Nábytek v průběhu historie

Jak se vyvíjel nábytek, který od dávných časů slouží potřebám lidí, v průběhu dějin a jak jeho vývoj ovlivňovaly jednotlivé kultury.

Renesanční nábytek

Žádný z historiků vám přesně nepoví, kdy vznikl první kus nábytku. Zcela určitě vám však potvrdí, že nejstarším je lůžko, druhým nejstarším sedátko a stolička. Třetím v pořadí je schránka na úschovu věcí, zprvu snadno přenosná - truhla, později pak skříň. Od starověku se však také běžně používá stůl a známá je i police.

Protože nábytek od nepaměti slouží k potřebám života lidí, jsou jeho tvary a vzhled přizpůsobeny způsobu života v jednotlivých historických údobích. Není proto divu, že historické slohy se promítly také do tvaru nábytku. Nemalý vliv na jeho vývoj mělo i společenské postavení lidí. Chudák byl rád, když měl kus kůže nebo rohože na ulehnutí, bohatý spal na vysoko nastlaném lůžku. Chudákovi stačila mošnička na celý jeho majetek, bohatý potřeboval několik truhel. Proto také vznikal a dodnes vzniká nábytek jednoduchý a účelný, ale také reprezentativní, okázalý.

Když člověk nechtěl uléhat na chladnou zem, sestavil si pod sebe dřevěný rám na podpěrách, vyplněný slámou, chvojím či senem - byla zde postel. Obdobně vznikla sedačka a po ní brzy související stůl. Rychlý byl také vývoj schránky, vzniklé sestavením několika dřevěných desek do kubického tvaru. Rohy se orámováním zpevňovaly, což mělo význam nejen vzhledový, ale bránilo to zborcení tvarů při sesychání dřeva. Jak se velikost truhel zvětšovala, přestalo víko shora vyhovovat a bylo nahrazeno víkem na čele truhly - dveřmi. Vznikla tak skříň.

Vzhled nábytku ovlivněný kulturou jednotlivých národů a období historie dal vzniknout dějinám nábytkového umění. Je užitečné o nich něco vědět, poznat, jaký nábytek dokázali kdysi vyrobit prostí tesaři a zruční truhláři a řezbáři.

Nejstarším dodnes používaným materiálem k výrobě nábytku je dřevo. Přes všechny snahy je nahradit přetrvalo dřevo mnohatisíciletý vývoj. Odolalo Římanům, snažícím se některý nábytek, zvláště sedačky a stoly, vyrábět z kamene. Odolalo v 19. století kovům a čalouněním, odolává i snaze vyrábět nábytek z umělých hmot. Dřevo je lehké a přitom pevné, dobře se tvaruje a má pěkný vzhled.

Nábytek v jednotlivých historických obdobích

Měli bychom začít jeskyní, plnou koží a plochých kamenů či hrubých klád. Mohli bychom hovořit o vybavení primitivních chýší a přístřešků pravěkých lovců. To však ještě se skutečným nábytkem mnoho společného nemělo. Až v kultuře starých Sumerů, Babylóňanů a Asyřanů se již vyskytuje lůžko, sedačka, stůl a truhlice. Nic z tohoto nábytku se však nedochovalo. Více již víme o nábytku jednotlivých dynastií egyptských vládců, především díky detailním reliéfům, zobrazujícím život starých Egypťanů, dále pak díky zachovalým kusům nábytku z hrobů a z pyramid.

Je zajímavé, že některý staroegyptský nábytek se již vyráběl z méně hodnotného dřeva a byl dýhován vzácnými dřevy. Lepidlo či klíh byly tak dokonalé, že i více než 3000 let staré kusy nábytku stále pevně drží pohromadě a dýha se neodlepuje. Egyptský nábytek byl typický svými malými rozměry a lehkostí. Nízké sezení u nízkého stolu, vše snadno přenosné, často skládací. Nábytek byl bohatě zdoben řezbou, ale také pestrými veselými barvami. Sedací nábytek byl často pokrýván čalouněním nebo alespoň přehozy z vlněných tkanin. Čalouněné polštáře byly plněny peřím, žíněmi a sušenými travami. Potahy byly často kožené s vrubovanými vzory. Sedačky měly většinou anatomické prohnutí sedadla i opěradla. Celkově však v egyptském domě mnoho nábytku nebylo, podobně jako ve všech domech oblasti Přední Asie a ve Středomoří.

Ani Řekové a Římané si na velké množství nábytku nepotrpěli. Nejdůležitější bylo lehátko. Z jednoho asyrského reliéfu, pocházejícího ze 7. století před naším letopočtem, je dobře patrný nábytek z královského paláce. Vysoká křesla i stůl, u něho vysoká pohovka, na které leží hodující král. Služebnictvo používá nízkou skládací sedačku. Je zřejmé, že vysoký nábytek u asyrských panovníků, ale nejen u nich a nejen v té době, byl znakem moci a nadřazenosti. Zvyk lehat u jídla místo sezení převzaly i další starověké národy, zvláště pak Řekové a Římané.

Zatímco obydlí starých Řeků bývala poměrně prostě zařízena, Římané obývali honosné prostory. Dům byl prostorný, na ploše až 800 metrů čtverečních, většinou bez oken do ulice. Uvnitř byl malý uzavřený svět sám pro sebe, kam se jen tak někdo cizí nedostal. U hlavního vchodu byl vrátný, otrok s pořádným klackem na nevítané hosty. Hlavními obytnými prostory bylo atrium s otevřeným stropem uprostřed, kde také byl bazének k zachycování dešťové vody, doplňovaný čerstvou vodou z fontánky. V atriu se přijímaly návštěvy, sedalo se zde a žilo. Po obvodu byly ložničky s okny do atria, někdy samostatná jídelna a především koupelna. Zprvu se v atriu nejen jedlo, ale také vařilo. Přibližně od 2. století př. n. l. bylo atrium již pouze okázalou vizitkou zámožnosti majitele domu. Z atria se vstupovalo do další obytné dvorany, nazývané perystilium, kde bývala malá zahrádka, vodotrysk a okolo další vstupy do obytných i účelových místností.

Římané přejali výrobu nábytku od Řeků a Etrusků, ovšem styl byl více strnulý, bez velké ladnosti a praktičnosti. Přesto Římané přinesli do nábytkového umění novou myšlenku: plastický tvar a prohnutí podpěr nábytku. Nohy stolů i lůžek se staly sochařsko-řezbářskými díly, většinou se zvířecími či náboženskými motivy.

O několik set kilometrů na západ, sever i východ od starověkého Říma žili tehdy lidé v nuzných chýších a slaměných chatrčích doslova na podlaze. O vyspělé civilizaci na jihu neměli potuchy. Ještě v 8. století neměli lidé v polozemnicích jiný nábytek než slaměné lůžko, stoličku a trámce nahrazující stůl.

Zánik římské říše nedal zcela zaniknout kultuře a tím i nábytkovému umění. Přetrvalo na východě, v oblasti byzantské říše, a s pronikáním Germánů pak i do oblastí na sever a západ od Říma.

V románském období se objevil další zajímavý prvek u jinak poměrně jednoduchého a střízlivého nábytku. Byly to soustružené podpěry. Nohy židlí, křesel i lavic se hojně ozdobně soustružily a čepovaly do sebe. Navíc pod sedací plochou křesel a lavic bývaly malé truhly, přístupné zvednutím sedátka. Že by v této době vzniklo úsloví: "sedí si na majetku"? Románská doba hojně používala především sedací nábytek a truhlice. Stoly byly podřadné, měly podobu malých písařských pultových stolků a sloužily spíše pro psaní. Stůl často nahrazovala truhla. Kolem roku 1200 se objevily první vysoké truhly s čelními dveřmi - skříně. Na většině nábytku z této doby nechybí bohaté zdobení kováním i řezbou, materiálem byl převážně dub.

Středověký nábytek byl z téhož materiálu. U skříní však ubylo masivní kování, které zůstalo jen na truhlách. Nábytek z období časného středověku byl hrubě tesařsky zpracován, vodní pily a tenká prkna byly známy až v polovině 13. století. Pozdní středověký nábytek, z období gotiky, již dokazoval, že primitivní, hrubý a nejistý způsob života ustoupil. Patnácté století, typické rozkvětem kultury, přineslo nový styl nábytkového umění. Říká se mu měšťanský. Už nepřevládalo dubové dřevo, ale stále častěji i smrk a jedle, u lepších kusů s dýhami z ušlechtilých dřevin. Začal se také používat jasan, javor, buk, ořech a k řezbářským doplňkům neocenitelná lípa.

Tesaři a truhláři se sdružovali do cechů, což mělo příznivý vliv na další vývoj výroby nábytku, jeho tvarů a ozdobnosti. Ovšem v téže době se v prostých chalupách nikdo nezatěžoval s dekorativností nábytku a nepředbíhal se v používání drahých dřev. Chalupníkovi musel stačit vlastnoručně vytesaný nábytek - prostá lavice, sloužící v noci jako postel, a hrubý stůl.

V první polovině 15. století bylo v Itálii oživeno antické umění a s ním nový umělecký směr nazývaný dnes renesance. Po Evropě se rozšířil v 16. století a velkolepě se uplatnil nejen ve stavitelství, ale i při výrobě nábytku. Více než sto let, až do třicetileté války, ovládal evropskou kulturu. Hlavním materiálem této doby bylo ořechové dřevo, ale také hruška, cypřiš, javor a jedle. Renesanční nábytek vynikal živostí a řezbářskou výzdobou, zlacením a malováním. V obytných prostorách se nádherné malby dostaly i na dřevěné stropy.

V období renesance se objevily nové druhy nábytku, například casetone - zásuvková truhla, cassapanca - truhla s honosnou lavicí, dále sekretář, psací stůl, kabinet, příborník, kredencové a skříňové stoly a další. Renesance položila základ nejen uměleckému truhlářství, ale také novým druhům nábytku pozdějších dob.

Další články

Stavba pyramid pomocí draků je jedna z teorií vysvětlujících způsob jejich vzniku.
Čaj je vzpruhou těla i potěchou smyslů.
Vlašské ořechy zlepšují trávení a pomáhají odbourávat škodlivé látky.
Sudslavická lípa patří k nejstarším a nejmohutnějším lipám v Čechách.
Dědictví římského impéria jehož odkaz přetrval v kulturách různých národů do dnešních dnů.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.
Zemní pyramidy v Bulharsku.
Mlýnské kameny byly používány při mletí obilí.
Umělé hmoty nacházejí uplatnění i při výrobě nábytku.
Čaj Darjeeling patří k nejkvalitnějším a nejznámějším čajům na světě.
Abstraktní umění je umělecký směr z počátku dvacátého století.

Žádný historik vám přesně nepoví, kdy vznikl první kus nábytku.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů