Pneumatiky

Historie vonící kaučukem aneb jak se zrodily pneumatiky.

Pneumatiky umožnily rozvoj automobilismu.

Vynálezy se v podstatě rozdělují na dva druhy. Ty první nás ohromují svou velkou myšlenkou a jsou považovány za milníky historie. A pak zde jsou všednější, méně nápadné vynálezy a obvykle si ani neuvědomujeme, že ty první by se bez nich jen těžko mohly rozšířit.

To je i případ pneumatik, které zrychlují a zpříjemňují jízdu všech silničních vozidel. Především však pneumatiky měly zásadní vliv na úspěch automobilů. A přesto jejich vynalezení a uplatnění nebylo zdaleka jednoduchou záležitostí.

První pneumatiky

Roku 1845 spatřily pneumatiky poprvé světlo světa zásluhou 23 letého inženýra R. W. Thompsona. Rok poté se již s jeho výrobkem proháněly ekvipáže v Hyde Parku, ale vynález se ukázal předčasným. Pro pomalé kočáry nepřinesl žádné zásadní výhody, a tak se na něj i na jeho autora brzy zapomnělo. V té době již sice P. Hancoock objevil plastifikaci kaučuku a Američan Charles Goodyear jeho vulkanizaci sírou, ale samotný kaučuk byl pro Evropu stále nedostatkovým zbožím, protože monopol na přírodní kaučuk si pečlivě hlídala vzdálená Brazílie.

Až v roce 1876 se podařilo jakémusi Wikletonovi propašovat do Velké Británie semena gumovníku a jihoamerický monopol zlomit. Ovšem vynalezená pneumatika spala dál a nebylo důvodu ji budit. Až v roce 1887 další Skot, tentokrát zvěrolékař, John Boyd Dunlop zkouší obout tříkolku svého syna do hadice naplněné vzduchem a zjišťuje, že se s ní mnohem snáze jezdí. A tak si svůj nápad dává také patentovat a kdysi již vynalezenou pneumatiku vynalézá znovu. Tentokrát již díky stále se zvyšujícímu počtu jízdních kol i nižší ceně kaučuku vynález nezapadne, ale k jeho rozšíření je stále velmi daleko. Vždyť ti, kteří o jejím osudu nakonec rozhodnou, v tu dobu ještě žádnou pneumatiku neviděli.

Jmenují se Edouard a André Michelinovi a vlastní malou továrničku na zemědělské stroje ve francouzském Clermont-Ferrand. Náhoda tomu chtěla, že právě na její bránu zabušil v létě 1889 jeden britský turista, jehož bicykl byl Dunlopovým vynálezem opatřen. Obě pneumatiky byly proražené, a tak bratry požádal o pomoc. Oprava po celonoční přípravě trvala celé tři hodiny a sourozence inspirovala k nápadu zkonstruovat vyměnitelné pneumatiky, jejichž výměna by trvala mnohem kratší dobu.

A nedali si pokoj, dokud nebyly nové pneumatiky na světě. Ovšem příležitost prokázat jejich možnosti přišla až za dva roky. Tehdy totiž časopis Le Petit Journal uspořádal velký cyklistický závod na trati dlouhé 1208 km. Michelinové na něj angažovali do té doby neznámého jezdce Charlese Terronta, který kvality jejich pneumatik prokázal více než přesvědčivě. Nejenže mezi 210 jezdci bezpečně vyhrál, ale největšího favorita Jiela Lavala porazil téměř o osm hodin a na třetího v pořadí najel více než jeden den! To byl ovšem argument, takže o rok později už vyměnitelné pneumatiky používalo ve Francii více než 10 000 cyklistů.

Brzy se do pneumatik začaly houfně obouvat i pařížské kočáry, ale to už na ulicích burácely i motory. O slovo se hlásí automobil. Zatím je to mohutný, špatně odpružený vehikl, na němž v důsledku otřesů praská kdeco, což vede k zesilování konstrukce, větší hmotnosti a přirozeně k ještě větším otřesům. Michelinové jsou přesvědčeni, že právě pneumatiky mohou tento bludný kruh rozetnout. A protože se už jednou dokázali prosadit v závodě, sázejí na tuto kartu znovu. Když v roce 1895 markýz de Dion pořádá na trati Paříž - Bordeaux a zpět první automobilový závod světa, kupují automobil zvaný L'Eclair (Blesk), obouvají na jeho kola své pneumatiky a vyrážejí obhajovat svou myšlenku. Jenže tentokrát bylo vše jinak. Jejich vůz, jediný, který použil pneumatiky, byl beznadějně poslední.

Přesto se nevzdali. O čtyři roky později Belgičan Camille Jenatzy s elektromobilem La jamais contete překonává v Achéres světový rekord a poprvé jede s automobilem rychlostí vyšší než 100 km za hodinu. Kola jeho vozu mají obuty pneumatiky z Clermont-Ferrand. Pneumatiky přenášející zatížení, záběrový i brzdicí moment a zachycující terénní nerovnosti se brzy stávají nezbytným příslušenstvím všech aut, autobusů i motocyklů na celém světě a přispívají k jejich dalšímu rychlému vývoji.

Na počátku první světové války se začíná k výrobě plášťů používat kordového namísto křížového textilu, později se objevují pneumatiky vyztužené ocelovými vlákny a vlastnosti pneumatik se rychle zlepšují. V roce 1946 vzniká v laboratořích firmy Michelin další novinka - radiální pneumatika. Přináší nejen změny v konstrukci pláště, ale i v jízdních vlastnostech. Radiální pneumatiky mají nižší valivý odpor, méně se opotřebovávají, a protože jsou i pružnější, mnohem lépe přenášejí síly mezi kolem a vozovkou. Radiální pneumatiky přinesly francouzské firmě prestiž i slávu. V její záři se ale zcela vytratila dodnes nepříliš známá skutečnost, že patent na konstrukci radiální pneumatiky získali britští inženýři Gray a Sloper z malé továrny v Silwertownu již v roce 1913. Zdá se, že vynalézat vynalezené patřilo k pneumatikám.

Od té doby prošly pneumatiky dalším vývojem. Při jejich výrobě se začaly používat nové materiály, mezi které patří polyamidová, polyesterová nebo skleněná vlákna, na svět přišly asymetrické, bezdušové a nízkoprofilové pneumatiky, vyvíjejí se stále dokonalejší desény a vývoj pneumatiky bude v budoucnu jistě pokračovat.

Další články

Největší vynálezci historie v krátkém přehledu.
Když se řekne Velká Británie.
Úder blesku - kdy je člověk za bouřky ohrožen úderem blesku.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů