Žlutí kanárci

Možná někdo pod stromeček dostane jako dárek jasně žlutého ptáčka s okouzlujícím hlasem - kanárka. Je přátelský a klec mu nedělá problémy. Historie jeho šlechtění sahá až do patnáctého století. Tehdy španělští mořeplavci přivezli z Kanárských ostrovů neobvyklé suvenýry, malé pěnkavovité ptáky. Dali jim jméno podle místa původu - kanáři.

Šedozelení ptáčci (Serinus canaria) nebyli vzhledem nijak okouzlující, zato velice krásně zpívali. Brzy se stali oblíbenými miláčky v evropských palácích a zámcích. Byli velmi vzácní a tak cenní, že si je králové vzájemně posílali jako dary a chovali je ve zlatých klecích. Dovolit si je mohli jen ti nejbohatší.

Už staří Římané udržovali s Kanárskými ostrovy čilé styky. Po pádu Říma však ostrovy upadly na dlouho v zapomnění. Teprve v roce 1341 byly znovu objeveny Španěly a v patnáctém století připojeny ke Španělsku.

Obchod s kanárky byl pro místní obyvatele i překupníky velmi výnosný. Do Evropy se dostaly stovky těchto ptáků. Obchodníci vybírali velmi pečlivě pouze samečky, aby se nemohli množit a oni si tak uchovali na dodávky monopol. Navíc kanárci snadno podléhali chorobám, proto byla poptávka po nich stále velká a ceny vysoké.

Jak napsal německý ornitolog Conrad Gessner v díle Historiae Animalium v roce 1555: "Kanár se prodává všude velmi draho jednak pro líbezný zpěv a také proto, že se dováží z velmi vzdálených míst s velkou péčí a starostlivostí."

Němečtí chovatelé žlutých kanárků

Byli to právě Němci, kteří zlomili španělský monopol a začali rozmnožovat kanáry v zajetí a šlechtit je. Bylo to umožněno také tím, že u mladých kanárků se pohlaví těžko rozezná, a tak se z Kanárských ostrovů dostaly omylem i samičky. Německo se stalo centrem chovu kanárů. Pečlivým výběrem ovlivnili chovatelé nejen hlas, ale i vzezření těchto ptáků. V roce 1920 německý ornitolog Erwin Stresemann objevil tři obrazy kanárů, které namaloval v roce 1610 Lazarus Röting. Dva byli šedozelení, třetí měl bílá křídla a žluté skvrny na těle. To byl počátek změny, která nakonec vedla ke vzniku jasně žlutých kanárků. Podle Stresemanna trvalo zhruba šedesát až sedmdesát let, než němečtí chovatelé vyšlechtili jasně žluté jedince.

Italský primát v chovu žlutých kanárků?

Podle nejnovějších poznatků Italové začali chovat kanáry ještě dříve než Němci, už začátkem patnáctého století. Pečlivě je křížili a šlechtili, takže koncem století už v Itálii existovali jasně žlutí kanárci. Dokazuje to ilustrace z roku 1495 v latinské ručně psané gramatice určené pro Maxmiliána Sforzu. Tehdy bylo Maxmiliánovi, který se později stal milánským vévodou, pět nebo šest let. Obraz znázorňuje dva prince a každému na ruce sedí žlutý pták. Nikde sice není výslovně uvedeno, že jde o kanárky, ale velmi se jim podobají, jsou ochočení a jeden z nich se právě chystá zobat semenec, což byl a je typický zob pro kanárky. I Gessner se ve své už zmíněné Historiae Animalium zmiňuje o kanárkovi, který je částečně žlutý, se zlatou hrudí a přišel do Německa z Itálie. Byl natolik jiný a výrazný, že dostal název Ucello d'oro, zlatý pták. Podle Gessnera je to jasný důkaz, že Italové se věnovali velmi intenzivně chovu kanárků a jejich šlechtění.

Otázkou je, proč se žlutými kanárky proslavili Němci a ne Italové? Možná měli úspěch příliš brzy. Možná nedokázali nové znaky těchto ptáků dlouhodobě udržet. Jde o recesivní geny a upevnit se mohou jen dalším pečlivým křížením. A pak už zbývá jen doufat, že alespoň někteří z potomků budou mít žádané rysy a vlastnosti.

Je pravděpodobné, že se žlutí kanárci objevili v Itálii skutečně už začátkem patnáctého století, ale zřejmě vymřeli a Němci se šlechtěním začali úplně od nuly.

Byli důslední, a proto je historie žlutých kanárků nerozlučně spjata právě s nimi.

Další články

Havajské ostrovy

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů