Salvador Dalí

Obraz Mae Westová z let 1934-36, Salvador Dalí.

Salvador Dalí byl kontroverzní umělec, kontroverzní ani ne tak svým dílem, jako spíše provokativním a excentrickým vystupováním na veřejnosti. Dalího záliba v provokování a neobvyklosti se projevovala od raného mládí, kdy prohlašoval, že chce být kuchařkou (nikoli kuchařem) a později Napoleonem. Malířský talent se projevil záhy. Soustavně začal kreslit od deseti let. Jeho otec, středostavovský notář, mu v roce 1917 uspořádal doma soukromou výstavu. O dva roky později vystavoval Salvador Dalí v rodném katalánském městě Figueres podruhé, tentokrát veřejně v tamním divadle.

Švihácký student Dalí

V osmnácti letech se Salvador Dalí přestěhoval do Madridu a začal studovat na malířské akademii. Od té doby se datoval jeho excentrický vzhled, který mu zůstal až do konce života. Dlouhé vlasy a kotlety, kabátce, punčochy a krátké kalhoty pod kolena v dandyovském stylu devatenáctého století. V malbě experimentoval s tehdy novátorským kubismem, ačkoli o něm mnoho nevěděl. Informace získával z časopisů a katalogů, protože v té době v Madridu žádný kubistický malíř nepůsobil.

Během studií navázal úzké přátelství s filmařem Luisem Bunuelem, s nímž později spolupracoval, a spisovatelem Federikem Garcíou Lorcou. Pověsti tvrdily, že Dalí se stal Lorcovým milencem. Podle jiných pramenů se Lorca marně pokoušel přítele svést. Těsně před závěrečnými zkouškami byl Salvador Dalí vyloučen z akademie pro nedisciplinovanost. Prohlásil, že na celé fakultě není nikdo dostatečně kompetentní k tomu, aby jej mohl zkoušet.

Šťastný rok

Školní neúspěch ho nijak nepoškodil. Zamířil přímo do centra evropského uměleckého dění, do Paříže. Vytvářel si vlastní styl. Využíval nejrůznější umělecké směry od akademického realismu až po nejmodernější avantgardu. Důležitým mezníkem byl pro něj rok 1929. Vytvořil scénář pro Bunuelův slavný krátký snímek Andaluský pes (později spolupracoval ještě na filmu Zlatý věk).

V tomto roce se také seznámil se svou budocí manželkou, o jedenáct let starší Galou Éluardovou. Gala, vlastním jménem Helena Diakinovová, byla ruská emigrantka, která inspirovala řadu umělců - Aragona, Maxe Ernsta, André Bretona i svého prvního manžela Paula Éluarda. Pro Dalího byla skutečnou a jedinou múzou. Tvrdil, že jen díky ní unikl šílenství. V soukromí, když odhodil roušku narcisismu a extravagance, byl Salvador Dalí velmi nevyrovnaný člověk. Pragmatická Gala působila jako jeho umělecký agent a zprostředkovávala mu styk s vnějším světem.

Surrealismus

Třicátá léta byla nejplodnějším Dalího obdobím. Rozvíjel vlastní malířskou metodu, které říkal paranoicko-kritická. Snažil se vyjadřovat své nejniternější obsese a fantazie prostřednictvím volných asociací s různými předměty a postavami. Jeho obrazy byly plné erotiky, násilí a věcí do detailu realisticky vypracovaných a zároveň tvarově pokřivených a fantaskně přeměněných.

Právě tento snový realismus se pro něj stal charakteristický. Není divu, že se připojil k Bretonově surrealistické skupině, která se podobně jako on inspirovala Freudovým pojetím snů a zkoumáním lidského podvědomí. Brzy se však začaly projevovat neshody. Salvador Dalí byl zastáncem absolutní svobody. Ideologické doktríny surrealistické skupiny pociťoval jako svazující. Roku 1939 byl oficiálně vyloučen z politických důvodů. Surrealisté vyznávali marxismus, zatímco Dalí se prohlašoval za anarcho-monarchistu, nepokrytě vyjadřoval obdiv k Hitlerovi a schvaloval vládu diktátora Franca.

V odpověď na vyloučení prohlásil Dalí ve stylu Ludvíka XIV.: "Surrealismus jsem já." Breton na oplátku vymyslel z jeho jména anagram Avida Dollars, který měl odkazovat na Dalího lačnost po slávě a penězích (avide - fr. lačný, dollars - dolary).

Druhá půle života Salvadora Dalí

Během osmiletého pobytu v USA (1940-48) se Salvador Dalí stal světově uznávaným umělcem. Velkou měrou k tomu přispěl sám propagováním vlastní osoby. Nevěnoval se pouze malířství. Zkoušel i jiné disciplíny. Navrhoval scény pro balet, šperky, oděvy i parfémy. Pracoval na animaci pro filmy Walta Disneyho, nikdy je ale nedokončil.

Po návratu do Španělska se s Galou usadil v rodném Katalánsku, kde strávil zbytek života. Koupil v přístavu Port Lligat skupinku bývalých rybářských chatrčí, které přestavěl na obytný dům. Vracel se do Figueres a roku 1960 tam začal budovat Divadlo-Muzeum Gala Salvador Dalí (Teatro-Museo), které zaplnil svými obrazy a fantaskními artefakty. Proslulý je pokoj Mae Westové, kterému vévodí rudá pohovka s pozadím. Při správném úhlu pohledu vytvářejí iluzi zvětšené tváře této americké filmové herečky. Teatro-Museo dnes představuje vedle galerie v St. Petersburgu na Floridě největší sbírku Dalího děl na světě.

V roce 1970 se Salvador s Galou rozešel. Věnoval jí hrad Pubol, kde ji navštěvoval pouze po písemném pozvání. Přesto Gala zůstávala jeho inspirací. Když v roce 1982 zemřela, ztratil Dalí většinu životního elánu. Vytvořil už jen několik málo děl. Záměrně se dehydroval, což měl být zřejmě pokus o sebevraždu. Po požáru, který mohl být dalším sebevražedným činem, se s pomocí přátel přestěhoval do Divadla-Muzea ve Figueres, kde v roce 1989 zemřel, a v podzemní kryptě tam byl pochován.

Za života vytvořil 1500 obrazů, desítky soch, množství kreseb, litografií, knižních ilustrací, divadelních návrhů a dalších projektů.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Barvy ovlivňují náš život, vyvolávají nejrůznější pocity. Existuje jich tak velké množství, že ani nedokážeme všechny pojmenovat.
Když se řekne akademie
Encyklopedie Diderot
Sankt Peterburg město, kterému se říká také Benátky severu.
Jak se zrodily peníze - historie vzniku peněz.
Galové začali být v devatenáctém století ve Francii módním tématem.
Čaj je nápoj s dlouhou kulturní tradicí.

Salvador Dalí byl kontroverzní umělec, kontroverzní ani ne tak svým dílem, jako provokativním a excentrickým vystupováním na veřejnosti.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů