Diokleciánův palác ve Splitu

Jižní strana Diokleciánova paláce ve Splitu dnes.

Slovo palác lze vlastně sotva použít pro označení rozlehlé rezidence, kterou si nechal postavit císař Dioklecián jako útočiště ve stáří na pobřeží Jaderského moře ke konci 3. století. Stavba sestává ze zdí silných 2,5 metru a vysokých 15 až 20 metrů a zahrnuje areál o rozloze téměř 3,6 hektaru. Pravoúhlý půdorys s masivními branami, obrannými věžemi a křižovatkou dvou hlavních silnic, které jsou dodnes životem klokotajícími dopravními tepnami, se podobá římské pevnosti.

Po smrti císaře Diokleciána byl palácový komplex postupně osídlován a zvolna se měnil v město. Dnes je půvabným nakupením budov z rozdílných epoch na úzkém prostoru. Byly postupem času připojovány ke zdem a sloupům původního komplexu, takže vzniklo nakupení rozmanitých stavebních slohů. Anglická spisovatelka Rebecca Westová, která navštívila palác na přelomu třicátých a čtyřicátých let dvacátého století, uvádí, že pětina obyvatel Splitu žila uvnitř jeho zdí - více než 9000 lidí "v domech, které byly na sebe nalepeny tak těsně jako plásty včelího úlu, využívaly každého místa, které nechali Diokleciánovi architekti volné".

Směrem k moři měl palác monumentální sloupovou chodbu. Za ní, neseny velkým klenutým sklepením, se nacházely císařské komnaty, velká hala a vestibul, který byl završen kupolí. Císařovo mausoleum, osmihranná budova obklopená korintskými sloupy, byla v 7. století přestavěna na městskou katedrálu. Ve 13. století byly zabudovány dveře z ušlechtilých dřev a kněžiště. Zbytek stavby však zůstal nezměněn. Přežily i portréty císaře Diokleciána a jeho manželky Priscy na jednom z vlysů uvnitř budovy. I Jupiterův chrám s elegantním portálem, který se nachází proti mausoleu, je ještě dobře zachovaný a byl přestavěn na baptisterium.

Císař Dioklecián vybudoval palác v blízkosti místa svého narození. Nádhera Diokleciánova paláce kontrastuje s jeho původem. Předpokládá se, že byl synem otroka a povznesl se do své mocenské pozice díky císařské gardě. Roku 284 se stal císařem a založil tetrarchii, systém, který rozčlenil říši na čtyři části se čtyřmi regenty, dvě na východě, dvě na západě. Poté už Řím nebyl jediným centrem státu a Dioklecián Řím také až do roku 303 nenavštívil.

Palác, do kterého se Dioklecián po své abdikaci uchýlil, sloužil, mimo jiné, také k podporování císařova obrazu jako bytosti podobající se bohu, který žije uprostřed nádhery za neproniknutelnými zdmi. Dioklecián vešel do dějin jako panovník, který zadržel úpadek už postonávající říše, a jako pronásledovatel křesťanů, jehož mauzoleum se stalo paradoxně křesťanským kostelem.

Další články

Abstraktní umění se objevuje mezi lety 1910 až 1915.
Galapágy leží v rovníkové oblasti.
Svitky od Mrtvého moře byly uloženy v kameninových nádobách.
Albíni jsou bílá zvířata, jejich znakem je bělostná kožešina.
Palác Goltz-Kinských je vystavěn v rokokovém stylu.
Chopn je chronické zánětlivé onemocnění.
Polární záře odedávna vzbuzovaly okouzlení i strach.
Britské společenství národů (Commonwealth).
Keltové zanechali v Evropě hluboké kulturní stopy.
Šimpanz učenlivý si umí v přírodě pomoci.
Keltové žili v blízkosti západočeských řek Mže, Radbuzy, Úslavy, Úhlavy, Střely a Berounky.
Samovar patří k Rusku a tamní čajové kultuře.

• Padesáté číslo
• Čtyřicet devět
• Čtyřicet osm
• Čtyřicet sedm
• Čtyřicet šest
• Čtyřicet pět
• Čtyřicet čtyři
• Čtyřicet tři
• Čtyřicet dva
• Čtyřicet jedna
• Čtyřicáté číslo
• Třicáté číslo