Abstraktní malířství a věda

Abstraktní malířství může působit jako chaotická změť barevných skvrn a čar. Přesto má pevný smysl a řád. Je považováno za další vývojový stupeň následující po kubismu, který začal bořit tvary věcí. Bylo významně oblivněno vědeckými objevy v oblasti vnímání, optiky a zvuku.

František Kupka se mimo jiné snažil ve svých obrazech zachytit hudební rytmus a vibraci zvuku.

Jeden z prvních abstraktních obrazů namaloval v roce 1910 Vasilij Kandinskij. Náhodou si všiml vlastního hotového plátna, které bylo opřené čelem ke zdi, takže znázorněný předmět nebyl zřetelný. Překvapilo ho, jak silný estetický vjem může vyvolat pouhé uspořádání barev.

Nezávisle na Kandinském došli ve stejné době k abstraktnímu výrazu i jiní malíři jako Mondrian, Kupka, Delaunay, Picabia a další. Byli do značné míry inspirováni novými poznatky o vlastnostech světla, o skládání barev a teoriemi o souvislostech mezi barvou a zvukem či barvou a rytmem.

Abstraktní malířství - svět barev

V osmnáctém století objevila věda překvapivé optické vlastnosti barev. Ještě předtím, ve století sedmnáctém, nizozemský fyzik Christian Huygens přispěl k rozvoji vlnové teorie světla. Isaac Newton objevil, že bílé sluneční světlo se skládá ze základních spektrálních barev. Pro mnohé malíře tento poznatek znamenal zásadní průlom. Barvy již nejsou jen prostředkem k zobrazení skutečnosti. Stávají se klíčem k jejímu pochopení.

Dalším výrazným momentem bylo Goetheho Pojednání o barvách z roku 1810, v němž tento německý básník a vědec poprvé rozdělil barevné odstíny na teplé a studené a každému z nich přiřadil určité působení na lidskou psychiku. Postupem času byly barvy uspořádávány do chromatických stupnic, vznikaly tabulky vhodných barevných kombinací a byly definovány tři základní vlastnosti k posuzování barev - tón, sytost a jas. Umělci mohli s využitím těchto poznatků vytvářet obrazy jako hru barevných harmonií a kontrastů.

František Kupka se například inspiroval teorií doplňkových neboli komplementárních barev, tedy odstínů, které se dohromady skládají v bílou a jejichž kombinace lahodí lidskému oku. Zvolil pro své obrazy kruhovou formu, která do určité míry řídí pohyb očí po obraze tak, aby se setkávaly právě doplňkové barvy.

Rozezněný obraz

Přiblížit výtvarné umění k hudbě toužili malíři již v devatenáctém století. Nejlépe to svým dílem vyjádřil německý romantický malíř Philipp Otto Runge, na něhož ve dvacátém století navázal Kandinskij. Poznání, že se světlo šíří ve vlnách podobně jako zvuk, tomuto sblížení napomohlo. Začaly vznikat velmi složité barevně-zvukové systémy.

Angličan David Ramsey Hay v roce 1847 přiřadil podle určitých zákonitostí sedm tónů stupnice k sedmi barvám spektra a sedmi základním geometrickým obrazcům. Na základě této klasifikace vytvořil celou řadu zákonů harmonie, jimiž se inspirovalo abstraktní malířství.

Vznikl například orfismus, malířský směr usilující vyvolat hudební dojem skladbou abstraktních lineárních prvků a barevných ploch. Toto označení použil poprvé Guillaume Apollinaire při otevírání výstavy obrazů Roberta Delaunaye, který se spolu s Františkem Kupkou stal hlavním představitelem orfismu. Zatímco Delaunay se pokoušel barevnými kombinacemi a kontrasty vyjádřit především souzvuk, Kupka vyjadřoval pohybem barevných čar a ploch rytmus a vibraci tónů. Piet Mondrian se při kompozici barev a linií inspiroval notovým záznamem a stupnicí

Další články

Kubismus
Abstraktní umění
Jak lidský mozek vnímá hudbu - Snadno rozeznáme harmonii Mozartovy symfonie od kakofonické změti tónů malého dítěte.
Pravdivost vizuálního smyslového vnímání vykazuje značné mezery.
Barevné kontaktní čočky nemusí vždy plnit pouze léčebné účely.
Barvy ovlivňují náš život a vyvolávají nejrůznější emoce.

Abstraktní malířství může působit jako chaotická změť barevných skvrn a čar. Přesto má pevný smysl a řád.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů