41 - Čtyřicáté první číslo
Lišky mají svoji pravlast na Blízkém východě
Liška obecná pochází podle analýzy genetické informace z Blízkého východu.
Mark Statham a mezinárodní tým vědců pod jeho vedením působící na University of California v Davisu zmapoval na základě analýzy kompletní genetické informace od více než tisícovky lišek z různých oblastí světa evoluci lišky obecné (Vulpes vulpes). Předchůdkyně dnešních lišek se ze své kolébky, kterou tím dislokoval na Blízký východ, postupně šířily do Evropy, Asie, a přes Beringovu úžinu také ze Sibiře na americký kontinent.
Předchozí studie, které své úsilí zaměřovali na zkoumání pouze mitochondriální DNA, děděnou potomky od matky, tvrdily, že euroasijské lišky tvoří s americkými spojitou populaci, výsledky nových studií však ukázaly, že obě skupiny lišek se oddělily již v době před 400 000 lety a poté se vyvíjely na sobě navzájem nezávisle a dnes již tvoří dva samostatné druhy.
Předchozí závěry byly výsledkem zkoumání jedné samičí linie euroasijských lišek, která před 50 000 lety pronikla z Asie do Severní Ameriky. Tím se do severoamerické liščí populace přimísila euroasijská mitochondriální DNA.
Akvadukt Pont du Gard postavili Římané jako užitkovou stavbu. Představuje ukázku technického řešení zavodňovacího systému, které je funkční a navíc ještě také elegantní a působivé.
Bazaliom se vyskytuje především ve vyšším věku, zejména na slunci vystavovaných místech těla. Tento druh nádoru se vyskytuje převážně v seniorském věku, v tomto věku jsou bazaliomy už velmi časté.
Tutanchamonova posmrtná maska je pravděpodobně nejznámějším artefaktem starověkého Egypta. Je vytvořena ze zlatých plátků, které se tepáním spojily v celek.
Podzimní alergie mají podobné projevy jako ty jarní.
Síra je v přírodě je poměrně dosti rozšířená především ve sloučeninách. Obvykle vytváří bohatá ložiska, v jejichž dutinách se ještě dnes nacházejí až 10 cm velké krystaly kosočtverečné souměrnosti.
Pitulník žlutý můžeme zahlédnout na procházce lesem, protože na rozdíl od svých příbuzných má v oblibě stín. Podobně jako jeho příbuzenstvo patří mezi hluchavky.
Behistúnská skála je památka vytesaná na vysoké skalní stěně mezi Kermánšáhem a Hamadánem v Íránu, kterou nechal krátce po roce 521 př. n. l. vytvořit perský král Dareios I. na oslavu vítězství nad rebely. Obsahuje nápisy ve třech jazycích.
Kanic hnědý dorůstá velikosti až 1,5 m. Jeho zbarvení je hnědavé, někdy se světlými nepravidelnými skvrnami. Obývá celé Středozemní moře a Atlantik od Jižní Afriky až po Portugalsko.
Sinaj nabízí zpestření dovolené vyjížďkou do pusté Sinajské pouště džípem a s beduínským průvodcem.
Mravenečník velký je největším zástupcem čeledi mravenečníkovití (Myrmecophagidae). Vyskytuje se na území Argentiny, Paraguaye a Guatemaly.
Slavníkovské hradiště Libice bylo koncem desátého století druhým nejvýznamnějším českým městem po Praze.
Skot zebu je představitel zajímavé skupiny exotických domácích zvířat. Dnes je ho existuje celá řada plemen, která se od sebe liší velikostí, celkovou tělesnou stavbou, zbarvením i užitkovostí.
Martinický palác Praha nedává svojí skromnou fasádou poznat, o jak velký areál se jedná. Historicky nese objekt jméno po šlechtickém rodu s predikátem "z Martinic".
Vodopád Gullfoss nalezneme v horní části řeky Hvítá, voda jím protéká kaskádovitě ve dvou fázích. V první fázi padá z 11 metrů a bezprostředně následuje druhý, o 90 ° pootočený stupeň o výšce 22 m.
Zámek Dymokury najdeme v stejnojmenné obci severovýchodně od Nymburka.
Kromaňonci se přibližně před 40 000 lety vyvinuli natolik, že se způsobem myšlení a bohatšími výrazovými prostředky začali podobat modernímu člověku.