Galové

Pro území dnešní Francie se ve starověku používalo označení Galie. Žily tam keltské kmeny, které Římané nazývali souhrnným názvem Galové. Nezanechaly téměř žádné písemné památky. Pro moderní Francii se staly symbolem národní identity.

V devatenáctém století začali být Galové ve Francii módním tématem. Tajemství, které je obklopovalo, dalo prostor pro jejich ztotožňování s nejrůznějšími ideály. Romantici v nich viděli lesní národ ušlechtilých divochů. Za třetí republiky se stali ztělesněním národa jako takového. Druhá světová válka z nich udělala symbol hnutí odporu proti německým okupantům. Idealizovanou podobu posílil a zvěčnil komiksový seriál Asterix a Obelix. Poslední archeologické nálezy tyto představy opravují a doplňují novými fakty.

Galové krále Luerna

Významným zdrojem informací se stalo naleziště v Corentu na sedmdesátihektarové náhorní plošině vulkanického původu jižně od města Clermont-Ferrand. Archeologové tam odhalili rozlehlou svatyni. Na základě dobové zprávy Řeka Poseidoniose se domnívají, že šlo o panství arvernského krále Luerna. Poseidonios navštívil Galii koncem druhého století před naším letopočtem. Luerna popsal jako štědrého vládce, který jezdil na voze, rozhazoval mince a v ohrazených prostorech pořádal pro svůj lid hostiny s množstvím vína a potravin.

Arvernové byl mocný kmen Galů, z nějž pocházel i slavný vojevůdce Vercingetorix. V corentské svatyni se našlo množství mincí s podobou lišky, galsky luern. Další nálezy dokázaly i to, že se zde konaly opulentní hostiny. Svatyně nebyla otevřena všem. Dobové palisády vysoké čtyři metry ji chránily před pohledem nezúčastněných. Dovnitř směly jen privilegované vrstvy: šlechtici, kněží a bardi - keltští pěvci. Brali si s sebou své služebníky, kteří při častých potyčkách fungovali jako tělesná stráž. Ženy tam s největší pravděpodobností přístup neměly.

Galové na královské hostině

Při královském banketu se jedlo vařené či grilované skopové maso okořeněné kmínem. V Corentu tvořilo 90 procent nalezených pozůstatků potravy. Ohlodané čelisti a lebky se zavěšovaly na trámy palisády. Kmenoví vůdci se navzájem zvali na hostiny a snežili se jeden druhého překonat bohatostí hodovní tabule.

Galové se živili i masem hovězím, psím, koňským a vepřovým. Starověcí vepři byli mnohem robusnější než dnes. Žili po celý rok venku a pásli se většinou v dubových lesích. Lov Galové příliš nepěstovali. Divoká zvěř, hlavně zajíci, představuje jen asi jedno procento nalezených pozůstatků potravy.

Pití

Galové ze slavného komiksu pijí obilné pivo. Ve skutečnosti bylo oblíbeným nápojem na královských hostinách víno. Galové je sami nevyráběli. Kupovali je draze od Řeků a Římanů. Amfora vína stála až jeden denár, stejně jako jeden otrok. Víno pili zásadně čisté na rozdíl od středomořských obyvatel, kteří je mísili s vodou. Amfory otevírali useknutím hrdla i se zátkou. Šlo zřejmě o významný rituál, protože byla nalezena useknutá hrdla zakopaná do země spolu s ženskými lebkami. Víno samotné mělo náboženský význam: lilo se do obrovských kádí a nabízelo jako potrava nebi a zemi.

Hostina jako volební kampaň

Při jídle seděli Galové na lůžkách ze slámy nebo z kožešin. Na nízké stolky odkládali nože. Pili z keramických pohárů. V Corentu se našly i úlomky syrského skla. Při posvátných hostinách se k vaření používaly měděné a železné kotlíky a kozlíky zdobené postavami bájných zvířat. Král nebo ten, kdo vedl jídelní obřad, se usadil uprostřed svatyně a vyzval vazaly k hodování. Nejudatnějšímu válečníkovi nabídl nejlepší kus masa. Pokud by to neudělal, znamenalo to výzvu k souboji. Potyčky byly na galském královském dvoře běžné a pravomoci se rozdělovaly prostřednictvím jídla. Vládce byl volen, takže se snažil zajistit si politickou podporu a dostatek hlasů. Pořádal volební kampaň, při které, jak už bylo řečeno, štědře rozdával mince i jídlo.

Jak Galové vypadali

O vzhledu Galů se toho mnoho neví. Podle římských pramenů měli dlouhé světlé vlasy a modré oči. Na galských mincích jsou znázorněni naopak s vlasy krátkými a bez vousů. Do války vyráželi bojovníci nazí, ale při hostinách nosili pestrobarevné kalhoty. Náhrdelník na krku (torques) jim měl dodat nadpřirozené válečnické schopnosti.

Mnohatisícové město

Malá galská vesnička s chatrčemi z Asterixových příběhů je pouhým mýtem. Život Galů ve druhém století před naším letopočtem se podobal životu z období konce francouzského středověku. Stavěli si bytelné domy s šindelovou střechou, dlážděné cesty a mosty. Svatyně v Corentu byla součástí velké keltské aglomerace - oppida, v němž žilo asi deset tisíc lidí. Svatyně zasvěcená pravděpodobně bohu Lugovi (obdoba římského Merkura) stála uprostřed a kolem ní řemeslnické, obchodnické a jiné čtvrti.

Takových měst bylo po Galii roztroušeno více. Každý galský kmen měl svou metropoli. Haeduové v Burgundsku měli Bibracte, Biturigové měli Avaricum (dnešní Bourges), Sequanové Vesontio (dnešní Besancon). Hlavním městem Arvernů byla Gergovia na těžko dostupné náhorní plošině. Její pozůstatky dosud nebyly odhaleny. Později upadla a novým centrem se stalo Augustonemetum, dnešní Clermont-Ferrand. Archeologové se domnívají, že i oppidum v Corentu hrálo poměrně významnou roli.

Obchod a řemesla

Galové byli čilými obchodníky. mnozí se dostali do řad tzv. nové šlechty tím, že zbohatli obchodováním s Římskou říší. Přes řeckou obchodní komoru v Marseilles dováželi víno a nádobí, vyváželi cín, stříbro, zlato, železo, kožešiny, sůl, vlněné kabátce a otroky. Vynikali v tkalcovství, hrnčířství a kovářství. Vyráběli v obrovském množství helmice, kroužkovou zbroj, meče, ale také ozdobné kovové fibule neboli spony. Arverňané v Corentu rozili mince. Loni tam archeologové nalezli mincovnu i s nástroji, váhou a bronzovými mincemi.

Galové a zemědělství

Galové se věnovali i zemědělství. Pěstovali obilí, fazole, hrách. Válečné epizody v pátém a šestém století před naším letopočtem vývoj zpomalily, ale brzy poté se Galie začala vzpamatovávat. Počet obyvatel vzrostl na deset milionů, což měla tehdy Římská republika. V zemi se množily zemědělské usedlosti a velké vesnice. Začaly se kácet lesy a obdělávat nová půda. Galským vynálezem byl žací stroj.

Galští bohové

Před příchodem Římanů uctívali Galové kmenové bohy. Nejznámějším byl Teutatis, v překladu "Ten, kdo chrání kmen". V římském pantheonu mu odpovídá bůh války Mars. Taranis byl vládcem nebes a blesku stejně jako římský Jupiter. Na jeho náladách závisela bohatost úrody. Bůh Cernunnos byl ozdoben jelením parožím, které symbolizovalo koloběh života: zrození, smrt a znovuzrození. Epona, "královská kobyla", byla bohyní koňů a jezdců. Lug, galská obdoba římského Merkura, rozděloval bohatství, inspiroval umělce a lékaře a chránil poutníky a obchodníky. Všichni bohové byli ve svatyních znázorňováni jako rostliny nebo zvířata, protože Galové je odmítali zobrazovat v lidské podobě.

Vztah Galů ke smrti

Své mrtvé spalovali nebo je nechávali rozložit. Očekávali, že po nějaké době se vrátí znovu na zem a budou žít stejným životem. Tento koloběh mohlo přetnout pouze hrdinské jednání. Válka byla proto pro Galy velmi důležitá. Hrdinská smrt v boji jim otevírala bránu do světa bohů. Ukládáni do hrobu se týkalo jen asi desetiny populace, zejména dětí. Ty nebyly považovány za právoplatné členy komunity, a tak nemohly být spáleny. Existují důkazy, že se pořádaly i rituální pohřby. V Corentu se našly lidské lebky pohřbené spolu s mečem a koňskou nohou. Šlo zřejmě o válečný rituál, jehož smysl zůstává utajen. V Gondole nedaleko Corentu byly objeveny podivné hromadné hroby koňů položených hlavou směrem k východu bez jediné stopy po zranění nebo smrtícím úderu.

Vzpoura a pád Galů

Druhé století před naším letopočtem bylo nazýváno galskou renesancí. Galové byli na vrcholu moci. Pak nastal postupný pád, tlak ze strany Říma a germánských kmenů. V roce 121 př. n. l. byl Luernův syn Bituit poražen u Valence. Arverňané ztratili svůj vliv. Vystřídali je Haeduové, kteří spolupracovali s Římskou říší. Poslední vzepětí sil nastalo roku 52 př. n .l. Galové se v čele s Vercingetorixem vzbouřili proti římské okupaci. Arvernský princ chtěl Římany vyhnat z Galie a nastolit monarchii, které by sám vládl. Nejprve slavil válečné úspěchy. Nepočítal ale s tím, že si římský císař najme germánské jízdní vojsko. Stáhl se za hradby Alesie a doufal, že se nepřítel vyčerpá marným obléháním. Caesar před Alesií vybudoval dvě opevněné linie. Jedna měla znemožnit obléhaným únik z města, druhá chránila římské vojsko před útočníky. V prosinci téhož roku se Vercingetorix, vyhladovělý a zrazený vlastními spolubojovníky, Caesarovi vzdal. Zemřel ve vězení. Spolu s ním zanikla i samostatná Galie.

Další články

Keltové - Přestože nikdy nevytvořili jednotný politický celek, obsadili Keltové velkou část Evropy a zanechali v ní hluboké kulturní stopy.
Vývěsní štíty
Voda, kterou naše planeta na první pohled oplývá, je určujícím faktorem pro život na Zemi.
Tlak
Gladiátorky, ženy v amfiteátrech.
Netradiční pohřeb
Irské pivo Guinness patří do kategorie stout.

Galové jsou pro moderní Francii symbolem národní identity.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů