředí k erotickým hrátkám. Ve virtuální podobě však nabývají nový smysl. Jsou výzvou k pokoření a dobytí.


Další články

Encyklopedie Diderot - Velké věci někdy přicházejí na svět úskokem. Jinak tomu nebylo ani v případě nejslavnější naučné knihy francouzského osvícenectví, slavné Encyklopedie.
Pohádkový hrad Neuschwanstein
Vikingové, neuvěřitelně odvážní mořeplavci a nájezdníci ze Skandinávie.
Čaj, nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Rostliny a lidé - Zelené rostliny jsou potěchou lidských smyslů.
Štěstí
Krokodýl nilský je jedním z nejznámějších krokodýlů.
Zvířata a orientace - V přírodě najdeme živočichy, kteří se s neomylnou jistotou orientují na tisícikilometrových trasách.
Havajské ostrovy
Bod
Golfský proud udržuje v Evropě příznivé klimatické podmínky.
První předpověď počasí realizoval britský fyzik jménem Lewis Fry Richardson.
Pravá nebo levá strana? Pokud máte potíže je odlišit, nezoufejte.
Korejský ženšen
Špatní sousedé, ploty a zdi
Hodiny, hodinky a hodináři

Celosvětový soupis labyrintů a bludišť Maze-world.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů