Charisma

Co je to charisma a kdo je má? Kdo jsou charismatické osobnosti? Je to věc genů, příležitosti či pečlivého nácviku?

Máhatmá Gándhí byl typem vůdce s charisma.

Když hovoří, obecenstvo je uneseno. Co řeknou, budí nadšení. Když projev skončí, publikum jejich vizi přijímá za svou. Jsou zbožňováni, napodobováni, mají své zastánce, fanoušky, apoštoly.

Osobnosti, které mají charisma. Už samotné slovo charisma je velmi obtížné definovat. Odvozuje se od jména řecké bohyně Charis. Charisma je darem bohů, něčím, co dostane člověk do vínku a co ho odlišuje od ostatních lidí.

Spousta lidí se snaží získat výjimečnost a samozřejmě i charisma. Učí se, trénují, ale ať se snaží jakkoli, je to marné. Charisma buď člověk má, nebo ho nemá. J. F. Kennedy byl charismatickou osobností. Barack Obama také. Ale nebyli to Nixon ani Reagan, ani Kerry, ani jeden z Bushů.

Definice charisma

Podle Charlese Lindholma, profesora antropologie na bostonské univerzitě, jsou vůdci charismatičtí, když jejich fanoušci, vyznavači a následovníci jsou k nim vázáni "nutkavým, nevysvětlitelným citovým poutem". Max Weber, jeden ze zakladatelů moderní sociologie, charisma charakterizuje jako "určitou kvalitu individuální osobnosti, která ji odlišuje od ostatních lidí. S charismatickými osobnostmi se zachází jako s lidmi, kteří mají božské kvality." Podle Webera moc a sílu takových osobností znásobují jejich vyznavači, fanoušci a následovníci, ale charisma jim dát nemohou.

Podle encyklopedie je charisma soubor výjimečných vlastností, které z člověka činí velkého vůdce, hrdinu, proroka či jinak významnou, slavnou nebo zatracovanou osobnost, která na sebe strhává pozornost veřejnosti a budí její důvěru.

V pozadí charisma geny nebo úsilí?

Je tedy charisma vrozené, je zapsáno v genech, nebo se dá získat? V roce 1989 psychologové J. M. Howell a P. J. Frost jako součást výzkumů cvičili herce, aby dokázali zahrát charismatického člověka. Hercům se to velmi líbilo, intenzivně nacvičovali a mnozí dospěli téměř k dokonalosti. Naučili se řečnit, ovládli řeč těla, gesta a další triky. Vše zůstalo v rámci role. V životě byli dál docela obyčejnými lidmi. Ukázalo se, že charisma a charismatické chování lze do jisté míry napodobit, ale to ještě nic neříká o tom, kde se bere.

Psychologický poradce Len Oakes tvrdí, že charisma musí být v genech. Aby se mohlo projevit, potřebuje vhodné společenské ovzduší. V každém případě jsou podle Oakse charismatičtí lidé nadáni vysokým stupněm inteligence, vynikající pamětí, společenskou inteligencí a obrovskou energií a zápalem pro věc. Jsou lidé, kteří mají potřebnou inteligenci, paměť i energii, ale bez daru charisma, charismatičtí prostě nejsou. Mohou být vynikajícími vůdci, ale ne charismatickými.

Charisma a chování

Jak se chová charismatická osoba? Podle Jaye Congera, profesora na Londýnské obchodní fakultě, existuje pro ni série typických znaků. Je to například neustálé puzení změnit status quo, vize, jak to udělat, schopnost tuto vizi zformulovat tak, aby ji lidé pochopili, a nadchnout je pro její realizaci, přimět je k tomu, aby dělali věci zcela výjimečné.

Lidé obdaření charisma projevují vysokou intenzitu citů. Navíc bývají velcí showmeni a používají často dramatické, přímo divadelní efekty. Například Martin Luther King užíval rýmy, rytmus a opakování slov. Máhatmá Gándhí Indii i svět nadchl pro hinduistický ideál nenásilí (ahinsu). Davy obdivovaly a následovaly jeho metodu nenásilného boje spočívající v nespolupráci s britskými okupanty a v občanské neposlušnosti.

Vizáž není pro charisma nejdůležitější

Ukazuje se, že charisma zdaleka nezávisí na tom, jak člověk vypadá. I když atraktivní vzhled jako u J. F. Kennedyho charisma může posílit a podpořit. Ovšem stačí si připomenout právě Gándhího nebo Nelsona Mandelu, které při nejlepší vůli nelze označit za fyzicky atraktivní, dokonce ani za přijatelně hezké lidi. Faktem ovšem je, že charisma i fyzicky nepřitažlivým lidem dodá atraktivnost.

Vlastnosti doprovázející charisma

Charismatické osobnosti mívají některé vlastnosti typické pro děti, které normální dospělí obvykle ztrácejí. Například fatografickou paměť. Pamatují si nejen tváře, ale i jména stovek lidí, s kterými spolupracují nebo které i jen potkali, i jejich životní osudy. Dokážou to také správně využít. O Clintonovi se říká, že znal jménem i posledního uklízeče v Bílém domě. Totéž se traduje o J. F. Kennedym.

John Fitzgerald Kennedy

Byl typickým příkladem charismatického člověka. Idol své generace, nejen v USA. Velmi rychle si uvědomil sílu rétoriky a dobré prezentace i přitažlivost slávy. V roce 1960 se zúčastnil první předvolební debaty s republikánským protikandidátem Richardem Nixonem. Psychologové tvrdí, že právě tato debata, kdy se na obrazovce plně ukázalo jeho charisma, rozhodla o volebním vítězství. Kennedy měl všechno, co charismatický vůdce potřebuje. Velkou vizi, pro kterou dokázal lidi nadchnout. Obrovskou sebedůvěru a navíc atraktivní vzhled. Dokázal ovládat hlas, gesta i davy. Stejně jako ostatní vůdci tohoto typu byl zcela zahleděný do sebe. Psychologové se shodují, že grandióznost a absolutní sebedůvěra jsou zřejmě základními předpoklady charisma.

Odlišnost osobnosti s charisma

Charisma se jeví jako obzvlášť žádoucí vlastnost, což nevylučuje, že má velmi blízko k patologickým projevům, například k narcisismu. Narcisistická osobnost vykazuje některé shodné vlastnosti jako osobnost charismatická. Extrémní sebedůvěru, přesvědčivost a naprostý nedostatek pochybností o sobě. U narcisistů jde ovšem o poruchu. Vzniká už v dětství. Do osmnácti měsíců bývá dítě středem vesmíru, středem rodičovské péče. Postupně toto místo ztrácí a v normálním případě se snaží najít si s pomocí rodičů místo ve světě kolem sebe. V případě narcisistů to neplatí. Někdy to je tím, že rodiče nepomohou. Narcisisté sice vědí, jak to ve světě chodí a že nejsou centrem všeho dění, ale nemohou si pomoci. Odmítají to vzít na vědomí. Jde o duševní poruchu, kdy člověk své ego neustále vidí v centru všeho.

Charismatická osobnost se za střed vesmíru nepovažuje. Na to je příliš inteligentní a realistická. Je však v centru dění, které ovlivňuje, v centru zájmu, který vyvolává. Na rozdíl od narcisisty to není samoúčelné. Předkládá a podněcuje nové myšlenky, navrhuje vize společenských změn. Dokáže stmelit a přesvědčit davy, aby za těmito plány a vizemi stály, aby je braly za své, prosazovaly je, podporovaly a šířily. V tom je smysl charismatického vůdce. Občas za tyto myšlenky zaplatí životem jako Panna orleánská nebo J. F. Kennedy. Charismatická osobnost zůstává ve všech případech legendou, která se nesmazatelně zapíše do stránek historie. Ať už v dobrém jako Panna orleánská, J. F. Kennedy či Winston Churchill nebo naopak negativně jako Adolf Hitler. K charismatické osobnosti patří i osobitá gesta či styl oblékání. Napoleon měl svůj nezaměnitelný klobouk, ale především napoleonské gesto - paži založenou do zapínání vojenského kabátce. K Winstonu Churchillovi patří cylindry stejně jako velký doutník. Fidela Castra si nelze představit bez plnovousu a vizáže lesního muže. A Adolfa Hitlera bez jeho ulízané patky a knírku. Dalo by se pokračovat, ale skutečně charismatických osobností není v historii až tak mnoho. Bohové svými dary šetří.

Další články

Sluneční brýle
Královna Nefertiti, v překladu "krasavice, která přichází".
Intuice
Historie reklamy
Harlekýn byl původně znám jako mazaný sluha v pestře pomalovaném oděvu.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů