Japonská rychlodráha Tokaido

Trať Tokaido, která spojuje města Tokio a Ósaka, je první z linií soustavy japonských rychlodrah Šinkansen.

Superexpres Šinkansen projíždí po dráze Tokaido v úseku vedoucím mezi rýžovými poli s horou Fuji v pozadí.

V dnešním světě rozvinuté dopravy hraje ekonomika provozu hlavní roli. Přitom stále platí, že čas jsou peníze a cena energie průběžně stoupá. Letecká doprava je rychlá, ale energeticky náročná a na kratší vzdálenosti nerentabilní. Pro porovnání s ostatními druhy dopravy stále slouží železnice jako základ. A z železniční dopravy také vycházeli v padesátých letech japonští inženýři, když připravovali koncept rychlé a přitom ekonomické dopravy.

Japonsko má rozlohu 369 000 km² a přibližně 127,5 milionů obyvatel. Jen na ostrově Honšú je mezi městy Tokio a Kóbe, které leží ve vzdálenosti asi 600 km, soustředěno na 44 % všech pracovních sil země. Japonské státní dráhy mají 21 tisíc kilometrů drah o rozchodu 1067 mm. Úsek Tokio-Kóbe patří mezi nejfrekventovanější na světě. Vždyť již v roce 1960 muselo nádraží v hlavním městě odbavit denně 790 tisíc cestujících. Aby mohl být tak náročný úkol splněn, vznikly různé projekty, například vedle stávající dvoukolejky postavit ještě jednu. Nakonec však zvítězil projekt stavby nové dvoukolejné dráhy Tokio-Ósaka o normálním rozchodu 1435 mm, s níž se započalo v roce 1958. V roce 1963 byla nová trať dokončena.

Nová trať, zvaná Tokaido, měří 515,4 km, z toho připadá 103,8 km na náspy, 57 km na mosty a 68,2 km na tunely. Deset mostů je delších než 480 m a dvanáct tunelů je delších než 2 km. Nejdelší tunel měří 7959 m.

Pro traťový svršek navrhli odborníci zcela nová řešení, aby bylo možno jezdit co nejrychleji. Kolejnice mají hmotnost 53,3 kg na běžný metr, jejich hlavy mají šířku 300 mm a temena kolejnic mají zakružovací poloměr 600 mm, aby jízda po nich byla co nejklidnější. Pražce jsou betonové, pouze pod výhybkami a styky se šikmými dilatačními mezerami jsou dřevěné. Oblouky mají nejmenší poloměr 2500 m. Výstavba dráhy Tokaido si vyžádala 380 miliard jenů, což bylo tehdy 1,060 miliardy dolarů.

Pohon na trati Tokaido je elektrický systémem jednofázového proudu 25kV/60 Hz. Základem vlaku jsou dvoudílné jednotky se všemi dvojkolími hnacími ve dvounápravových podvozcích. Čelo každého vlaku je upraveno do aerodynamického tvaru, přičemž nahoře jsou výhledová okna z kabiny strojvedoucího. Celou trať a její dopravu řídí dispečeři z centrály v Tokiu. Vlaky jsou vypravovány ve třicetiminutových intervalech. V roce 1964 projížděly celou trať za 4 hodiny, dnes je potřebný čas kratší.

Zajímavá je organizace nákladní dopravy. Jednotky převážející náklad jezdí pouze v noci. V každém díle mají jeden podvozek hnací. Jednou za týden se jedna noční směna vynechává a je prováděna údržba trati.

Síť japonských rychlodrah byla postupně prodlužována a stala se vzorem i pro další země, ve kterých byly vybudovány podobné vysokorychlostní železnice.

Další články

Rychlost je relativní pojem.
Čaj je potěcha smyslů.
Berlínská U-Bahn Berlíňany zvaná též Tunelová sova.
Historická parní lokomotiva 310 076 před nádražím v Českých Budějovicích.
Parní lokomotivy na Kubě
Brněnské historické tramvaje
Japonsko opět září v ekonomické oblasti.
Samuraj - japonský válečník.
Tatami na ústupu

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů