Sankt Peterburg

Říká se mu také Benátky severu nebo rozmar cara Petra I. Rozkládá se na několika desítkách ostrovů, které spojují čtyři stovky mostů a můstků přes kanály, říčky, řeku Něvu a její ramena. Je to Sankt Peterburg. Také se jmenoval Leningrad, Petrohrad či jenom Peterburg. Obrovské muzeum stavitelství. Ruské baroko a ruský klasicismus tu tvoří obdivuhodný harmonický celek. Na kouzlu mu přidávají pověstné bílé noci.

Peterburgské mosty se v noci otevírají, aby mohly po Něvě proplouvat i velké lodě.

Architekti, kteří město Sankt Peterburg stavěli přesně podle předem vypracovaného plánu, nikdy nezapomínali na řeku Něvu, která je podstatou tohoto města. Zdá se, že všechno, co vytvořili, slouží k jejímu zkrášlení a naopak řeka umocňuje výtvory lidí.

Historie města Sankt Peterburg

Území, na němž se dnes Sankt Peterburg rozkládá, osídlili před více než tisíci lety slovanské kmeny, které se v desátém století staly součástí Kyjevské Rusi. Řeka Něva byla vždy velmi důležitou obchodní cestou spojující tyto oblasti s jinými evropskými zeměmi. V sedmnáctém století získalo toto cenné území Švédsko. Následovala válka mezi Švédskem a Ruskem známá jako "severní" (1700-1721). Rusko v ní získalo zpět území dnešního Sankt Peterburgu, a tím i přístup k Baltskému moři.

Na nevelkém ostrově v nejširším místě Něvy se car Petr Veliký rozhodl vybudovat námořní pevnost, která dostala název Sankt Peterburg. Začátek stavby 16. května 1703 je pokládán za den založení města, které dostalo stejný název.

Už v listopadu téhož roku připlula k pevnosti první evropská obchodní loď z Nizozemska. Okno do Evropy se podařilo otevřít.

O rok později se začala budovat druhá pevnost - Admirálská. Nejen pevnost, ale i doky a loděnice. Trojúhelník doplňovala třetí pevnost, Kronštadtská ve Finském zálivu. Pod jejich ochranou začalo vyrůstat nové město.

Výstavba

Málokdo si uvědomuje, že Sankt Peterburg leží na stejné zeměpisné šířce jako jižní část Grónska. Zimní noc trvá sedmnáct hodin, zimy jsou dlouhé a kruté. Město vypadá pod příkrovem sněhu jako oblečené do bílého kožichu z hranostaje.

První obyvatele sem dal Petr Veliký dopravit násilím. V takové pustině nechtěl nikdo žít. Stavěli město, žili v zemljankách, umírali doslova po tisících v létě na zimnici, kterou přenášeli komáři z místních bažin, v zimě mrazem. Byli to nevolníci nebo, jak vyplývá z výnosu Petra I, dezertéři. Praví se v něm: "Dezertéry ... v úřadě nebo v plucích trestat: bít karabáčem a posílat na nucené práce do nově budovaného města Sankt Peterburg."

Od samého počátku probíhala výstavba Sankt Peterburgu podle jednotného plánu. Předem byly stanoveny nejen směr a šířka hlavních ulic, ale i architektonický vzhled a dokonce výška domů podle toho, pro jakou společenskou vrstvu byly určeny.

Rozkvět města Sankt Petersburg

Roku 1712 přemístil Petr Veliký z Moskvy do nově vznikajícího města na Něvě vládní úřady. Petersburg se stal hlavním městem carské říše. Koncem dvacátých let osmnáctého století zde byl soustředěn prakticky veškerý námořní zahraniční obchod Ruska. Vyrostly loděnice, cihelny, zbrojařské závody a velké manufaktury.

Ve městě kvetla kultura a vzdělání. Roku 1715 byla slavnostně otevřena Námořní akademie, o čtyři roky později Inženýrská škola. Akademie věd byla založena v roce 1724. V roce 1734 byla dokončena Kunstkamera, první ruské přírodovědecké muzeum, a v roce 1756 otevřelo své brány divákům první ruské stálé divadlo.

Chrám svatého Izáka

V polovině osmnáctého století byl střed města prakticky dotvořen. Kralovaly mu skvostné architektonické výtvory, zejména chrámy a baziliky pastelových barev, v okolí města rostly carské rezidence, paláce a parky.

Dominantou Sankt Peterburgu je impozantní katedrála svatého Izáka (Issakevskij sobor) korunovaná obrovskou pozlacenou měděnou kupolí. Je pravoslavným protějškem chrámu svatého Petra v Římě.

Na této katedrále udivuje všechno. Mohutnost, sloupořadí, sochařská výzdoba, reliéfy, zlacení i honosná výzdoba. Síla zdiva v některých místech dosahuje až pěti metrů. Chrám má celkem 112 mramorových sloupů, největší jsou sedmnáctimetrové vnější monolity. Stavěl se čtyřicet let a na jeho stavbě se vystřídalo 450 tisíc lidí.

Historie chrámu svatého Izáka začíná v době vlády Petra I. Už v roce 1710 vznikl první dřevěný kostelík svatého Izáka. V roce 1719 položil car základní kámen k novému kostelu svatého Izáka, ale ten se již během stavby začal propadat. A tak se v roce 1763 začal stavět třetí kostel zasvěcený stejnému svatému, který byl dokončen roku 1802.

Tím to však nekončí. Po napoleonských válkách bylo rozhodnuto postavit nový reprezentativní chrám, který by odpovídal velikosti a významu carského Ruska. Ve vypsané soutěži vyhrál návrh Augusta Montfferanda, ruského architekta původem z Francie, který však neměl prakticky žádné stavitelské zkušenosti. Na řízení stavby se proto podílela řada architektů zvučných jmen jako Stasov, bratři Michajlovovi, Rossi, Melnikov a další.

K výzdobě interiéru bylo použito čtrnáct druhů mramorů. Stěny jsou obloženy nejen mramorem, ale i porfyrem, malachitem, lazuritem - celkem čtyřiceti druhy ušlechtilých kamenů a polodrahokamů. Chrám byl dokončen v roce 1858.

Ermitáž

Pohled na Zimní palác v jehož prostorách jsou umístěny sbírky ermitáže.

Okázalá a impozantní stavba Zimního paláce, v němž jsou také shromážděny sbírky Ermitáže, je typickým příkladem ruského baroka. Bývalé sídlo ruských carů svými rozměry, architekturou i bohatou vnitřní výzdobou symbolizovalo sílu a autoritu ruského státu. Podle slov autora projektu Rastrelliho měl palác "sloužit k větší slávě ruské říše". Je posledním a nejdokonalejším dílem tohoto slavného architekta.

Se stavbou se začalo v roce 1754 a už 6. dubna 1762 vstupoval Petr I Veliký za zvuku slavnostních salv do nového paláce. Když v roce 1837 zničil požár velkou část interiérů, pracovalo osm tisíc lidí intenzivně na obnově Zimního paláce. Za patnáct měsíců byl opraven.

Dvoupatrová budova má majestátní rozměry - na délku 230, na šířku 140 metrů. V paláci je 1057 komnat a sálů a jejich plocha představuje 46 tisíc metrů čtverečních. K výzdobě byl opět hojně použit malachit, leštěný mramor různých barev, lazurit, pofyr, jaspis a další polodrahokamy, zlato a křišťál.

Z venkovního pohledu dodává stavbě lehkost a vzdušnost, typické pro stavby ruského baroka, dvouetážová kolonáda. Bronzové sochy a vázy prodlužují vertikální linii sloupů. Lehkosti celé stavbě dodává i zvláštní kombinace tří barev: tyrkysové na stěnách, bílé na sloupech a rámech oken a zlatavě šedé na štukovaných ozdobách.

Malá Ermitáž Kateřiny II

Ještě dříve, než byl Zimní palác přeměněn ve výstavní síně, byly tu starší budovy Ermitáže. Takzvaná Malá Ermitáž postavená v letech 1764 až 1775 sloužila Kateřině II Veliké jako místo odpočinku a zábavy. Přijímala tu cizí vyslance, pořádala večírky a scházela se tam nejužší carevnina společnost. Pro ni Kateřina II dokonce sepsala zvláštní desatero. "Všechny hodnosti odložit přede dveřmi zároveň s klobouky, tím spíše s kordy. Také hrdost a důstojnost hostí nechť tam zůstanou. Být veselý, nic nepokazit, nehašteřit se a nepřetvařovat se. Usednout, povstat, přecházet, jak je komu libo, neohlížeje se na nikoho. Hovořit mírně, nepříliš nahlas, aby ostatní nerozbolela hlava. Přít se bez horkého srdce. Nevzdychat a nenudit se. Různými rozmary neobtěžovat druhé. Jíst vybraně a dobře, pít s umírněností, aby každý mohl po svých nohou odejít ze dveří."

Kateřina Veliká milovala umění, a tak se Malá Ermitáž postupně zaplňovala obrazy, které pro ni carevnini agenti a vyslanci získávali v celé Evropě.

Sbírky

V osmnáctém století se začínají vytvářet základy sbírek budoucího muzea. V roce 1764 byla zakoupena u velkoobchodníka Gockowského v Berlíně sbírka obrazů především vlámských umělců. Tento rok je považován za rok založení Ermitáže jako soukromého muzea sbírek. Sousední budovy byly nazvány Stará Ermitáž a Nová Ermitáž a právě v Nové Ermitáži bylo v roce 1852 otevřeno muzeum přístupné veřejnosti.

Nemalý podíl na přírůstcích Ermitáže měli Francouzi Diderot, Voltaire a d'Allembert, kteří Kateřinu Velikou informovali o obrazech, které bylo ve Francii možno získat, a odvděčovali se jí tak za přízeň, kterou encyklopedistům prokazovala.

Pruské poklady přišly do Ermitáže po sedmileté válce, část Napoleonovy sbírky získal Kateřinin vnuk Alexander I od imperátorovy ženy Josefíny.

Během dvaceti let získala Kateřina do svých sbírek na čtyři tisíce obrazů. Ermitáž, která je právem považována za nejkrásnější a největší muzeum uměleckých sbírek na světě, je především dílem Kateřiny Veliké.

V současné době jsou ve sbírkách Ermitáže přes tři miliony exponátů. Jsou rozmístěny nejen v prostorách původních Ermitáží, ale i v Zimním paláci. Bylo by nad lidské síly pokoušet se o jejich charakteristiku nebo vyjmenovat ty nejdůležitější. Jen délka chodeb, které sály spojují, představuje dvaadvacet kilometrů. Je zde vše od expozic prvobytné kultury a umění, kultury a umění starověkého Egypta, Babylonie, Asýrie, kultur amerického kontinentu, antika, ruská kultura, západoevropské umění členěné podle jednotlivých zemí, umění asijských zemí, oddělení numismatiky a další a další.

Město Sankt Peterburg je jedinečné architektonické muzeum

Sankt Peterburg je městem, které se může pyšnit řadou zvláštností. Má nejkrásnější a největší umělecké muzeum světa. Starobylé svítilny tam mají každá svou odlišnou tvář. Mosty se v noci otevírají, doprava ustává a přednost mají lodě plující po Něvě. A celé město je jedinečným architektonickým muzeem propleteným kanály a pospojovaným mosty a můstky. A k tomu v létě kouzlo bílých nocí.

Další články

Vývěsní štíty

Čaj patří neodmyslitelně k ruské kultuře.

Jantarová komnata byla chloubou Kateřinského paláce v Carském Selu u Sankt Peterburgu.

Vikingové

Historie reklamy

Hodiny, hodinky a hodináři

Korejský ženšen

Filmový sníh je vytvářen pomocí různých postupů.

Stavba lodi Carnival Conquest

Mumie z bažin

Zvuky moře - V důsledku zvýšeného hluku mohou mořská zvířata trpět zdravotními problémy.

Poklady nalezené na dně moří

Když se řekne akademie

Srdce je jeden z nejpoužívanějších symbolů

Panama, kterou prochází Panamský průplav.

Loď Theodor Fontane odplula z Děčína, kde při nízké vodě uvízla.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů