Jak se rodí kopec

Jakým způsobem vlatně vznikly hory, kopce, kopečky, svahy a stráně?

Tam, kde na sebe tlačí tektonické desky, dochází k vrásnění.

Jak vlastně vznikly všechny ty kopce, kopečky, stráně a svahy, kterých je v naší přírodě takové množství? Čemu vděčíme za tu pestrost sklonů a utváření terénu? Jak se vlastně zrodí kopec například uprostřed širé roviny?

Povrch naší planety nikdy není zcela v klidu, a to ani v našich zemích, kde je slabé zemětřesení událostí, na kterou se léta vzpomíná, třebaže pouze rozhoupalo lustr a rozeznělo sklenky v příborníku. Zemská kůra je rozpraskána na množství tektonických desek, ker a ještě menších útvarů, a ty se stále posunují. Narážejí a tlačí na sebe nebo se naopak rozestupují. A tyto sice nepatrné, ale co do účinku obrovitou hmotou znásobené pohyby mají na svědomí základní změny zemského povrchu.

Tam, kde na sebe tyto desky tlačí, dochází k pochodu, který je pro nás zvláště zajímavý - k vrásnění. Jednotlivé vrstvy zemské kůry se pod tlakem vlní, prohýbají, ba i převracejí a překlápějí a při tom dochází ke vzniku mohutných pásemných pohoří se složitou vnitřní stavbou. Takové jsou například Vysoké i Nízké Tatry i další slovenská pohoří, která pod tlakem z jihu stále ještě rostou o několik centimetrů ročně, třebaže vítr, déšť a mráz je obrušují a opilovávají. Ne vždy zemské vrstvy vydrží tlak, který na ně působí a lámou se, čímž vznikají kerná pohoří, složená z větších či menších ker vysunutých nahoru či dolů, všelijak nakloněných nebo posunutých do stran. Takto vznikly například Krušné hory.

Vedle těchto typů pohoří vznikají ještě malebnější a zajímavější tvary, na jejichž vytváření se podílí sopečná činnost. Zde se zpravidla řadí do skupin nebo řetězců sopečné kužely ze sypkých vyvrženin se svahy povlovnými, složené kužely (stratovulkány), podobné oplatkovému dortu, kde se pevné lávové proudy střídají s vrstvami sypkých uloženin, a konečně tzv. vytlačené kupy, které nikdy nebyly činnými sopkami a jejichž magma utuhlo pod povrchem. Příkladem výsledků sopečné činnosti je například České středohoří.

Těmito třemi způsoby vytvářejí kopce a srázy vnitřní síly planety Země. Jsou neobyčejně mocné, dokázaly vytvořit nejvyšší pohoří naší planety - Himálaj, Kordillery, Alpy i Karpaty. Stejně mohutné jsou však i síly působící proti nim, síly vnější, které tyto zvlněné, zvrásněné a rozlámané povrchy neustále zarovnávají. Většinou je výsledkem jejich působení plochá krajina, které se říká parovina (peneplén). Vypadá jako obyčejná rovina, ale má mnohem složitější geologickou stavbu a bohatou minulost. Leckdy však právě tyto vnější síly přispívají ke vzniku kopců a svahů a k celkovému zpestření a omlazení krajiny.

Voda a vítr odnášejí zvětralé horniny z povrchu Země. Kdyby jednotlivé vrstvy ležely vodorovně na sobě, byl by tento odnos rovnoměrný a nic pozornostihodného by se nedělo, pouze úroveň terénu by se zvolna snižovala. Zvrásněný, rozlámaný nebo sopečnými útvary prostoupený povrch má však různou odolnost vůči vnějším vlivům. Tvrdé a odolné vrstvy leží vedle měkkých, a tak je eroze vypreparuje. Ze zbytků vrás, nakloněných vrstev a různých podpovrchových tvrdých útvarů - žulových těles, žil, sopouchů a dalších, vznikají zvláštní tvary zemského povrchu, velmi typické a označované mnohdy exotickými jmény. Ve skutečnosti však jsou i bradla, kuesty, monadnoky, ruwary, suky, tvrdoše, žehličky, ba i kozí hřbety u nás poměrně běžné.

Nenechte se zaskočit těmito podivnými názvy. Například ony zmíněné hogbacks neboli kozí hřbety, to jsou úzké ostré hřebeny vznikající vypreparováním velmi tvrdé vrstvy příkře ukloněné vrásy nebo podobného útvaru. Mají velmi strmé svahy - nad 50°. Můžeme k nim docela dobře počítat i křemencové Kozí hřbety v Krkonoších. Ne vždy odhalí voda a vítr celé pásmo, často to bývají ojedinělé útvary z tvrdých hornin - žuly, buližníku, křemene apod. Těm se říká tvrdoše, kamýky nebo suky.

Suk tvoří velmi často vypreparovaná žíla například křemene, ale sopečný suk je vlastně odhalený sopouch někdejší sopky, vyplněný čedičem nebo jinou horninou sopečného původu. Magmatem vyplněné trhliny se po mnoha desítkách tisíc let objevují na povrchu v podobě sopečných zdí, staré lávové příkrovy tvoří často stolové hory zvané mesas (ze španělského stoly). Takové útvary se vyskytují hojně například na jižním Slovensku ve Fiľakovské vrchovině.

Ještě jedno španělské slovo se v geomorfologii našich krajin bohatě uplatňuje, je to kuesta (cuesta - svah, pahorek). Tohoto slova užíváme, když mírně nakloněné hřbety končí na jedné straně strmým srázem - nalezneme je například na Broumovsku nebo u České Třebové (Hřebečovský hřbet). Rozpadající se kuesty za sebou nechávají ostrovní hory nebo svědky, osamělé kopce s plochými temeny a strnými svahy.

Někdy nepotřebují vnější síly k vytváření svahů a kopců ani takové předpoklady, stačí jim sklon terénu. V našich horách modelovaly svahy především ledovce, o nich není třeba dlouho vyprávět, stačí se podívat například na Obří nebo Modrý důl v Krkonoších. Většinu území České republiky však formovala voda. Vyhlodala hluboké kaňony a úzká zaříznutá údolí, na stěnách širších vymodelovala složité soustavy teras, a dokonce oddělila od okolních masivů pravidelné ostrůvky, tzv. okrouhlíky, úhledné kopečky zcela odpovídající svému jménu a sloužící velmi často k výstavbě význačných lidských staveb, například tvrzí, hrádků, kostelů apod.

A konečně dokázala voda vytvořit z jednolitých pískovcových, vápencových nebo slepencových tabulí nejbizarnější útvary naší krajiny - skalní města.

Jak je vidno, mnohotvárný a malebný vzhled naší krajiny je dílem složitých a dlouhodobě působících geologických sil. Každý kopec, každý svah má za sebou dlouhou a nezřídka velmi barvitou historii plnou zvratů. Až se vydáte na výlet krajinou, můžete se zamyslet nad osudy svahů a kopců ve svém okolí. Pravda, tvary zemského povrchu jsou mlčenlivé, ale pozornému oku přeci jen mnohé odhalí. Budete-li se pozorně dívat, sami jistě odhadnete, kde svah modelovala voda, kde pouhé zvětrávání vytvořilo kuželovité osypy, kde kdysi hřímaly sopky a kde vítr a déšť nenápadně odnášely zrníčko po zrníčku, až se z úkrytu pod zemí vynořil skalnatý útvar udivující svým tvarem.

Další články

Země, planeta mnoha tváří
Voda je určujícím faktorem pro život na Zemi.
Čaj je potěchou smyslů.
Kyselé deště a oteplování - souvislost těchto dvou fenoménů.
Sopky v Antarktidě
Sopka Vesuv je pod dohledem vědců, kteří dohlíží, zda nechystá další erupci.
Nejvyšší socha Buddhy stojí v indické Bódhgaji.
Rozkvetlé Údolí smrti v Kalifornii.
Kolébka zemětřesení pod Tichým oceánem.
Planeta Venuše, která je Zemi nejblíší, neskýtá příliš vhodné pomínky pro život.
Havajské ostrovy vytvořila a stále vytváří sopečná činnost.

Jakým způsobem vlatně vznikly hory, kopce, kopečky, svahy a stráně? Mnohotvárný a malebný vzhled naší krajiny je dílem složitých geologických sil.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů