Pravdivost vizuálního smyslového vnímání

Pravdivost lidského vizuálního smyslového vnímání vykazuje poměrně značné mezery. Naše schopnost vnímat jen základní věci a detaily opomíjet nám umožňuje přežít ve světě nabitém vjemy a informacemi.

Iluzionista využívá nedokonalosti našeho smyslového vnímání

Kolik toho ze světa, který nás obklopuje, skutečně vidíme a vnímáme? Představte si, že jste na rušném náměstí a někdo se vás zeptá na cestu. Zatímco mu ji popisujete, projdou mezi vámi dva muži s dveřmi a na chvíli se nevidíte. Pokračujete ve vysvětlování a vůbec nezjistíte, že hovoříte s úplně jiným člověkem. Zatímco zřízenci procházeli s dveřmi, muž, který se vás ptal na cestu, byl vystřídán jiným.

Šlo o pokus, při němž ve více než polovině případů dotázaný vůbec nezaregistroval změnu a pokračoval ve vysvětlování, jako by hovořil ke stejnému muži. Je třeba zdůraznit, že se nový tázající lišil výškou, barvou vlasů i oblečením. Výzkumy prováděl Daniel Simons, psycholog z Harvardovy univerzity, s kolegou Danielem Kevinem z Kentské státní univerzity v Ohiu.

Jedná se o poměrně známý jev, takzvanou "slepotu ke změně". Dokazuje to, že vidíme, nebo přesněji vnímáme mnohem méně a také nepřesněji, než se sami domníváme.

Nikdy přesně neregistrujeme všechny detaily určité scény, ale pouze to, co je pro nás v daném okamžiku důležité. Náš dojem, že vidíme vše, neodpovídá pravdě. Ve skutečnosti zaregistrujeme jen několik základních detailů a spoléháme se na vizuální paměť nebo představivost, které nám v případě nutnosti pomohou dokreslit scénu a vybavit si, co potřebujeme.

Skutečnost a iluze, pravdivost vizuálního vnímání

Až do minulého desetiletí převládal názor, že vidět znamená vytvářet si obrázky v mozku. Rozruch způsobila kniha filozofa Daniela Benetta, která vyšla v roce 1991. Autor v ní tvrdí, že mozek přijímá pouze některé obrazy, které jsou v dané chvíli relevantní, což nám doslova umožňuje přežít. Jinak by se mozek podobně jako počítač zahltil informacemi, které by přesáhly jeho kapacitu.

Řada pokusů toto tvrzení opakovaně dokázala. Například lidé, kteří se dívali na obrázky na obrazovce počítače, vůbec nezaregistrovali jejich změnu, k níž došlo během mrknutí oka.

Naše vizuální vnímáni je tedy značně iluzorní. Ostatně, na tomto principu jsou založeny například oblíbené optické klamy.

Výběrové vnímání

Díky našemu nedokonalému vnímání detailů nás mohou kouzelníci a mágové ohromovat a bavit svými výkony. Tato "slepota" je však podle odhadů odborníků i jednou z hlavních příčin automobilových nehod. Řidič, který se intenzivně soustředí na určitou situaci, nevidí, nebo spíše nevnímá chodce, který mu vkročí do cesty. Vidíme a vnímáme především to, co se nám v daném okamžiku subjektivně zdá důležité. Při pokusu, kdy lidé podávali muži informace o cestě, nebyl důležitý muž, ale skutečnost, že se ocitl v určité situaci a lidé se mu snažili pomoci a vysvětlit mu cestu. Přestože se na muže dívali nejméně minutu, více než polovina lidí nezaznamenala takové základní věci, jakými jsou výška, barva vlasů či oblečení.

Obraz světa

Vzájemné vztahy mezi pozorností, uvědoměním, vnímáním a viděním jsou zajímavým námětem k dalším experimentům a výzkumům. V jednom se vědci shodují už dnes. Náš obraz světa je většinou velmi neúplný. Z toho plynou možnosti omylů a překroucení faktů.

Tato skutečnost je doslova tragédií pro kriminalisty. Svědků, kteří skutečně něco nebo někoho "viděli", je velmi málo. Mohli spatřit osobu, vidět ji i minutu nebo dvě, a přesto nemuseli zaregistrovat ani nejzákladnější údaje. Výjimkou jsou stresové situace, které mohou pomoci vštípit si do paměti některé detaily, ale stejně tak mohou vést k úplné "slepotě". Hodnověrnost "očitých svědků" je tedy vždy třeba brát s velkou rezervou.

Role fantazie ve vizuálním smyslovém vnímání

Podle psychologů hraje klíčovou roli se vytváření obrazů představivost. Dokáže vytvořit i falešné vzpomínky, kterým plně a s přesvědčením o jejich správnosti věříme. Člověk vidí jen základní důležité skutečnosti. Mezery postupně doplňuje pomocí představivosti a paměti a později nedokáže rozlišit, zejména v retrospektivě, dvojí druh informací - ty skutečně viděné od dotvořených.

Člověk je tedy schopen vnímat pouze hrstku z nepřeberného množství vizuálních podnětů. Lidský mozek si je však podle potřeby dotvoří sám.

Další články

Jak lidský mozek vnímá hudbu - Fungování mozku fascinuje lidstvo odpradávna.
Otazníky okolo vědomí - Přestože každý z nás ví, kdy je při vědomí, odpověď na otázku, co je to vědomí, je překvapivě velmi těžká.
Dyslexie, porucha schopnosti číst.
Barvy a jejich vliv nejen na vizuální smyslové vnímání.
Umění komunikace mezi lidmi
Účesy a vousy mužů v průběhu historie.
Příkon a sací výkon vysavače jejich vliv na kvalitu sání.
Funguje telepatie? Mohou lidé komunikovat pouze myšlenkami?

Optické klamy a iluze využívají nedokonalosti smyslového vnímání.

Obrázky gif

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů