Papouščí zobák

Papouščí zobák je univerzální nástroj s unikátním uspořádáním.

Papouščí zobák je univerzální nástroj.

Pokud se mluví o papoušcích, každý považuje za největší zajímavost jejich schopnost napodobovat lidská slova a jiné zaslechnuté zvuky. Ale málokdo ví, že papouščí zobák není dobrý jen k opakování různých frází. Naopak, zobák papoušků je ta největší zajímavost, jsou to totiž jediní ptáci, kteří mají na horní čelisti velmi pohyblivý kloub, takže jsou schopni celou horní část zobáku nadzdvihnout a zobák otevřít do velké šířky.

Mají to zapotřebí, papouščí zobák je totiž univerzální nástroj. Je silný a vysoký, takže se na první pohled podobá zobáku dravců. Však také může docela snadno pořádně procvaknout kůži na prstu příliš dotěrného člověka. Ve skutečnosti však slouží hlavně k okusování a uštipování různých listů, pupenů, poupat, kousků ovoce a k louskání semen. Díky síle a pohyblivosti zobáku a obratnosti masitého jazyka dovedou papoušci zdolat kdejaký plod a třeba jen malou štěrbinou vydolují do posledního kousku chutné jádro.

Papouščí zobák se však osvědčuje i jako pracovní nástroj. Nejeden chovatel se přesvědčil, že papoušek dovede na třísky rozštípat příslušenství klece, přeštípnout drát nebo dokonce vyklovat poměrně velké díry do dřeva, do zdi nebo i do betonového překladu. Někteří papoušci s oblibou "vylepšují" nábytek okusováním hran a ozdobných lišt. V přírodě ovšem papoušek svůj zobák opravdu potřebuje - hnízdí totiž v stromových dutinách a ty leckdy potřebují stavební úpravy.

Papoušci využívají velké síly a obratnosti svého zobáku i při šplhání. Pohybují-li se na nejistých větvičkách nebo i po drátěném pletivu, hodí se jim zobák jako "třetí noha".

Ovšem nemyslete si, že zobák papouška je pouze nástroj nebo zbraň. je to i prostředek dorozumění s rodinou a přáteli. V tomto případě však nejde o vydávání hlasu, i když ani to není u papoušků zanedbatelné. Papoušci jsou ptáci kontaktní, společenští. Rádi sedají pohromadě a projevují si přízeň tím, že si navzájem rovnají a oštipují peříčka a vůbec se tím nebezpečným zobákem laskají, a to velmi něžně. Ostatně to může potvrdit každý chovatel papoušků. Jeho mazlíček, který dovede v nevrlé náladě štípnout, až teče krev, při laskání velmi jemně oštipuje ucho nebo tvář svého lidského přítele. Nejednou se dotýká i rtů člověka a ani v nejmenším je neporaní.

A jak to vlastně je s oním zmíněným kloubem? Horní čelist není přirostlá k lebce, je vlastně jen volně nasazená a na místě ji přidržuje jakýsi výčnělek uprostřed čela. K tomu, aby se mohla nadzdvihnout, pomáhá tenká kůstka, která se opírá o kloub. Díky tomu se celá horní čelist od lebky odtahuje a současně zvedá. Pro papoušky je toto zařízení velmi výhodné - díky němu mohou totiž vystupovat jako potravní specialisté a vyhnout se tak konkurenci jiných ptačích druhů, kterých je například v korunách tropických pralesů dost a dost.

Další články

Tropické deštné pralesy v Kostarice
Země, planeta mnoha tváří
Med je pochoutka, kterou lidé mlsají již odedávna.
Vývoj savců po vyhynutí dinosaurů.
Barevné kontaktní čočky nemusí vždy plnit pouze léčebné účely.
Žlutí kanárci jsou výsledkem cíleného chovu.
Zvířata a orientace

Papouščí zobák se osvědčuje jako pracovní nástroj, opora při šplhání i prostředek dorozumění. Papoušci jsou ptáci kontaktní, společenští.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů