Brambory

Brambory jsou čtvrtou nejdůležitější plodinou po kukuřici, pšenici a rýži. Používají se vařené, pečené, smažené či jako surovnina pro výrobu dalších pokrmů. Patří k nejvyváženějším zdrojům obživy, které lidstvo má.

Brambory jsou čtvrtou nejdůležitější plodinou, používají se vařené, pečené, smažené či jako surovnina pro výrobu dalších pokrmů.

Za největší jedlíky brambor v Evropě bývají pokládáni Irové. Chybně. Jsou jimi Bělorusové, kteří snědí ročně na osobu přes tři sta kilogramů brambor. V roce 2005 to bylo 338 kilogramů. Irové jich zkonzumují necelých 120 kilogramů a obyvatelé Peru, odkud brambory pocházejí, jen devadesát kilogramů na osobu ročně.

Brambory se pěstují v téměř všech zemích světa s vyjímkou arktických oblastí. Dokážou se přizpůsobit půdě i klimatickým podmínkám. Zrají rychleji než pšenice, kukuřice nebo rýže. Existují i odrůdy, které v tropických oblastech dozrávají po dvou měsících. Bramborová pole rodí více tun i více kalorií na hektar než pole osázená jakoukoli jinou zemědělskou plodinou. Celosvětový průměr je třináct a půl tuny z hektaru, což je čtyřikrát více než u rýže a pětkrát více než u pšenice. Severoameričtí farmáři dokážou vypěstovat dokonce sedmatřicet tun brambor z hektaru.

Brambory

Brambory mají vyváženou nutriční hodnotu. V přírodním stavu obsahují osmdesát procent vody, osmnáct procent glycidů, především ve formě škrobu, které stačí tělo zásobit energií a vlákninou, která usnadňuje průchod potravy střevy. Jsou zdrojem proteinů, aminokyselin, minerálních solí i vitaminů C, B₆, B₁ (tiaminu), riboflavinu (B₂), niacinu (B₃), kyseliny listové a karotenoidů. Obsahují stopy železa, fosforu a zinku a antioxidanty. V syrovém stavu obsahují pouhou desetinu procenta tuku. Vařené v páře obsahují ve sto gramech osmdesát kilokalorií. Při smažení se jejich energetická hodnota zvyšuje na pět set kilokalorií na sto gramů a průmyslově vyráběné chipsy obsahují až čtyřicet procent tuku.

Tisíce variet

Z původního Solanum tuberosum, jak zní latinský název brambor, se dnes pěstuje pouze osm druhů, ale výběrem při křížení vznikly tisíce odrůd. V Mezinárodním centru brambor v peruánské Limě registrují šest tisíc odrůd podle kvality, chuti, barvy, tvaru, jemnosti slupky, zrání a doby sklizně.

Historie brambor

Brambory pocházejí z Jižní Ameriky. Indiáni v Andách je pěstovali již před pěti a půl tisíci let. Španělský conquistador Francisco Pizarro a jeho vojáci byli prvními Evropany, kteří je ve třicátých letech šestnáctého století ochutnali. Do Starého světa přivezli brambory Španělé v roce 1570. Evropané je zpočátku odmítali, ve většině zemí jimi krmili jen prasata. Tvrdilo se, že brambory způsobují lepru a křivici.

Ve skutečnosti brambory například zachránily námořníky mořeplavce Jemese Cooka před kurdějemi. Lord Byron je považoval za afrodiziakum. Brambory a rajčata byly spojovány se svými toxickými příbuznými mandragorou a blínem, jejichž prudce jedovaté alkaloidy skopolamin a atropin údajně ve středověku používaly čarodějnice.

V roce 1771 byl francouzský chemik a botanik Antoine Augustin Parmentier pověřen univerzitou v Besanconu, aby vytipoval potravinu schopnou zabránit hladomorům ve Francii. Doporučil brambory, o kterých napsal studii nazvanou Chemické zkoumání brambor. A nejen to, přesvědčil krále Ludvíka XVI., aby pěstování brambor ve Francii podpořil. Dostal od krále sto akrů půdy v blízkosti Paříže, kde brambory zasadil a nechal je hlídat těžce ozbrojenou stráží. Tím vzbudil pozornost Pařížanů i místních farmářů, kteří věřili, že něco tak přísně střeženého musí mít velkou hodnotu. Jedné noci Parmentier stráže odvolal a farmáři přesně podle jeho předpokladů pole vyplenili, brambory ukradli a zasadili je na vlastních polích. Tímto způsobem se brambory prosadily ve Francii. Královna Marie Antoinetta dokonce nosila květy brambor vetknuté do vlasů jako ozdobu a podle ní i její dvorní dámy. Na francouzském královském dvoře byly v té době brambory ke každému jídlu.

Brambory v současnosti

Po čtyřech stoletích celosvětového vzestupu oblíbenosti došly brambory nakonec uznání i v Asii, kde je tradičně hlavním zdrojem obživy rýže. Dnes je Čína největším světovým producentem brambor se sklizní čtyřicet milionů tun ročně. Druhým největším producentem brambor na světě je Rusko. Rusové bramborám říkají druhý chléb. Bramborářská produkce Indie vzrostla od roku 1980 více než čtyřikrát a je šestá nejvyšší na světě. Ve Vietnamu se brambory staly druhou nejpěstovanější plodinou po rýži. Krátká vegetační doba v Číně, Vietnamu i Indii umožňuje vysazovat brambory jako druhou plodinu po sklizni rýže. Produkce brambor roste i na jejich domovském kontinentu Jižní Americe.

Plísně a choroby, které ohrožují brambory

Přenos genů z divoce rostoucích brambor do nových odrůd měl umožnit ochranu této důležité plodiny před bakteriálními onemocněními, jako je například chorobné vadnutí, kterým jsou brambory postihovány zejména v horkém a vlhkém podnebí tropických nížin nebo proti plísni bramborové, která je pro brambory největším nebezpečím.

Před rokem 1842 byla tato plíseň známa pouze v Mexiku, kde zachvátila bramborová a rajčatová pole v údolí Toluca. Téhož roku se objevila v Nové Anglii, o tři roky později v Belgii, odkud se rozšířila do celé Evropy. Nejlepší podmínky nalezla plíseň v irských bramborových monokulturách. Likvidace úrody brambor měla v Irsku katastrofální následky. Vyvolala hladomor, při kterém přibližně milion lidí zemřel a dva miliony Irů emigrovaly.

Obrovský pokles úrody brambor způsobilo v Evropě i velké sucho v roce 1976. Evropské vlády tehdy daly souhlas s masivním dovozem brambor z Mexika. Kontrola však byla nedostatečná a do Evropy se dostaly nové druhy plísní, které byly mnohem agresivnější, než dosud v Evropě rozšířené druhy.

Různým druhům plísně bramborové dnes padne ročně za oběť více než čtrnáct milionů tun brambor. Největším nebezpečím jsou plísně pro rozvojové země, kde jsou milionu lidí na brambory odkázány a farmáři nemají finanční prostředky na drahé chemické prostředky pro jejich ochranu před plísněmi. Ti, kteří si to mohou dovolit, provádějí častější a vydatnější postřik bramborových kultur. Ve Střední Americe provádějí pěstitelé až pětadvacet chemických postřiků brambor za sezonu. Na indonéských ostrovech Jávě a Sumatře používají postřik na bramborové kultury dvakrát týdně.

Mexičtí vědci už identifikovali pětadvacet odrůd brambor, které jsou vůči plísním odolné. Většina z nich byla pěstována v posledních letech bez použití fungicidů v horách středního Mexika. Jednou z nich je hybrid Greta, který má geny ze Solanum Demissum, divokého mexického bramboru.

Genové inženýrství může bramborám pomoci, aby se aktivně bránily nákazám i škodlivému hmyzu. V roce 1995 se brambory staly první genově modifikovanou plodinou, která je schopna vyrobit vlastní pesticid. Odrůda Russet Burbank, která je zvláště populární v USA, byla uzpůsobena tak, aby se mohla bránit mandelince bramborové. Do brambor byl vpraven gen z půdní bakterie Bacillus thuringiensis, který produkuje protein narušující vnitřnosti mandelinky.

Recepty na jídla z brambor a na jejichž přípravu se používají.

Další články

Barvy
Prehistorická kukuřice prošla velkými změnami, při kterých vznikla z původního druhu trávy dnešní kukuřice.
Čaj
Pitná voda není na některých místech světa samozřejmostí.
Kilogram - Mezinárodní prototyp kilogramu je válec ze slitiny platiny a iridia, uchovávaný v Sévres u Paříže.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů