Oko

Jak se zrodily peníze

Historie peněz je pestrá a dlouhá. Sahá až do doby kamenné. Už tehdy existovala směna. Platilo se šperky, oblečením, ale také tkaninami, dobytkem a kovy. Cesta k první minci byla značně dlouhá a první papírové peníze se v Evropě objevily vlastně nedávno, v osmnáctém století.

Peníze jsou cokoli, co slouží jako běžně přijímaný prostředek směny či placení. V jejich vývoji můžeme zaznamenat několik historických etap - od naturální směny až k bankovním penězům.

Jaké však byly počátky?

Nejstarší historie peněz

První mince
První mince byly vyraženy v Lídii v sedmém až šestém století př. n. l. z přírodní slitiny zlata a stříbra zvané elektrum.

Nejstarší peníze se objevují zhruba před jedenácti tisíci lety. Byl to dobytek a později zemědělské plodiny. Dobytek je používán jako platidlo ještě o mnoho tisíc let později a z jeho názvu - pecus vznikl i latinský výraz pro peníze - pecunia. Dobytkem se dokonce platilo ještě v minulém století v některých afrických zemích.

Skutečné peníze se objevují kolem roku 3500 př. n. l. v Mezopotámii a peníze tam fungovaly nejen jako prostředek směny, ale i jako uchovatel hodnoty. Někteří historici se dokonce domnívají, že hlavním důvodem, proč v té době v Mezopotámii vzniklo první písmo, byla potřeba zaznamenávat obchodní transakce a účty.

Ve starověkém Uruku na přelomu čtvrtého a třetího tisíciletí př. n. l. začali úředníci obrázkovým písmem zaznamenávat zemědělskou produkci na hliněné tabulky. Byly to obrázky počítaných předmětů a znaky pro číslice.

Dá se říci, že i počátek bankovnictví lze vysledovat právě na území mezi Eufratem a Tigridem v letech 3000 až 2000 př. n. l. Chrámy a paláce byly ideálními místy pro úschovu zboží - nejprve zásob obilí, později i dobytka a drahých kovů a šperků. A tyto svěřené cennosti se samozřejmě registrovaly.

Peníze ovlivňovaly a formovaly vývoj společnosti od samého počátku. Díky nim se prudce rozvíjel obchod v Mezopotámii, ale také matematika a vládci mohli vybírat daně a nejrůznější poplatky a budovat za ně nádherné stavby, které přežily věky.

V Súsách v dnešním Íránu našli archeologové hliněné známky, které sloužily jako peníze. Za kulatou známku se například dala koupit ovce, za jinou nádoba oleje, další měla hodnotu oděvu a podobně. Obchod se rozvíjel především ve starověkých metropolích této oblasti. Celkem tam bylo při archeologických vykopávkách nalezeno více než tisíc podobných hliněných známek.

Stříbro v roli platidla

Byla to opět Mezopotámie, kde se před dvěma a půl tisíci lety začalo používat stříbro ve tvaru kroužků a spirál jako peníze.

Dostupné množství stříbra bylo konstantní a tak zůstávala stálá i jeho hodnota, což byla ideální podmínka pro funkci platidla. Jednotkou byl šekel - přbližně 8,5 gramu stříbra. Cena otroka se například pohybovala od deseti do dvaceti šekelů stříbra. Podle zákona muž, který ukousl druhému nos, dostal pokutu šedesát šekelů stříbra. Za šekel se dalo koupit téměř dvě stě litrů sezamového oleje.

V sedmdesátých letech minulého století zkoumali vědci v orientálním institutu přibližně sto kusů stříbrných spirál. Některé připomínaly spirálová péra v pohovkách, jiné byly křehké spirálky z tenkého stříbrného drátku. Podle starověkých záznamů se váha stříbrných spirál a kroužků pohybovala od jednoho do šedesáti šekelů. Byly to vlastně předchůdci mincí.

Prostí lidé stříbrné kroužky ani spirály téměř nepoužívali. Měly pro ně příliš vysokou hodnotu. Platili spíše kousky cínu, mědi, olova a především obilím, přesněji ječmenem. ten fungoval jako drobné platidlo, podobně jako později bronzové mince.

Také v dalších zemích Blízkého východu a na březích Středozemního moře obyvatelé ustupovali od pouhé naturální směny a vytvořili si místní platidla. Jako peníze používali hedvábí, parfémy, víno, olivový olej, pšenici, ječmen - vesměs komodity, které se daly snadno rozdělit na více částí a navíc se nekazily.

Většina obyvatel Blízkého východu však již kolem roku 1500 př. n. l. směřovala jasně ke stříbru jako platidlu. Například ve Starém zákoně v Bibli vládci Filištínských, kteří sídlili na území dnešní Palestiny, nabízeli Dalile jedenáct set kusů stříbra, když jim prozradí tajemství Samsonovy síly.

Peníze ve starém Egyptě

Také v zemi faraonů se platilo zlatem a stříbrem. V egyptské pověsti z jedenáctého století př. n. l. putuje Wen-Amon do Libanonu, aby tam koupil dřevo na stavbu lodí. Na zaplacení si s sebou nesl nádoby a pytle naplněné těmito drahými kovy. Ať už je pověst pravdivá nebo ne, odráží čilé obchodní aktivity té doby. Nástěnná freska v Thébách ze čtrnáctého století př. n. l. znázorňuje muže vážícího zlaté kroužky velikosti koblih.

Na jiném nalezišti ze čtrnáctého století př. n. l. pbjevili archeologové hliněnou nádobu plnou kousků zlata a stříbra a mezi nimi byly tenké kulaté zlaté a stříbrné ingoty.

Platidla z drahých kovů se používala stále hojněji. nejen k vnitřnímu obchodu, ale i k obchodním transakcím s fénickými nebo syrskými obchodníky.

Lidé si už nemuseli vyrábět všechno sami. Někteří se specializovali na chov dobytka, jiní dolovali zlato nebo stříbro, jiní vyráběli koberce, keramiku či šperky. Specializace přinášela vyšší produktivitu, více zboží na prodej, rozkvět obchodu a celé ekonomiky.

Kroužky, spirály, ingoty a kousky zlata a stříbra používané jako platidlo měly ještě velmi daleko do skutečných mincí. Postrádaly totiž to základní, co k měně patří - záruku a jasné vyznačení hodnoty. Bez toho je lidé obvykle od cizinců přijímali s velkou nedůvěrou nebo vůbec ne. Platidlo, které mělo představovat šekel stříbra, nemuselo být z čistého stříbra, ale z nějaké levné slitiny nebo mohlo být stříbrné, ale vážit méně. Důvěryhodnost a přijatelnost musela být zaručena důvěryhodným ověřením váhy i materiálu. Zpočátku vládci ověřovali alespoň kamenná závaží používaná k vážení peněz. Dali na ně vytisknout údaj o hmotnosti a také své jméno, pečeť nebo obojí. Obyvatelé Mezopotámie si tak mohli být jisti alespoň správnou vahou stříbra nebo zlata, i když s čistotou kovu to bylo obtížnější.

Cesta k mincím byla poté již krátká. Zbývalo jen vyrazit pečeť, případně portrét vládce a hodnotu na malé kulaté kotoučky z drahých kovů.

První mince

První mince byly vyraženy v letech 640 až 630 př. n. l. v Lýdii (dnešní západní Turecko). Byly to kotoučky jantarové barvy, standardní velikosti a váhy z přírodní slitiny ryzího zlata a stříbra (poměr 4:1) zvané elektrum.

Poprvé byly lýdské mince objeveny na začátku minulého století v chrámu bohyně Artemidy v Efesu, který se počítá mezi sedm divů světa. Byly precizně provedené, se znakem lvů a jiných velkých zvířat, což, jak se předpokládá, byly pečetní znaky významných Lýdijců.

V roce 550 př. n. l. se lýdské mince začaly razit z čistého zlata a z čistého stříbra místo ze slitiny elektrum.

Bohatství posledního lýdského krále, který se jmenoval Kroisos nebo také Krésus (vládl 560 až 546 př. n. l.), se stalo příslovečným, doslova synonymem pro velkého boháče. Když byl v roce 546 Krésus zajat Peršany, dostaly se lýdské mince i do Persie.

Lýdské mince měly různé hodnoty, a proto byly použitelné pro všechny společenské skupiny.

Peníze ve starovékém Řecku

Lýdii zanedlouho následovaly i řecké městské státy. Během několika desetiletí se v nich začínají razit krásné mince různé hodnoty. V Athénách to bylo roku 575 př. n. l. a v Korintu 570 př. n. l. Na výrobu athénských mincí se používalo stříbro z dolů Laurion, asi čtyřicet kilometrů jižně od Athén.

V době vlády Filipa II. Makedonského, který sjednotil Řecko a Makedonii, bylo poprvé v historii využito mincí k propagaci krále. Na zlatém statéru (hmotnost kolem 14,5 gramu) byl zobrazen Filipův triumf v závodě dvoukolových vozů na olympijských hrách v roce 356 př. n. l.

Čína

V Číně sloužily jako první peníze kauri (od 1200 př. n. l.). Byly to ulity mořských plžů zavinutce penízkového nebo oválného, které byly jako platidlo užívány i v jiných částech Asie a také v Africe, kde v některých částech platily dokonce až do poloviny minulého století.

Zhruba v sedmém století př. n. l. začali čínští vládci odlévat z kovu první mince. Byly z bronzu a neobvyklých tvarů, například malé nože nebo dýky. Na každém takovém předmětu byl nápis uvádějící místo původu a váhu.

Kulaté mince s otvorem uprostřed zde používal stát Čchin, po jehož vojenském vítězství a sjednocení země se začaly používat v celé Číně.

Čína drží v oblasti historie platidel i další primát, používání papírových peněz, které se zde začaly používat na přelomu prvního a druhého tisíciletí našeho letopočtu a jejichž popis později přivezl do Evropy benátský kupec Marco Polo.

Starověký Řím

V roce 390 př. n. l. hejkání hus na římském Kapitolu, kde se uchovávaly státní rezervy mincí, upozornilo obránce na nebezpečí. Vděční Římané postavili jako projev díků chrám bohyni varování Monetě a od jejího jména vzniklo slovo "monetární" i anglický výraz pro peníze "Money".

Mimochodem české slovo platit má svůj původ v "plátěnce", plátěném šátku, který se na našem území v dávných dobách používal jako peníze.

Ve třetím století př. n. l. se v Římě běžně používaly bronzové tyčinky, které byly později vystřídány mnohem pohodlnějšími mincemi. Ve srovnání s Řeky či řeckými koloniemi v jižní Itálii a na Sicílii začali Římané používat mince poměrně pozdě a velmi brzy, během druhé punské války, v nich snížili obsah drahého kovu.

Až římský císař Augustus mincovní systém zreformoval a za jeho vlády se začaly razit mince z téměř ryzího kovu - zlaté, stříbrné, mosazné a měděné.

To byl jen velice stručný popis nejranější historie peněz. Jen pro zajímavost, na našem území jako první razili mince Bójové zhruba od čtvrtého století př. n. l.. První české mince nechal razit Boleslav I. v desátém století.


Další články

Inflace a starověký Babylon - inflace není jen průvodním znakem moderní ekonomiky.
Zlatý poklad z Qatny nalezený archeology v dnešní západní Sýrii.
Spirála je v přírodě často se vyskytující tvar.
Lev indický je jediný lev žijící v Asii.
Hedvábí - královna látek.
Špinavé peníze jsou kontaminovány bakteriemi i zdraví škodlivými látkami.
Pamukkale Turecko je turisticky atraktivní lokalitou.
Arašídový olej je získáván z plodů podzemnice olejné.
Sýrie křižovatka věků s dlouhou a různorodou historií.
Kruhy v obilí a jiných zemědělských plodinách, objevující se na různých místech světa.
Olivový olej bývá nazýván nektarem od Středozemního moře.

Feng-šuej je staré čínské umění života v harmonii.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů