Teplokrevnost

Ať je počasí chladné nebo horké, systém naší vnitřní tepelné regulace se tomu přizpůsobí díky biologickému termostatu, který každý nosíme v mozku. Tento mechanismus je zásadní vymožeností evoluce provázenou podstatným celkovým zdokonalením organismu.

Člověk je živočich teplokrevný, udržuje si stálou teplotu těla bez ohledu na prostředí, v němž žije. Znamená to, že jeho organismus je schopen vyrábět teplo je-li mu zima, a odvádět je, je-li horko. Tato vlastnost zvaná homoiotermie (řecky homoios = stejný), kterou sdílí s ostatními savci a ptáky, je vymožeností evoluce. Umožnila našemu biologickému druhu stěhovat se a žít téměř na všech světadílech, od rozpálené africké savany až po mrazivou arktickou tundru.

Méně vyvinutí obratlovci - ryby, obojživelníci a plazi - jsou studenokrevní neboli poikilotermní (řec. poikilos = proměnný). Stručně řečeno, jejich krev je studená, je-li chladno, a naopak teplá, jestliže je teplé i okolí. To omezuje prostředí, v němž mohou žít.

Teplokrevnost, milník ve vývoji těl živočichů

Pro živočichy bylo získání teplokrevnosti zásadní etapou vývoje. Zároveň s ní se u nich také objevil mnohem lépe vyvinutý mozek, který jim přinesl i povrchní fázi spánku spojenou se sny a zbavil je potřeby obnovovat během života nervové buňky (s výjimkou některých ptáků, například slavíka, kterému tvorba neuronů umožňuje učit se zpívat). Po tomto velkém evolučním kroku se zdokonalil celý organismus tak, aby se chemickými reakcemi probíhajícími v buňkách nastavila stálá vnitřní teplota vůči vnějšku pomocí důmyslné regulace.

Teplokrevnost a lidské tělo

Lidské tělo funguje jako klimatizační zařízení, jehož ústřední termostat sídlí v hypotalamu (ve spodní části mezimozku) a tepelná čidla jsou rozmístěna v kůži a v útrobách. Abychom mohli zachovat patřičnou teplotu mozku a vnitřních orgánů, musíme přijímat poměrně začné množství potravy. K zachování patřičné teploty slouží osmdesát procent všeho, co sníme. Lipidy, glycidy a proteiny, které strávíme a rozštěpíme, se v buněčných částicích (mitochondriích) odbourají cyklem chemických reakcí, které uvolňují energii. Ta se částečně mění v teplo, které se šíří krví k povrchu těla, kde prouděním rozšiřuje cévy a uvolňuje se.

Ztráty a přebytky tepla

Vypařování potu na kůži a vodních par v dýchacích cestách při prohloubeném a zrychleném dýchání si vyžaduje kalorickou spotřebu 2,43 kilojoulu na každý gram vypařené vody. Vyrovnáváním výroby a odvodu tepla podle potřeby se tělesná teplota udržuje ve stálém, ale dosti úzkém rozpětí. Tento mechanismus ovšem nevydrží všechno. Při teplotách pod 33 °C a nad 41 °C mohou být nevratně poškozeny některé životně důležité orgány. Je-li příliš chladno, buňky zvyšují produkci tepla a organismus snižuje jeho ztráty třasem a stahováním cév na povrchu těla.

Abychom v takovém případě povzbudili výměnu látek, můžeme se pohybovat, intenzivní tělesná aktivita může zvýšit teplotu těla až o 3 °C.

Všechna tato opatření však nemají u všech lidí stejný účinek. Nejméně odolné vůči zimě jsou děti, jejichž termoregulace není ještě zcela vyvinutá, lidé staří, vyčerpaní či trpící nedostatečností štítné žlázy. Zhoubným účinkům chladu je třeba předcházet i při chirurgických zákrocích za celkové narkózy, která snižuje teplotu pacienta a zamezuje třasu, ale také už zásahem samým, který vystavuje vnitřnosti nižší teplotě prostředí.

Ocitne-li se organismus naopak ve vysoké okolní teplotě, brání se silným pocením, pokud ovšem vysoká vlhkost vzduchu nebrání vypařování potu. Pocení však současně přináší ztrátu vody a minerálních solí, zejména chloridu sodného (kuchyňská sůl), což někdy vede až k bolestivým svalovým křečím (křečím z horka). Ztráta vody (dehydratace) může být i životu nebezpečná, zejména u malých dětí.

Co zabilo posla z Marathonu?

Běžec, kterého poslal od Marathonu vojevůdve Miltiades do Athén, aby oznámil vítězství Řeků nad Peršany v roce 490 př. n. l., nezemřel patrně na dehydrataci, ale na přehřátí organismu. Podle kanadského fyziologa Michela Cabanaca se poslovi stalo osudným to, že se zastavil. Dokud běžel, teplo produkované jeho svaly se rozptylovalo a odvádělo. Jakmile zůstal stát, způsobilo nahromaděné tělesné teplo, které přestalo být odváděno, zahřátí mozku a smrtelně jej poškodilo. Porušení rovnováhy dehydratací je možno snadno poznat. Prvními známkami jsou podráždění, únava, bolesti hlavy, závratě, zblednutí a suchá kůže. První pomoc v takovém případě znamená rychle přejít do stínu, vykoupat se nebo osprchovat vodou o dva stupně nižší teploty, než je teplota těla, a pít až do úplného utišení žízně.

Další články

Sluneční brýle poskytují očím ochranu proti škodlivým slunečním paprskům.
Jak lidský mozek vnímá hudbu
Vývoj savců v třetihorách.
První předpověď počasí v praxi uskutečnil britský fyzik jménem Lewis Fry Richardson.
Kdy zpívá slavík, proslulý pěvec naší přírody.
Život bez bolesti zad která podle odhadů trápí až osmdesát procent lidí.
Evoluce oka, počítačová simulace pomáhá odhalit tajemství evoluce oka.
Pitná voda z mořského dna, nejen na pevnině se nacházejí prameny pitné vody.
Koupel je pro člověka čas odpočinku i očisty těla.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů