Parfémy a vůně jsou a vždy byly obestřeny závojem tajemství. Mají schopnost vyvolávat pocity, sny a touhy, změnit náladu, působit na chování lidí. Mezi parfémy se dají nalézt vůně, které jednu sezonu nosí polovina světa nebo naopak vůně, které nikdy nezestárnou.
Původ slova parfém sahá do dávných dob a odvozuje se od slovního spojení per fumum, což znamená "kouřem" nebo "prostřednictvím kouře". Už v dávnověku pálili lidé vonné byliny a obětovali vonný kouř bohům. V Eposu o Gilgamešovi se můžeme například dočíst, že "spolu s dýmem se vznesla i libá vůně tam vzhůru, kde sídlí bohové". Většinou se takto pálily různé pryskyřice, klovatina či vonný olej. V řadě kultur byl parfém důležitou součástí náboženských obřadů.
Ve stejném eposu o Gilgamešovi se dozvíme, že Sumerové si potírali vlasy vonným olejem, masírovali si údy vonnými oleji a z kadidelnic stoupala vůně omamného cedru.
Už před pěti tisíci lety se staří Sumerové a Egypťané koupali v jasmínovém, kosatcovém, hyacintovém či jiných olejích. Tajemství výroby vonných látek je zaneseno klínovým písmem na hliněných mezopotamských tabulkách. Asyrské herbáře, klínopisné akkadské zápisky na kamenných tabulkách zachycují návody příprav u vonných mastí a parfémů.
Ve staroindických védách starých tři až čtyři tisíce let jsou zmínky o růžovém oleji a puškvorcové silici. O vůních se hovoří i ve slavné Kámasútře z prvního století n. l., kde se například popisuje stolek u lehátka "s vonnými nočními krémy, květinami a bylinkami, jež šíří příjemnou vůni".
Z egyptských papyrů se dočteme, že již před více než třemi tisíci lety znali Egypťané vonné směsi připravené z pižma, ambry a durianu. Egyptské ženy používaly nejrůznější kosmetiku, dokonce i přípravky na svěží dech.
Je známo, že Kleopatra (69 až 30 př. n. l.) nebyla nijak zvlášť krásná, ale tento nedostatek vyrovnávala mistrovstvím v umění svádět. Před svým pověstným setkáním s Markem Antoniem strávila egyptská královna několik hodin tím, že se dala celou legií otrokyň nalíčit a navonět. Parfém, který Kleopatra užívala, se podařilo vyrobit podle starých záznamů. Jeho tvůrci jsou Italové chemik Guiseppe Donato a tvůrce parfémů Giulio Arippa. Parfém obsahuje mimo jiné balsam a myrhu, skořici, kardamon, kořen kosatce, lotos, šafrán a majoránku.
Plachty Kleopatřiny lodi byly nasáklé růžovou vodou a na palubě stála obrovská kadidelnice, z níž se linula vůně nejvíce ceněného egyptského parfému kifi. Skládal se z puškvorce a skořicového, mátového, pistáciového, jalovcového a akáciového oleje. Traduje se, že pod náporem vůní klesl Antonius Kleopatře k nohám.
Používáním parfémů byly přímo posedlé římské patricijky i kurtizány. Jejich dvorní dámy dozíraly na houfy otrokyň zvaných cosmeticae, jejichž jedinou funkcí bylo krášlit a parfémovat své paní. Neronova manželka, pověstně krásná Poppea, pravidelně používala kosmetické masky připravované z květů hrachoru, hlíz narcisu, vaječného žloutku, medu, droždí a dalších přísad. Růže na výrobu vonných směsí se dovážely z dnešní Libye, fialky z Athén, čajové růže z Egypta. Vonné látky byly v té době pokládány za významné afrodiziakum.
S rozvojem obchodu v době velkých námořních objevů opět ožívá éra parfémů. Z Orientu se do Evropy dovážejí neznámá aromatická koření, voňavé balzámy a esence. Centrem tohoto obchodu se stávají Benátky a Neapol.
Kateřina Medicejská, původem Italka, která se stala francouzskou královnou, založila ve městě Grasse v Provence laboratoř určenou k výrobě parfémů. Přivezla si na to odborníka z Itálie.
Přímo legendární byla vášeň anglické královny Alžběty I. pro parfémy. Ještě dnes patří ke korunovačnímu obřadu anglických králů pomazání ambrovým olejem vydávajícím bohatou vůni esencí z růžových květů a korunních plátků jasmínu.
Zejména v osmnáctém století v období rokoka se parfém stává opět žádaným luxusním zbožím. Versailles, sídlo francouzských králů, bývalo občas dokonce nazýváno "parfémový dvůr" (la cour parfumée). Milenka Ludvíka XV. Madame Pompadour vydávala ročně za parfémy a kosmetiku půl milionu franků. Milovala květinové vůně v elegantních flakonech.
Podobně tomu bylo za Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Ta měla dokonce vlastního královského voňavkáře Jeana-Luise Fargeona.
V mimořádné oblibě měl vůně i Napoleon Bonaparte. Užíval každý den lahvičku až dvě kolínské vody, aby přehlušil zápach vojenských bot. Obsahovala vůni citronu a rozmarýnu a další ingredience, které se podařilo zjistit z pozůstalosti Napoleonova komorníka Aliho. Říká se, že to byla vůně exotická a doslova hypnotická.
Vůně parfému může proniknout do našeho čichu tak nenápadně, že si to někdy ani neuvědomujeme. Někdy bývá jejich nápor tak silný, že nás okouzlí, nebo v nás naopak vzbudí odpor. Jsou vůně, které jsou klasické a jejich obliba přetrvává věky, například Chanel č. 5 nebo Eau de Rochas. Moderní esence jako Baby Doll Yvese Saint-Laurenta nebo Dunhillův Xcentric naopak získávají oblibu především u mladé generace.
Několikatisícileté dějiny výroby parfémů můžeme klidně nazvat alchymií. Tvůrci všech možných odstínů vůní mísí v poklidu svých laboratoří látky rostlinného a často podivného živočišného původu v takových poměrech a kombinacích, které mají schopnost vyvolávat v nás citovou odezvu a dokonce měnit naše chování.
Koktejl vůní různých květů, citrusů a rybízu, zdůrazněných skořicí, broskví a lehkým nádechem cedru uvádí do vytržení věrné uživatelky značky Baby Doll. Kombinace prvků tohoto parfému je tak složitá, že k zachycení celé škály by bylo třeba mít výjimečné čichové schopnosti, jaké mají "očichávači", což je malá hrstka profesionálů schopných rozeznat tisíce vůní a smísit je tak, aby z nich vzešly fantastické produkty.
Proč nás aromatické látky tak přitahují? Proč vzrušují naše smysly? Abychom poznali tajemství jejich mocného vlivu, musíme začít u fyziologických mechanismů čichu. Jde o procesy, na nichž se podílí hypofýza a mozkový hrbolek zvaný čichový bulbus, velký jen asi jako hlavička zápalky, ale umístěný těsně nad horní částí nosního hřbetu a přímo propojený s čichovými buňkami v nosní sliznici. Jakmile nos vůni zachytí, vyvolá to reakci v nejstarší části lidského mozku, limbickém systému, jenž ovládá náš citový a sexuální život.
Michael Stoddart, profesor biologie čichu na univerzitě v Tasmánii a autor knihy Navoněná opice, tvrdí, že nejlepší parfémy obsahují erotogenní složky a pachy moči, výkalů a různých živočišných produktů, které nás mohou podvědomě bleskově pohlavně vzrušit. Proto je podle Stoddarta přírodní pižmo (mošus, silně páchnoucí výměšek z pižmového váčku středoasijského přežvýkavce kabara pižmového) pro svou spojitost s močovými a čpavkovými složkami v parfému mnohem účinnější než jeho syntetická varianta.
Každá voňavka je v podstatě směs olejů v roztoku alkoholu. Parfémem nazýváme takovou směs, v níž olej tvoří více než dvacet dvě procenta směsi. Parfémová voda (eau de parfum) obsahuje patnáct až dvaadvacet procent olejů, toaletní voda (eau de toilette) osm až patnáct procent. Kolínská voda (eau de cologne) s obsahem olejů okolo pěti procent a nejslabší je voda po holení.
Z kolika látek se skládá parfém? Na tuto otázku neexistuje odpověď. Může sestávat ze sedmdesáti či osmdesáti složek, ale může jich být také několik set. Rozhodně neznamená, že parfém je tím lepší, čím více složek má, ale také neexistuje horní hranice počtu složek.
Je velmi obtížné popsat jednotlivé vůně. Dámské vůně se v podstatě dělí na tři základní typy: květinovou, orientální a cypřišovou. Pánské mají kupodivu kategorií více: levandulovou, fougere (kapradí, suché listí), orientální a citrusovou.
Zhruba polovina dámských vůní je prvního typu, tedy vychází z květinových kompozic. Mohou to být varianty se svěží vůní chlorofylu, květinovo ovocné vůně, čistě květinové vůně nebo sladké těžké vůně květin, které mají už blízko k orientálním vůním.
Orientální typ evokuje často vůni muškátového oříšku, skořice, ambry a některé živočišné vůně. Třetí kategorií jsou cypřišové vůně. Některé charakterizuje svěží vůně jehličí, jiné růže, pačuli a bergamotový olej.
Parfém je směsí látek s různou prchavostí. Snadno prchavé látky jsou "hlavou" parfému. Tuto složku cítíme v první chvíli. Středně prchavé látky tvoří takzvané "srdce" parfému. Ty rozvinou svůj účinek teprve po několika minutách. Základ parfému tvoří velmi pomalu vyprchávající složky.
K prchavým látkám ušlechtilého parfému, které tvoří hlavu, patří především silice z květů růže, pomeranče, šeříku, lilie a bergamotu.
Střední aromatické látky, jež určují charakter parfému, se získávají z pryskyřic uvolňujících sexuální steroidy mnoha rostlin. Patří k nim jasmín, levandule, muškát a pačuli.
A konečně tím základním, co směs ustaluje a dodává jí trvanlivosti, jsou produkty s jasným pachem, jímž se sexuálně přitahují savci. Do této důležité skupiny patří živočišné produkty jako ambra, která se získává ze střevního traktu vorvaňů a je velmi vzácná a drahá, neboť početní stavy těchto kytovců se snižují. Dále pižmo, které znali už staří Egypťané a v tudorovské Anglii se dokonce přidávalo do sladkostí a léků proti melancholii. V Paříži je v devatenáctém století používaly kurtizány jako afrodiziakum a prostředek k překrytí nepříjemných tělesných pachů. Tento luxusní produkt je zvlášť těžko dostupný, neboť k získání jednoho kilogramu pižma je třeba usmrtit pětatřicet samečků malého horského jelínka z himálajské oblasti.
Třetí živočišnou látkou je cibet, výměšek análních žláz cibetek. Jeho používání zvířata neohrožuje, protože cibetky se dají chovat v zajetí a stačí jejich výměšky odebírat.
Odborníci zdůrazňují, že tyto látky nesmějí převládat nad ostatními.
Namíchat parfém neznamená vyrovnat jeho složky, nýbrž je spojit a využít všech jejich zvláštností, aby vznikl nový typ. Bez přesného vzorce to nejde. Cílem není smísit ve zkumavce vybrané aromatické látky, ale kombinovat je v příslušném poměru a dávat pozor na to, že některé z nich jsou vzájemně neslučitelné, nemají-li ve směsi své vlastnosti ztratit. Dědic jedné z předních francouzských voňavkářských dynastií Jean-Paul Guerlain připomíná, že v tomto oboru je osvojení techniky neoddělitelně spjato s čichovou pamětí.
Slavní tvůrci módy se vrhli na výrobu parfémů, jimiž doprovázejí a svým způsobem i prezentují modely svých salonů. Ve spojení se slavnými jmény módních návrhářů mají tyto parfémy zaručen úspěch ještě dříve, než se dostanou na trh. Firma Bvlgari založená roku 1905, která se proslavila šperky, ale i šátky, kabelkami a dalšími doplňky, vstoupila do světa vůní v roce 1992. Podobně tomu bylo se salonem Dior, který vůni, slavnou Miss Dior uvedl na trh v roce 1947. Firma Gucci, která začínala s výrobou jemného koženého zboží ve dvacátých letech minulého století, založila Gucci Parfums v sedmdesátých letech. Výroba parfémů zaznamenala v poslední době i jinou důležitou změnu. Z elitářského výrobku dostupného jen malé skupině privilegovaných se staly parfémy produktem pro všechny. Stejně jako šampaňské se luxusní parfémy dnes prodávají i v supermarketech. Jsou určeny nejen ženám a mužům, ale také mládeži, dětem a dokonce speciální parfém můžete koupit i pro své domácí miláčky.
Další články
Černé perly z lagun tichomořských atolů.
Voda
Sluneční brýle poskytují ochranu před škodlivým zářením i spoluvytvářejí image svého nositele.
Sladkosti jsou staré jako lidstvo samo. První sladkostí, kterou naši předci začali mlsat, byl med.
Koupel je pro člověka výjimečným zážitkem.
Med
Broskev obsahuje vitaminy a jiné zdraví prospěšné látky.
Reklama pomocí vůně
Rostliny a lidé, s rostlinami úzce souvisí vůně a aromaterapie.
Exotické druhy koření a parfémy byly v dřívějších dobách symbolem přepychu.