Stálezelené okrasné listnáče

Mezi stálezelené okrasné listnáče patří také Cotoneaster horizontalis. Obrázek: Wikipedia, autor: Cillas.

Jednou z cest, která umožňuje vytvoření trvalého půvabu zahrádky, je široké využití stálezelených okrasných listnáčů, které by se měly při osazování zahrádek používat hojněji již proto, že celoročně zvyšují půvab jednotlivých partií.

Stálezelené dřeviny působí, až na malé výjimky, lépe v menších či větších skupinách než osamoceně. Proto bychom měli již při zakládání zahrádky pamatovat na to, abychom citlivým seskupením a vhodnými kombinacemi s ostatními dřevinami dosáhli maximálního estetického účinku. Pouze druhy pocházející z teplejších oblastí vysazujeme v chráněných polohách do smíšených i řídkých skupin listnáčů a jehličnanů, které těmto rostlinách poskytují jak ochranu před větrem, tak i vítané mírné zastínění.

Poměrně často se stává, že zahrádkáři mívají značně nepřesné představy o požadavcích stálezelených okrasných listnáčů na polohu, půdu, stanoviště i použití na zahrádkách. Je sice pravda, že některé z těchto dřevin vyžadují vysloveně slatinnou nebo rašelinnou půdu. Ovšem převážná většina druhů a kultivarů se spokojí s kyprou, přiměřeně vlhkou zahradní půdou s dostatečným obsahem humusu.

Stálezeleným rostlinám velmi prospívá humózní pokrývka půdy nad kořeny. Může to být hrubý kompost, borové jehličí, tráva i rašelina. Tato přikrývka udržuje v půdě stálou vláhu a obohacuje ji o humus a živiny. Dále je nutno pamatovat na to, že některé stálezelené listnáče patří k rostlinám vysloveně vápnostřežným, a proto se nedoporučuje vápnit trávník v blízkosti vřesů (Calluna), vřesovců (Erica), mamot (Kalmia), pěnišníků (Rhododendron) a dalších vřesovcovitých rostlin.

Mezi nejoblíbenější stálezelené okrasné listnáče patří především pěnišníky (Rhododendron) s bohatstvím nádherných květů v různých barvách, s rozličným vzrůstem. Do stejné čeledi patří též vřesy, vřesovce, mamoty a rojovníky (Ledum), ale i méně známá Leucothoe s lesklými, podlouhlými listy s velmi pěkným podzimním vybarvením a bílými květy v dlouhých hroznech. Všechny ocení pečlivě zpracovanou, přiměřeně vlhkou a především dostatečně kyselou zahradní půdu s bohatým obsahem humusu. Nesvědčí jim zálivka vodou s obsahem vápníku.

Z dalších dřevin, s nimiž se na našich zahradách nejčastěji setkáváme, je zajímavá mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), se sytě zelenými listy a její kultivar Atropurpurea, který se na podzim vybarvuje do šarlatově červených odstínů. Pěkné jsou i žluté květy, stejně jako modře ojíněné plody, zdobící keře během podzimu.

K významným stálezeleným okrasným dřevinám patří také skalníky (Cotoneaster). Mají mnohostranné použití. Vynikají bohatstvím nápadně zbarvených plodů, zajímavým rozložením větví a u některých druhů i bohatým květenstvím. Vedle vysokých druhů jsou cenné také poléhavé skalníky, které vytvářejí koberce ozeleňující velké plochy.

Další články

Hloh jednoblizný je keř nebo strom s ostrými kolci.
Svatý grál a jeho hledání.
Kočičky do vázy jsou z keře vrby jívy.
Bazilika svatého Marka Benátky ukazuje vliv byzantské architektury.
Popínavé rostliny touží po slunečních paprscích.
Zámek Milešov byl původně gotický hrad.
Nejvyšší vodopády světa však nepatří mezi nejzámější z nich.
Žralok Megalodon obýval v minulosti světové oceány.
Při stavbě Panamského průplavu bylo třeby překonat těžkosti, nakonec se však dílo podařilo.
Vodní zámek Blatná vznikl ve 14. století.
Bazilika svatého Františka z Assisi se stala součástí světového dědictví UNESCO.
Pěstování pokojových rostlin má význam především dekorativní.
Žralok modrý patří k druhům, které se nazývají lidožravé.
Máčka skvrnitá loví především mořské bezobratlé tvory a menší ryby.

Stálezelené okrasné listnáče při osazování zvyšují celoročně půvab jednotlivých partií zahrádek.

Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů