Telepatie

Existuje telepatie? Mohou lidé komunikovat pouze myšlenkami? Odpovědi na tyto otázky už více než století rozdělují vědeckou veřejnost a vyvolávají ostré diskuse.

Samotný název telepatie pochází z řečtiny a znamená cítění na dálku. Dnes se telepatie interpretuje jako přenos myšlenek, představ a pocitů respektive obrazů z jedné mysli (induktora) do mysli jiné osoby (recipienta, příjemce) bez účasti známých smyslů a za zprostředkování dosud neznámých fyzikálních principů. Je to parapsychologický jev, druh takzvaného mimosmyslového vnímání, o němž se předpokládalo, že je založen na atavistických způsobilostech psychického spojení na dálku.

Jako příklad přirozené telepatie se obvykle uvádí tušení, že se s blízkou osobou, která je vzdálená a nemůže být přímo vnímána, něco děje. To provázejí určité představy nebo jen pocity úzkosti, které často věcně i časově korespondují se skutečnou událostí. Navzdory intenzivním snahám nebyla podstata telepatie zatím určena.

Telepatie rozděluje vědeckou veřejnost

Pro řadu vědců je i pouhý nápad, že by telepatie mohla existovat, něčím zcela absurdním. Pro jejich odpůrce je naopak existence telepatie tak zřejmá, že je zbytečné ji vůbec dokazovat. A pak existuje vrstva uprostřed. Parapsychologové, kteří riskují opovržení kolegů a provádějí pokusy a výzkumy, aby získali důkazy, zda telepatie existuje, nebo ne.

Od sedmdesátých let minulého století parapsychologové z předních světových univerzit a výzkumných ústavů prováděli desítky testů a studií. Získané výsledky ještě více rozdělily vědeckou veřejnost. Záleží na tom, jak se interpretují. Zatímco část vědců z nich vyvozuje jasný důkaz existence telepatie, jiní tvrdí, že snahy objasnit telepatii naprosto neuspěly. Je možné, že telepatie existuje, ale zároveň je zřejmě nemožné získat o tom konkrétní důkazy.

Historie výzkumů telepatie

V sedmdesátých letech vycházeli vědci především z telepatických zkušeností, kterých lidé dosahovali při meditacích. To ostatně není nic nového. Východní duchovní směry jako například buddhismus pokládají telepatii za zcela normální zejména při hluboké meditaci.

Psychologové proto prováděli většinu testů s lidmi, kteří byli schopni plně relaxovat, případně meditovat. Vycházeli z toho, že slabé telepatické signály, které jsou lidé schopni vysílat, jsou obvykle překryty jinou mozkovou aktivitou, kterou je při telepatii třeba odbourat. Pokusy probíhaly většinou tak, že jedna osoba se měla plně soustředit a vyslat obraz předmětu jiné osobě uzavřené v oddělené místnosti. Ten, kdo signál přijímal, pak měl vybrat ten správný ze čtyř obrazů předmětů. Osoba přijímající signál byla v místnosti osvětlené červeným světlem a oči měla zakryté rozpůlenými pingpongovými míčky. Sluchátka na uších zajišťovala zvukovou izolaci.

Analýza výsledků

Pětadvacet procent správných odpovědí by odpovídalo náhodnému výběru. Pokud by telepatie existovala, procento správných odpovědí by muselo být vyšší.

V roce 1982 zhodnotil výsledky prvního kola testů americký parapsycholog Charles Honorton. Procento správných odpovědí bylo vyšší, než odpovídá náhodě, ale ne zcela přesvědčivé. Pohybovalo se kolem 37 procent. Honorton se spojil a profesorem Rayem Hymanem z oregonské univerzity, který byl až dosud považován za skeptika v této oblasti. Oba publikovali řadu referátů a vědeckých prací, v nichž se snažili výsledky dešifrovat. Nakonec ve společném prohlášení konstatovali, že bude třeba provést množství dalších daleko průkaznějších pokusů, aby mohli existenci telepatie dokázat nebo odmítnout. Zároveň publikovali seznam podmínek, které je při výzkumu třeba dodržet, i seznam otázek, na něž je třeba najít odpovědi.

Bod zlomu ve výzkumu telepatie

V této fázi se do výzkumu široce zapojila počítačová technika. Počítače vybíraly obrázky, které měly být telepaticky vysílány, takže podvod či subjektivní ovlivnění bylo vyloučeno.

Další sadu výsledků vyhodnotily počítače v roce 1987. Procento správných odpovědí bylo poněkud nižší, ale v podstatě se pohybovalo na předchozí úrovni - 34 procenta. Podobné výsledky se opakovaly v dalším třetím kole, které bylo vyhodnoceno v roce 1994.

Odpůrci jich využili k tomu, aby prohlásili, že telepatie neexistuje a nemá cenu dál o ní diskutovat. Toto negativní stanovisko podpořily i nezávislé výzkumy Britů - profesorky Julie Miltonové z edinburské univerzity a Richarda Wisemana z univerzity v Hertfordshire. Stejně dopadla i poslední americká hodnocení prováděná Darylem Bemem z Cornellovy univerzity. Ten byl v hodnocení mírnější. Prohlásil, že výsledky telepatii nevylučují, ale jsou neprůkazné.

Rozšíření výzkumů telepatie

Zastánci telepatie se nevzdávají. Jedni požadují pokusy ve větším rozsahu, jiní se zaměřují na zkoumání samotné podstaty telepatie, která je zatím velkou neznámou. Objevují se názory, že je třeba do studií zapojit fyziky a biology a objasnit vzájemné ovlivňování na dálku. V takovém případě by zkoumání telepatie dostalo zcela jiný charakter.

Některé výzkumy už začaly. Zjišťují se také typy lidí schopných telepatie. Podle prvních údajů uveřejněných univerzitou v Edinburghu nejlepších výsledků v telepatii dosahují hudebníci. Procento úspěšnosti se u nich pohybuje kolem 56 procent. Univerzita v Northamptonu se zaměřila na zkoumání zvláštních telepatických vazeb mezi určitými jedinci. Tyto výsledky jsou také povzbudivé. Zdá se však, že konečný verdikt je v nedohlednu. Telepatie dál bude lákat vědce, aby definitivně odhalili její tajemství.

Další články

Černé perly z tichomořských atolů.
Bod
Talismany a amulety chránily člověka před nemocemi, neštěstím a nečistými silami.
Podle teorie strun jsou elementární částice tvořeny jediným vláknem, které lze přirovnat k tenké chvějící se gumičce nebo struně.
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Korejský ženšen

Jako příklad přirozené telepatie se obvykle uvádí tušení, že se s blízkou osobou, která je vzdálená a nemůže být přímo vnímána, něco děje.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů