Balony a řiditelné vzducholodě

Balon byl velký vynález, avšak neumožňoval cestování vzduchem na určené místo, toto umožnily až řiditelné vzducholodě, zrozené na konci devatenáctého století.

Vzducholoď Zeppelin LZ 1

Balon byl velký vynález, a když francouzští majitelé papírny bratři Montgolfierové předvedli roku 1783 vzlet tohoto tělesa zhotoveného z plátna a papíru a naplněného teplým vzduchem v městečku Annonay veřejnosti, vzbudili tím nebývalou senzaci. Tak velkou, že museli svůj pokus opakovat před očima samotného krále Ludvíka XVI. A ještě v tomtéž roce se našli dva odvážlivci, kteří se zapsali do dějin létání jako první zvduchoplavci: lékárník Francois Pilatre de Rozier a markýz d´Arlandes. Po nich vynesl bolon do vzduchu další letce, z nichž nejpopulárnějším se stal francouzský profesionál Pierre Blanchard, který proslul přeletem kanálu La Manche a několika desítkami letů, z nichž dva uskutečnil dokonce v Praze. Roku 1790 s ním vzlétl do výšin i český přírodovědec hrabě Joachim ze Šternberka.

Vzduchoplavci se sice opájeli radostí z překonávání stametrových výšek a mnohakilometrových vzdáleností, ale uvědomovali si i nevýhody balonových letů. Balony byly létající tělesa značně svéhlavá, protože byly neovladatelné. Letci nikdy nevěděli, na kterém místě přistanou, změny vzdušných proudů a vítr si s nimi pohrávaly. Nápadů, jak letící balon ovládnout, byla celá řada, ale uskutečnit v praxi se nedaly, ať již proto, že byly zcela nesmyslné, nebo je v té době ještě nebylo možno technicky zvládnout. To byl i případ francouzského ženijního poručíka Jeana Baptisty Meusniera, který již roku 1785 navrhoval zajímavou konstrukci vzducholodi na vrtulový pohon.

Řiditelné vzducholodě

Síla, která by vrtule poháněla však v té době neexistovala, a tak řešení mladého poručíka zůstalo jen na papíře. Až jeho krajan, inženýr Henri Giffard, přišel s prvním, i když ještě nedokonalým způsobem ovládání vzdušného plavidla. Sestrojil zvláštní balon vřetenovitého tvaru, pod něj umístil parní stroj a 24. září 1852 se vznesl nad Paříž, přičemž zjistil, že se s létajícím tělesem dá částečně i manévrovat. Řadu let se poté pokoušel o stavbu dokonalejších řiditelných balonů, ale lepších výsledků se nedočkal. S dalším vylepšením přišli roku 1884 Charles Renard a Artur Krebs, kteří opatřili 50 metrů dlouhou vzducholoď nazvanou La France elektromotorem, vrtulí a směrovým kormidlem, takže se dala jakžtakž ovládat.

O všech těchto a dalších pokusech věděl v Německu hrabě Zeppelin, který se s velkým zanícením pustil do promýšlení konstrukce plně řiditelných vzducholodí, které by nebyly odkázány na sílu větru a jeho rozmary. Vládní činitelé pokládali Zeppelina za nenapravitelného fantastu a stárnoucího podivína a všechny jeho žádosti o pomoc odmítali. Tvrdohlavý a cílevědomý hrabě se ale nevzdal a v roce 1893 si na svou vzducholoď zajistil u říšského patentního úřadu patent (měl číslo 98 580). Poté shromáždil finanční prostředky, dal dohromady skupinu nadšenců a začal na břehu Bodamského jezera budovat továrnu s plovoucím hangárem.

A právě zde se zrodila první Zeppelinova vzducholoď LZ 1. Měla doutníkový tvar, byla 120 metrů dlouhá, v průměru měřila 12 metrů a v jejích plynových komorách bylo 11 000 m³ vodíku. Vzducholoď poháněly dva motory s vrtulemi. Vznesla se do vzduchu 3. července 1890 za jásotu početných diváků. Při svém prvním letu však musela vzducholoď Zeppelin LZ 1 po osmnácti minutách letu přistát pro poruchu kormidla.

Houževnatý Zeppelin se však pustil s inženýrem Ludwigem Dürrem do stavby dokonalejších vzducholodí s pevnou konstrukcí. Roku 1906 vzlétla již třetí vzducholoď, LZ 3, která plula vzduchem celé dlouhé hodiny a nalétala bezmála 2000 kilometrů. Další stroj, nesoucí označení LZ 4, v roce 1908 po několika hodinách letu pro poruchu motoru přistál. Přistál na poněkud nešťastném místě nedaleko sloupu elektrického vedení, o nějž se poškodil potah tělesa vzducholodi a unikající vodík způsobil požár.

Navzdory této nehodě se však stavěly vzducholodě i nadále a posléze se staly i dopravním prostředkem. První civilní let se uskutečnil 23. srpna 1910 z Mnichova do Berlína a na palubě stroje LZ 6 letělo tehdy dvacet cestujících. To již na stavbu těchto létajících strojů přispívala finančními prostředky i německá vláda. A za čtyři roky je německá armáda zařadila do své výzbroje.

Desítky vzducholodí, naložených tunami bomb, podnikaly během první světové války ničivé nálety na francouzská, belgická a anglická města. Byly to nebezpečné válečné prostředky, neboť dosahovaly rychlosti kolem sta kilometrů za hodinu a byly schopny unést značný náklad bomb. Protože ale byly plněny vodíkem, byly velmi zranitelné, takže mnohé explodovaly přímo ve vzduchu. Na jejich nasazení do bojů stárnoucí hrabě Zeppelin neměl vliv, nedočkal se ani konce války, protože 8. března 1917 zemřel. Tehdy však již jako slavný a uznávaný konstruktér nejdokonalejších vzducholodí s pevnou konstrukcí.

Po válce nastal další rozvoj řiditelných vzducholodí. Roku 1926 přeletěl norský polárník Amundsen na vzducholodi Norge severní pól, roku 1928 italský generál Nobile zkonstruoval vzducholoď Italia pro let k severnímu pólu, který ale dopadl tragicky (mezi zachráněnými byl i český vědec František Běhounek). K pravidelným dálkovým letům postavili Němci roku 1928 236 metrů dlouhou vzducholoď Graf Zeppelin naplněnou 105 tisíci krychlových metrů vodíku. To už ale nastala doba honby za prestižními rekordy. Němci postavili vzducholoď Hindenburg a Američané je zanedlouho velikostí vzducholodí Acron a Macon ještě překonali. Všechny tyto vzducholodi skončily nakonec katastrofou, především katastrofa vzducholodi Hindenburg, která shořela 6. května 1937 při přistávání na letišti Lakehurst, znamenala pro vzducholodě konec. Drahé a těžkopádné vzducholodě nahradila letadla stále dokonalejších konstrukcí.

Další články

Závody v balonovém létání - první soutěž v balonovém létání byla vypsána počátkem dvacátého století.
Vodík byl používán k plnění vzducholodí i balonů.
Úder blesku do letadla
Kolejový Zeppelin bylo kolejové vozidlo opatřené vzadu tlačnou vrtulí.
Vzdušné víry za letadlem mohou ohrozit stroje letící za ním.

Junkers Ju 52/3m je třímotorové dopravní letadlo známé pod přezdívkou Tante Ju.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů