Huseník alpský

Huseník alpský je nápadný vrcholovými hrozny sněhobílých květů.

Huseník alpský (Arabis alpina) je trsnatá rostlina s poléhavými nebo vystoupavými listnatými výhonky, které se později mění v tenké, plazivé, bezlisté šlahouny. Listy růžic a výběžků jsou podlouhle obvejčité, zoubkaté, k bázi zúžené, lodyžní listy bývají vejčité, přisedlé srdčitě objímavou spodinou. Lodyhy až 40 centimetrů vysoké nesou vrcholové hrozny sněhobílých květů o průměru asi 1 centimetr.

Křížnatých rostlin s podobnými velkými květy se v našich horách nevyskytuje mnoho, huseník alpský od nich nejsnáze rozeznáme podle tvaru listů.

Jedná se o charakteristický druh horských sutí a drolin na poněkud vlhčích podkladech. Je dokonale přizpůsoben k existenci na suťových svazích. Díky bohatému systému nadzemních plazivých výběžků je téměř nezničitelný. Stále znovu a znovu může být huben padajícími kameny a pokaždé z kteréhokoli místa zdánlivě suchých šlahounů snadno obráží, aniž by se viditelně snížila jeho vitalita. Velmi často porůstá i zpevněné suti, vlhčí skály a okraje pramenišť. Roste na silikátech i na vápencích. Bystřinami jsou semena a úlomky výběžků splavovány hluboko do údolí, kde se pak rostlina usídluje na štěrkových poříčních náplavech. Jako dealpínský prvek se vyskytuje i ve stinných vlhkých stržích nižších poloh.

V Krkonoších známe jedinou lokalitu na polském území (Malá Sněžná jáma), v Karpatech se vyskytuje od Malých Karpat po Babí horu, Malou a Velkou Fatru, Chočské vrchy, Tatry (od 600 do 2260 m n. m.), Pieniny, Nízké Tatry a jako dealpín ve Slovenském ráji a Slovenském krasu.

Na velkých květech huseníku je možno sledovat zvláštnosti stavby květu a květenství křížnatých rostlin, celá čeleď je v tomto ohledu až obdivuhodně jednotná. Květenství je hrozen rozkvétající odspodu, bez koncového květu, bez listenů pod květy. Se čtyřmi kališními listky se střídají čtyři křížem postavené lístky korunní (odtud název čeledi). Tyčinek je vždy šest, dvě krátké a čtyři dlouhé. U primitivnějších typů květu, např. u chudin, kalich i koruna šikmo odstává, dno květu je otevřené a hmyzu snadno dostupné. U specializovanějších typů. k nimž patří i huseník, jsou kalichy vztyčené, těsně přilehlé v trubku, jíž procházejí spodní zúžené části korunních lístků i nitky tyčinek. Ty jsou opatřeny vodicími lištami pro usnadnění pohybu a orientace hmyzího sosáku. Vždy dva protistojné kališní lístky každého květu jsou naspodu vakovitě dolů vyduté. Odtrhneme-li opatrně vakovitý lístek huseníku, spatříme vyčnívající zelenou medovou žlázku, vylučující do vaku nektar. Nektar je přístupný hmyzu s dlouhými sosáky dvěma rourkovitými vchody, které vedou přímo do vaků.

Další články

Lidé a rostliny spolu žijí již od pradávna.
Ostrov Srí Lanka oplývá divukrásnou přírodou.
Historie pily se táhne dlouhými staletími zdokonalování.
Pěstování datlí v Egyptě na datlové palmě.
Kyjovka šupinatá žije ve Středozemním moři.
Siegfried a poklad Nibelungů ukrytý ve vodých Rýna.
Mádie setá pochází z Jižní Ameriky.
Vědci objevili 8000 let starý olivový olej při stavbě silnice.
Údolí králů v Egyptě se stalo místem posledního odpočinku faraonů 18., 19. a 20. dynastie.
Kudu velký býval vyhledávanou loveckou trofejí.
Zlatý poklad z Qatny v západní Sýrii, kde nalezli archeologové bohatě vybavený královský hrob.
Kudu malý žije ve východní Africe.
Amazoňan kubánský žije na Kubě a dalších ostrovech.
Historie chemoterapie počíná s výzkumy Paula Ehrlicha.

Huseník alpský je charakteristický druh horských sutí a drolin na poněkud vlhčích podkladech.

Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů