Tužka

Tužka se vyrábí na stále stejném principu od sedmnáctého století. Ročně se na celém světě vyrobí 15 miliard tužek.

Dosud nejstarší tužka nalezená v jednom domě ve Švábsku pochází z poloviny sedmnáctého století. Dnes je součástí soukromého archivu firmy Faber-Castell. Idea grafitové náplně stlačené ve dřevě se zrodila o něco dříve, ve století šestnáctém. V roce 1564 bylo objeveno grafitové ložisko nedaleko anglického Borrowdale. Říká se, že jakýsi kolemjdoucí si všiml zvláštního černého nerostu přilepeného na kořeny vyvráceného stromu. Tehdy lidé ještě netušili, že jde o grafit. Až do konce osmnáctého století jej spojovali s olovem a nazývali jej plumbago nebo blacklead (černé olovo).

Název grafit odvozený od řeckého grafó = píši vymyslel roku 1779 švédský chemik K. W. Scheele. Kousky grafitu se nejprve používaly samotné, protože ale barvily, začaly se obalovat hadříkem nebo se vkládaly mezi dvě dřevěné destičky. Rok po objevu ložiska se u švýcarského přírodovědce a filozofa Konrada Gesnera objevuje kresbou doprovázená zmínka o "psací tyčince zapuštěné do dřevěného pouzdra", tedy o předchůdci dnešní tužky.

Tužka dobývá svět

Roku 1662 začal v Norimberku prodávat tužky Friedrich Staedtler. O sto let později zahájil v nedaleké vesnici výrobu tužek Kasper Faber. Tuhu mísil s jílem. V letech 1794-1795 začal mísení používat i francouzský občan Nicolas Jacques Conté kvůli embargu uvalenému na dovoz anglického grafitu. V tutéž dobu přišel s podobnou výrobou tužky i Josef Hardtmuth v Rakousku. Ten bývá v encyklopediích často mylně označován za vynálezce dnešní tužky. Hardtmuth se původně zabýval výrobou keramiky, která ho inspirovala k vylepšení technologického postupu při výrobě tuhového jádra. Lisoval jej ze směsi grafitu, jílu, sazí a organického pojiva a pak jej podobně jako keramiku vypaloval. Svůj vynález si nechal patentovat. Dědicové keramické továrny Ludvík a Karel Hardtmuthovi přesídlili do Českých Budějovic a od roku 1870 firma opustila keramiku a soustředila se pouze na výrobu psacích potřeb. Další člen rodu Franz Hardtmuth uvedl na trh vysoce kvalitní žlutou tužku, kterou pojmenoval KOH-I-NOOR podle velkého indického diamantu Kohinoor (Hora světla). Českobudějovická továrna na tužky KOH-I-NOOR byla před první světovou válkou největší na světě.

Vynálezy pro stále lepší a lepší tužky

Lothar Faber později povýšený do šlechtického stavu přišel roku 1840 na to, že poměr tuhy a hlíny by se dal využít k rozlišení různé měkkosti či tvrdosti náplní. Kromě toho vylepšil původně kulaté tužky a dal jim tvar šestihranu, takže se přestaly koulet po nakloněných školních pultících. V průběhu let a staletí docházelo k dalším vylepšením.

Roku 1858 přidal Američan Hyman Lipman na druhý konec tužky gumu upevněnou v kovové obručce. V padesátých letech dvacátého století byly v Japonsku vyrobeny první tužky z umělé pryskyřice. Měly dvě výhody: odolnější tuhu a nelámavost.

V roce 1960 začala firma Faber-Castell používat zvláštní elastické lepidlo, díky němuž se tuha nezlomila, ani když člověk tužku vyhodil z okna.

Princip tzv. mikrotužky byl objeven už koncem devatenáctého století. Vyměnitelné náplně byly tehdy samozřejmě silnější než dnes. V poslední době se výrobci soustředili i na ergonomický tvar tužek. Přišli na to, že trojúhelníkové tužky a pastelky většího průměru pomáhají dětem naučit se jejich správnému držení.

Jak vzniká tužka

K výrobě tužky se nejčastěji používá dřevo cedru, borovice, vejmutovky nebo lípy (1). Musí být dostatečně tvrdé, aby chránilo tužku, ale zároveň snadno opracovatelné. Každá tužka se skládá ze dvou symetrických částí slepených k sobě. Nejprve se vyrobí dvě destičky v délce tužky (2). Dřevo se suší, napouští voskovou emulzí, moří a znovu suší (3). Do destiček se vyhloubí 7 až 10 jamek k uložení tuhové náplně (4), která se ke dřevu přilepí (5). Destičky se sesadí (6) a frézkou rozřežou na jednotlivé tužky (7). Potom dostanou tužky konečný tvar - šestihranný (8), kruhový či trojúhelníkový - a vrstvu ochranného laku o tloušťce 0,05 mm (9). Hotová tužka (10). Na jeden z konců tužky může být nasazena kovová obručka (11) a do obručky vložena guma (12). Případně může následovat ještě poslední fáze, strojové ořezání. Dnešní tužka napíše v průměru 45 000 slov nebo narýsuje čáru dlouhou 56 km a může se 17 krát naostřit.

Stupnice tvrdosti tužky

Tuhová náplň do tužky se skládá z grafitu, hlíny a trochy vosku. Dobrá tuha obsahuje minimálně 96 procent uhlíku s částicemi menšími než 10 mikronů. Firma Faber-Castell nakupuje takto kvalitní nerost v Africe, Asii a Jižní Americe, francouzská Conté jej získává ze Srí Lanky a z Madagaskaru.

Tvrdost tuhy, která závisí na poměru jílu a grafitu, se podle evropského systému označuje číslicemi ve stupnici od 1 do 9, ve spojení s písmeny H (hard - tvrdý), B (black - černý) a F (firm - pevný). Měkké tuhy obsahují více grafitu, tvrdé více jílu. Nejměkčí tuha je 8B (9B už je přírodní grafit), nejtvrdší tuha je 10H. V tužce označené 3H je poměr těchto dvou složek 1:1. Tužky HB a F se pohybují někde uprostřed stupnice tvrdosti a jsou nejprodávanější.

Vliv výroby tužek na přírodní prostředí

Ročně se na světě prodá 15 miliard tužek. I přes rozvoj nových technologií a používání umělé pryskyřice se většina z nich stále vyrábí ze dřeva. Jediný cedrový strom vystačí na výrobu 50 až 70 tisíc tužek. Tužkový průmysl tak za rok spotřebuje méně než 300 tisíc stromů, což je zanedbatelné číslo například ve srovnání s rychlostí, jakou mizejí deštné pralesy. Kromě toho se mnozí výrobci, mezi jinými Faber-Castell, Koh-I-Noor či Schwan Stabilo snaží pokácené stromy nahradit novými. V lese o rozloze více než 100 km², který byl roku 1984 založen v brazilském Minas Gerais, vysází firma Faber-Castell každý rok milion nových borovic druhu Pinus caribea, jehož dřevo je vhodné pro výrobu tužek. Kromě toho firma zahájila i programy na ochranu tamější flóry (Arboris) i fauny (Animalit), které pomohly rozmnožení populace dvou ohrožených druhů šelem, pumy a ocelota.

Další články

Encyklopedie Diderot - Velké věci někdy přicházejí na svět úskokem. Nejinak tomu bylo i v případě nejslavnější naučné knihy francouzského osvícenectví, slavné Encyklopedie.
Barvy
Největší vynálezci historie - Přehled padesáti největších vynálezců.
Bod je jedním ze základních pojmů geometrie. K rýsování geometrických těles je vhodná tužka s tvrdou tuhou.
Tropické deštné pralesy v Kostarice jsou objektem programu na jejich záchranu.
Vývěsní štíty byly zhotovovány z kovu i dřeva.
Galion

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů