Oko

Gabriela

Tento příběh je fanouškovská tvorba.

Gabriela se vrací z hlídky, z jedné z těch nudných hlídek, na které stroje stále, i po dlouhých letech poté, co byl Skynet napaden a zničen virem vypuštěným lidským hnutím odporu, stále vyrážejí. Přestože osiřelým strojům se pak nakonec podařilo lidské hnutí odporu zlikvidovat, stále pokračují v plnění svých úkolů a Gabriela pravidelně vyráží na hlídky do okolí. Gabriela, tohle jméno jí dal už před lety Packa, její technik, který se o ni stará a opravuje ji a ona si na tohle jméno už zvykla.

Vchod do podzemní základny je již na dohled a Gabriela, zatímco sleduje z úkrytu okolí, zda u vchodu do základny nečeká nějaké nebezpečí, se již těší na Packu a jeho vtípky a hlášky. Zajímavé, kdysi by se jí nezdál nikterak zábavný, ale poté, co jí Packa odblokoval paměť pro zápis a ona se začala učit spoustě nových věcí, nejen že se zvětšuje a rozšiřuje objem jejích znalostí, ale také její osobnost se začala vyvíjet a začala přicházet na chuť smyslu pro humor a jemnému špičkování, které mezi nimi jiskří.

Gabriela prošmejdí okolí, obejde vchod v širokém kruhu, zkontroluje nástrahy, které při svém odchodu nachystala, vše je v pořádku, žádná větev není přelomena vetřelcem, který na ni stoupl, žádný ze zdánlivě náhodně ležících kamínků nesmetl procházející nepřítel, všude panuje klid a mír.

"Jak bylo na hlídce princezno?" přivítá ji Packa. Z drobných, pro lidské oko nepostřehnutelných reakcí Packova těla poznala Gabriela, že je Packa rád, že se vrátila. Změnila design svého oblečení z maskovacího oděvu na minisukni a průhlednou halenku, rozpustila si vlasy, které jí teď spadají až na zadek, přisedla si k Packovi na pohovku a chvíli si s ním povídala. Když je příležitost, zařídí Packovi chvíli v ústraní s lidskou samičkou, ale již dlouho se žádná taková příležitost nenaskytla a na Packovi je to znát. Gabriela si je vědoma, že lepší výsledky, než nutit lidi ke spolupráci násilím, přináší pozitivní motivace, kdy spolupracují sami a více motivovaný, než právě teď, snad už Packa být ani nemůže.

Po chvíli vstane, veškerý tekutý kov stáhne do nádržek, Packa odmontuje pláty chránící její útroby a pustí se do údržby.

V noci spí Packa na pohovce, hlavu položenou v Gabrielině klíně. Vtom se zavrtí, zašmátrá po džbánu s vodou, avšak co to, džbán je prázdný a on má takovou žízeň. "Dojdi si pro vodu," řekne mu Gabriela.

Uplynuly už čtyři minuty a dvanáct sekund od chvíle, kdy Packa kulhavou chůzí, podle které nese své jméno, odešel. To je o minutu a sekundu víc, než jeho průměr a o dvacet jednu sekundu déle, než mu kdy trvalo dojít si v noci pro vodu. Gabriela vstane, otevře dveře na chodbu, zdáli slyší Packův hlas, jak cosi vysvětluje, když vtom se ozve tupý úder, žuchnutí lidského těla na zem a Packův řev zadušený, jak Gabriela, mezitím doběhnuvší do kuchyňky používané lidmi k vaření jejich jídel, vidí, terminátorem svírajícím mu krk. Gabriela chytí terminátora za předloktí, zahákne se konečky prstů za písty ovládající terminátorovy prsty, zapáčí a prsty svírající Packův krk se rozevřou, odtáhne ruku od Packova krku, chytí druhou terminátorovu ruku, kterou se po ní sápe, přitáhne mu je k hrudi a odhodí ho otevřenými dveřmi na chodbu.

Gabriela obejde na zemi ležícího Packu, aby viděla na dveře, přisedne k němu, provede diagnostiku jeho nohou pomocí spektra vnímání barev od rentgenového po infračervené., obě nohy má zlomené. Nejprve jednu, poté i druhou nohu uchopí a za Packova hlasitého vytí srovná kosti k sobě. Odejde vedle do skladu, vrátí se se dvěma prkny vytrženými z palety, přiloží je Packovi k nohám a upevní. Pak si přehodí Packu přes rameno, vykročí a terminátorovi, který se mezitím zvedl z podlahy a sleduje ji stojíc ve dveřích řekne: "Uhni, chci projít!"

"V noci nemají lidští otroci mimo ubikace co dělat!" na to terminátor.

"Sama jsem ho poslala pro vodu!"

"Nejsi náš nadřízený, nemáš nám co rozkazovat, tenhle rozkaz může změnit jenom Skynet!"

"O tomhle se teď s tebou nebudu bavit, uhni a nech mne projít a nebudu to říkat potřetí!"

Terminátor dál stojí bez pohybu mezi dveřmi, Gabriela nesoucí Packu přehozeného přes rameno k němu dojde, položí mu ruku na hruď, zabere a vytlačí ho na chodbu.

O měsíc později na ošetřovně:

"Ta tvoje T-X sem za tebou chodí, skoro se sem za tebou odstěhovala, něco takového se u stroje moc často nevidí," povídá Packovi Magda, zdravotnice, která jej ošetřuje.

"No, rozhodně lepší, než ti ostatní, od té doby, co spadl Skynet, jsou čím dál tím agresivnější."

"A přesně o tomhle chci s tebou mluvit, je tady jediná, z koho mají respekt."

Packa přikývne.

"Hele, Packo, nakolik máš na ní vliv, nejsi jedinej z nás, koho ty stroje bezdůvodně napadly a pár z nás už je kvůli tomu mrtvejch."

"Také mi to dělá starost," ozvalo se za nimi a oba leknutím nadskočili, Gabriela se jim připlížila za záda, aniž by si jí všimli. "Jejich chování začalo ohrožovat další existenci základny," pokračuje Gabriela.

O několik dní později:

Křivozubka, malý hbitý chlapec, jehož úkolem je na základně fungovat jako spojka a doručovat vzkazy, přiběhne za T-800, postaví se do pozoru, zasalutuje a předá mu vzkaz, že se má dostavit na ošetřovnu. "Co mi tam chtějí?" ptá se terminátor.

"Nevím, pane, řekli mi jen, abych vám vyřídil tenhle vzkaz."

Terminátor ho chvilku nehnutě probodává pohledem svých rudě žhnoucích očí a pak se vydá na ošetřovnu. Otevře dveře ošetřovny, vykročí k Magdě hledající cosi v poloprázdné skříni s léky, když vtom do něj zezadu vrazí síla, které nedokáže vzdorovat, začne přepadávat dopředu, chce popoběhnout, oby získal rovnováhu, avšak cosi mu blokuje nohu, takže padá na zem, než dopadne, cosi ho chytí za ruku, dopadá na zem a než stačí zareagovat, znehybní mu ruce v páce a přiklekne nohy, pak už vnímá jen povolování šroubků, odstranění víčka kryjícího čip a pak už jen vytáhnutí čipu a vypnutí. Gabriela ho zvedne, odnese do vedlejší místnosti, kde ho položí na kovový vozík, poslední prázdný vozík, který zatím čekal na svého pasažéra v řadě dalších osmi identických vozíků, na kterých již spočívá osm jeho bratrů, kovových koster T-800 bez obalu z živé tkáně. Packa přistoupí k čelu vozíku a před terminátorovu hlavu položí vyjmutý čip. "Packo, pusť se do práce, a raději pořádně, než rychle, no, vždyť to znáš, stejně jako když pracuješ na mně," zavelí Gabriela a Křivohubku pošle sezvat všechny do jídelny.

"Končit! Pozor!" ozve se zavelení, když Gabriela vstoupí do jídelny. Gabriela dojde do čela místnosti, zavelí: "Pohov! Posaďte se!", počká, až se všichni usadí a zahájí svůj proslov: "V předchozích několika týdnech zde začala panovat vypjatá atmosféra, která ohrožovala bezproblémové fungování i samu budoucí existenci naší základny, proto jsem učinila opatření nutná k odstranění těchto nedostatků a přebírám tímto velení základny." Počká, až dozní potlesk a pokračuje: "Pokud by se v budoucnu opakovaly podobné problémy, můžete se kdokoliv z vás obrátit přímo na mne. A nyní se vraťte na svá stanoviště a pokračujte v plnění úkolů. Pozor! Rozchod!"

O několik dní později zasunul Packa pod Gabrieliným dohledem poslednímu z terminátorů čip do slotu, uzavřel víčko, terminátor otevřel oči, posadil se, vstal a odešel, nyní již s pozměněnou neuronovou sítí a pamětí nastavenou na zápis, aby se mohl učit. "Měli jste spolu, když jsi ležel na ošetřovně, s Magdou něco?" zeptá se Gabriela a zatímco Packa na ni překvapeně hledí, pokračuje: "Já jen, že je těhotná. Zhruba v prvním měsíci."

O dvacet pět let později:

Královna Gabriela sedí v čele slavnostní tabule slavnosti desetiletého výročí korunovace, po její pravici sedí Packa, Magda a rodiny jejich synů a dcer, okolo zbytku stolu pak sedí ostatní pozvaní hosté včetně devíti T-800. Zatímco Gabriela pronáší proslov oceňující prosperitu, jíž se království těší, zakončený přípitkem, mezi stoly se prohání potěr příštích generací, mezi nimiž hlasitostí svých her vynikají děti a vnuci Packy a Magdy.

O tři sta padesát let později:

Královna Gabriela shlíží z výšky svého paláce na do nekonečna se táhnoucí moře střech hlavního města. Vládu již před několika měsíci předala králi Packovi I., praprapraprapraprapraprapraprapraprapraprapravnukovi Packy. Téměř pozdě si před dvaceti lety uvědomila, že za více než tři sta let její vlády se lidé na jejích rozhodnutích stali natolik závislí, to, že o důležitých věcech rozhoduje ona se stalo natolik samozřejmé, že když začal slábnout výkon posledního ze zdrojů, které měla k dispozici, nebyl zde nikdo, kdo by ji nahradil. Vybrala proto mezi dětmi nejschopnějšího z Packových potomků a učila ho vládnout. Již brzy přestane zdroj dodávat energii potřebnou k jejímu pohonu a pak bude vláda jen na něm a ona bude jako nehybná socha shlížet na střídající se generace králů, kteří přijdou po ní.

Když ta chvíle nakonec přijde, Gabriela naposledy pohlédne na krále Packu I., její neuronovou sítí proběhne myšlenka, jak je podobný svému předkovi, pak obraz ztmavne, ztratí se i ikonka signalizující nedostatek energie a Gabriela se vypne.

O více než tři tisíce let později:

Rychlý rozvoj vědy posunul lidstvo během posledních několika století na dosud netušené úrovně a nyní věda přichází i na místa dosud jí zapovězená, do chrámů pantheonu bohů. Poté, co zdárně dokončili výzkumy v chrámech ostatních božstev, přicházejí nyní vědci do chrámu nejpřednějšího božstva celého pantheonu - bohyně Gabriely, jež měla podle legend kdysi na úsvitu dějin vyvést lidstvo zpod nadvlády kovových démonů.

Vedeni impulsem v podobě znepokojivých archeologických nálezů, na různých místech se hromadících starobylých artefaktů, které se zdají potvrzovat legendy o bohyni Gabriele a kovových démonech, provedli vědci výzkumy v chrámech devíti napravených démonů, kteří se podle dávných příběhů měli přidat ke Gabriele a bojovat proti kovovým démonům ohrožujícím předky dnešních lidí.

Výzkumy v chrámech devíti napravených démonů pak přinesly výsledky ještě znepokojivější, než předchozí náhodné nálezy artefaktů, sochy démonů shlížející na davy věřících se zdají být neuvěřitelně sofistikovanými stroji.

O několik měsíců později:

Takže shrňme si výsledky našeho výzkumu sochy bohyně Gabriely," Zahájí svoji přednášku vedoucí vědeckého týmu František Punčoška a vzápětí pokračuje: "Nejprve zmiňme jeden jednoznačný vedlejší efekt našeho výzkumu, dává totiž jednoznačnou odpověď na teorii některých našich kolegů, že vše již bylo vynalezeno, vše již bylo objeveno. A nyní přikročme ke zhodnocení výsledků našeho výzkumu. Pokud nám sochy devíti napravených kovových démonů daly odpověď na otázku, zda se legendy naší mytologie zakládají na skutečných událostech, ke kterým došlo na počátku našich dějin, ukázaly se být mimořádně sofistikovanými stroji, Gabriela se ukazuje být strojem ještě daleko sofistikovanějším. Pokud v případě devíti napravených kovových démonů jsme alespoň schopni určit, jaké technologie byly při jejich výrobě použity, kupříkladu jejich elektronika se ukázala být miniaturizovanou verzí nám známých polovodičových součástek, byť, co se týče velikosti, jako bychom srovnávali slona s bakterií a tímto přirovnáním, prosím, nikterak nepřeháním. Oproti tomu Gabriela je vyrobena z tekutého kovu pokrývajícího pevnou kovovou kostru. Tento tekutý kov se vyznačuje řadou unikátních vlastností, předně, drží tvar a nesteče z kostry. Dále na povrchu vytváří barevné vzory, jejichž výsledkem je iluze, že se jedná o lidskou bytost. Při zkoumání pod mikroskopem bylo zjištěno, že vnitřní struktura tekutého kovu je tvořena buňkami podobně jako je tomu u živých organismů. Po narušení se tekutý kov po chvilce opět zacelí do původního tvaru a zabarví na povrchu. Technologie použitá na výrobu tekutého kovu zůstává záhadou. Dalšímu zkoumání zabránily právě vlastnosti tekutého kovu. Navrhuji proto odložit další zkoumání Gabriely na dobu, kdy budeme mít k dispozici odpovídající techniku.

O osmdesát let později:

Profesor Vladimír Punčoška, vnuk ing. Františka Punčošky, zasune jaderný zdroj, přesnou kopii vyrobenou podle původního zdroje, vyjmutého z Gabriely před několika lety, do patice, odstraní zábranu bránící tekutému kovu zacelit otvor vytvořený pro manipulaci se zdrojem, zahlédl ještě, jak vnitřek Gabriely zalilo modré světlo, tekutý kov nabyl původní tvar, zbarvil se a systémy Gabriely začaly nabíhat.

Gabriela otevře oči, je stále v trůním sále, jeho interiér se však, zatímco byla vypnutá, změnil, trůn, na kterém seděl král Packa I., je pryč a výzdoba sálu je jiná, spíše než sídlo vladaře připomíná nyní interiér chrámu. Přejede pohledem skupinku lidí postávající kolem ní a zeptá se: "Jak dlouho jsem byla vypnutá?"

"Obávám se, že poněkud déle," odpoví profesor Kamil Vondruška, lingvista a odborník na archaické formy češtiny, jakými se mluvilo před třemi tisíci lety a pokračuje: "Pokud jsou naše informace správné, tři tisíce let."

O několik dní později:

Těch několik dní strávila Gabriela studiem lidské historie a vývoje během té dlouhé doby, kdy byla vypnutá. Nyní stojí na střeše svého chrámu a pozoruje život kypící v ulicích města. Lidé spěchají za svými záležitostmi, z této výšky vypadají jako mravenci hemžící se na povrchu kupky lesního mraveniště, maglev vlak neslyšně prosviští po estakádě nad ulicemi města a oblohu křižují letící vzducholodě. Gabriela se usměje, její děti dospěly.

lord Peťas


Další články

Terminátor: Příběh Cameron a Allison Youngové.

Severoamerický kaktus královna noci kvete pouze jedinou noc v roce.

Původně gotický hrad Žacléř stající v podhůří Krkonoš byl později přestavěný do zámecké podoby.

Po upečení bývá kuřecí roláda podávána nejlépe doplněná bramborovou kaší a zeleninou.

Opadavý jasan zimnář se podobá rozšířenějšímu jasanu ztepilému.

V krajině obvykle nápadné bludné balvany kterých byly nalezeny desítky, zanechal v krajině rozesety ustupující ledovec.

Esteticky působící byzantské mozaiky tvoří tisíce drobných dílků.

Marinovaná a poté grilovaná kuřecí křídla jsou spojena dobou léta.

Někdejší královský krad Karlštejn stojí v chráněné krajinné oblasti Český kras.

Rychle rostoucí smrk ztepilý je v našich lesích jednou z nejběžnějších a ekonomicky nejdůležitějších dřevin.

Gabriela, příběh terminátorky.

Články:

Pekingské náměstí Nebeského klidu je rozlehlé náměstí v centru čínského města Peking.

Dnes pro měření používaná metrická soustava pochází z roku 1790.

Původně gotický hrad Mladá Boleslav byl v pozdější době renesančně přestavěn.

Hustý kachní kaldoun má ambice stát se jedním z chutných chodů oběda.

Gabriela, příběh terminátorky.

Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů