Jakým způsobem mlely mlýnské kameny?
Okolo starých vodních mlýnů, ve skanzenech i na jiných místech můžeme vidět odložené velké kruhové mlýnské kameny. Leží zde jako zajímavá technická památka, plnící dnes funkci dekorace a připomínající tradici venkovských vodních mlýnů.
K mletí byly zapotřebí vždy dva mlýnské kameny, které byly umístěny nad sebou a tvořily tzv. složení. Horní, označovaný jako běhoun, se při mletí otáčel. Neležel však přímo na spodním, pevném kameni - spodku. Pomocí tzv. lehčidla se mohl nepatrně zvedat nebo spouštět, podle toho, jak jemně bylo třeba mlýt. Obilí se vsypávalo otvorem ve středu běhounu a v nepatrném prostoru mezi kameny se zcela neumlelo, proto se mlelo opakovaně několikrát po sobě. Obilí se nesmělo mezi kameny drtit, ale doslovně trhat. Mlecí plochy mlýnských kamenů byly totiž drsné, plné ostrých hran, o které se obilky trhaly. jejich pohyb od středu k obvodu pohybujících se mlýnských kamenů usměrňovaly drážky, vysekané v mlecích plochách. Protože se i ostré hrany mlecích ploch časem otupily, musely se obnovovat. Po semletí přibližně padesáti pytlů obilí sejmuli mlynáři běhoun a zvláštními zaostřenými kladívky - oškrty - ostré hrany mlecích ploch obnovovali.
Mlýnské kameny se z hornin (tvrdých pískovců, ryolitu, trachitu), vytesávaly v celku, nebo se vyráběly zatmelením vhodných kusů, případně drti křemene a křemence do cementu. Nejlepší mlýnské kameny byly ty, které "jsou co nejvíce děrnaté a tvrdé, an mají mnoho rohů a hran břitkých, jimiž obilí nejmenším tlačením se roztrhá". Tak je charakterizuje odborná příručka z roku 1836. Aby mlýnské kameny nepraskly nebo se neroztrhly, bývaly po obvodu staženy dvěma železnými obručemi.
Další články
Obilniny se vracejí na naše tabule.
Těstoviny různorodých tvarů.
Větrné mlýny na severu Německa
Čaj je potěchou smyslů i oporou zdraví.
Irské pivo Guinness
Kruhy v obilí a jiných plodinách.
Vrtné soupravy staré Číny používané při těžbě soli.