Polární záře

S příchodem zimy je v polárních oblastech možné pozorovat nádherné přírodní divadlo, polární záře. Její vznik je dnes vědecky vysvětlený, ale přesto každý, kdo ji uvidí, je uchvácen stejně jako naši dávní předci.

Polární záře odpradávna vzbuzovaly okouzlení i strach. Říkalo se jim dračí oheň, Buddhův náhrdelník, boží zázrak. Jejich dnešní jméno jim dal Galileo Galilei.

Polární záře

Většinou jsou pozorovatelné pouze v polárních oblastech (odtud název), ale čas od času je lze spatřit i v nižších zeměpisných šířkách. Občas se stává, že slabé stopy polární záře jsou patrné až v tropických krajích. Ve třicátých letech byla záře pozorována ve Švýcarsku. Tajemné načervenalé záření tehdy vyprovokovalo hasičský poplach.

Polární záře není zdaleka spojena pouze se severní polární oblastí, i když tam bývá většinou dokumentována. Může se projevit také v jižních polárních krajinách, a to ve stejnou dobu jako na severu. Sluneční vítr přichází k Zemi z obou "stran". Záře se manifestuje v blízkosti zemských magnetických pólů prstenci, z nichž některé dosahují několika set kilometrů v průměru. Nejčastěji se tak děje v zemské šířce od 65 do 75 stupňů. Na severní polokouli zasahuje tato oblast do několika obydlených států - USA (Aljaška), Kanady, Grónska, Islandu, Norska, Finska, Švédska a Ruska. Na jižní polokouli se polární záře projevuje většinou pouze nad Antarktidou, proto o ní máme méně zpráv.

Na polární záře lidé dlouho pohlíželi jako na úkaz, jehož podstata zůstávala zahalena rouškou tajemství. Teprve v devatenáctém století se objevily první hlasy, že tento jev způsobují sluneční erupce.

Sluneční erupce vyvrhne do vesmíru částice slunečního větru počáteční rychlostí několika tisíc kilometrů za sekundu. Tyto částice kolidují s molekulami v zemské atmosféře, především s kyslíkem, a při kolizi získají novou energii. Přebytečný kyslík je dále emitován, a tím vzniká typická nazelenalá záře, která je nejklasičtějším projevem této nádherné přírodní podívané.

Pokud mají částice slunečního větru dostatek energie, mohou v zemské atmosféře reagovat i s molekulami dalších prvků a tím vytvářet různobarevné optické efekty. Ionizovaný dusík způsobuje modré zbarvení, samostatné molekuly dusíku září purpurově, vodík vydává barvu červenou.

Polární záře nabízí jedinečnou možnost vizualizace proudění nepatrných částic magnetického pole, které jinak nelze pozorovat a které jsou ovlivňovány právě působením slunečního větru. Před tímto prouděním je Země chráněna silným magnetickým polem, které vzniká při rotaci planety.

Sluneční vítr dokáže deformovat silové čáry magnetického pole Země a v oblasti pólů může toto pole dokonce "rozevřít", přerušit. Masivní narušení magnetického pole se projeví optickými efekty ve vysokých vrstvách atmosféry. Na zemi pak pozorujeme polární záři a magnetické bouře, které mohou narušit rádiovou komunikaci nebo ohrozit vedení vysokého napětí. K takové události došlo 13. března 1989, kdy se polovina Kanady ocitla bez dodávky elektřiny. Polární záři bylo tehdy možné pozorovat nejen v Evropě, ale dokonce až v rovníkové Africe.

Další články

Barvy jsou součástí našeho života.
Sluneční skvrny jsou klíčem k porozumění dějů ve Slunci.
Vikingové, Normani nebo se jim také říkalo Varjagové, byli odvážní mořeplavci a nájezdníci ze Skandinávie.
Vesmír ve tvaru trychtýře
Rychlost je relativní pojem, například částice slunečního větru mají počáteční rychlost několik tisíc kilometrů za sekundu.
Vodík je prvkem budoucnosti.
Javorový sirup

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů