Žofínský prales

Žofínský prales je nejstarší přírodní rezervace v České republice a druhá nejstarší v Evropě (starší je rezervace na ostrově Vilm v Baltském moři).

Žofínský prales je nejstarší přírodní rezervace v České republice.

Roku 1838 založil hrabě Jiří František Augustin de Longueval-Buquoy první přírodní rezervaci v Čechách. Jmenuje se Žofínský prales a našli bychom ji blízko Černého údolí v Novohradských horách na jihu Čech. Na celém území tehdejší rakouské říše do té doby neexistoval žádný přírodní objekt, který bychom mohli nazvat rezervací, a uplynulo ještě několik desetiletí, než začaly vznikat další.

Ochrana přírody v dnešním pojetí tehdy neexistovala a předmětem zájmu prvních ochranářů byly především staré stromy, a to zvláště takové, ke kterým se vázala nějaká pověst nebo historická událost. Zejména počet "Žižkových dubů" a "Husových lip" se v té době množil jako houby po dešti.

Tehdejší majitel novohradského panství byl vzdělanec, který na svém panství zaváděl četné technické novinky a snažil se o povznesení úrovně výroby i života obyvatel. Zakládal sklárny, a dokonce se mu připisuje vynález černého skla - hyalitu, kterým tenkrát Novohradsko proslulo. Do své textilní továrny nechal postavit parní stroj, první na území celých jižních Čech. Pochopitelně, staral se i o využití lesního bohatství nejen Horního hvozdu, jak se říkalo a dosud říká lesům v Novohradských horách, ale i Dolního hvozdu - přilehlých částí Třeboňska. Právě v oblasti Horního hvozdu se v té době zakládaly nové osady, sklářské hutě a připravovala se těžba posledních zbytků dosud nedotčených pralesů.

Na jedné ze svých inspekcí, dne 28. srpna 1838, uviděl hrabě zbytek nedotčeného lesa, který již byl obklopen pasekami a určen k vymýcení. Mohutný staletý, převážně jedlo-smrkový porost s vtroušeným bukem, v němž nejvyšší stromy přesahovaly výšku padesáti metrů, zapůsobil na hraběte tak, že ještě téhož dne, když se vrátil do Nových Hradů, napsal svému lesnímu inspektorovi Františku Železnému dopis, kterým rozhodl o úplné ochraně tohoto porostu. Tento dopis dnes považujeme za jeden z nejvýznamnějších dokumentů počátků nejen naší, ale i světové ochrany přírody.

Dlouholeté vědecké sledování Žofínského pralesa dokázalo, že i pralesy se mění. Dříve převážně jedlo-smrkový porost se ponenáhlu za sto padesát let změnil v bučinu a smrky a jedle zde nyní tvoří menšinu. Tím se potvrdila už v minulém století vyslovená teorie o přirozeném střídání stinných a slunných dřevin. Pro lesnickou typologii, vědu, která se zabývá zjišťováním podmínek pro pěstování nejvhodnějších porostů na různých stanovištích, je prales neocenitelným územím. Botanici a zoologové téměř všech oborů zde nacházejí nesmírně cenný studijní materiál a všichni příznivci přírody obdivují toto její dílo tak, jak si to kdysi zakladatel rezervace Žofínský prales přál.

Další články

Tropické deštné pralesy v Kostarice
Čaj je potěcha smyslů.
Těstoviny různorodých tvarů patří mezi tradiční recepty italské kuchyně.
Tropický deštný prales je přírodní společenstvo s největší biodiverzitou na souši.
Vitamin C, okolo kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Javorový sirup je sladká pochoutka, kterou využívají některé recepty.
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma důležitou rostlinou.

Žofínský prales vědci dlouhodobě sledují a přesvědčili se, že i pralesy se postupem času mění. Dříve převážně jedlo-smrkový porost se během sto padesáti let ponenáhlu změnil v bučinu a smrky a jedle zde nyní tvoří menšinu, čímž se potvrdila teorie o přirozeném střídání stinných a slunných dřevin.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů