Smrk pichlavý

Smrk pichlavý (Picea pungens). Obrázek: Wikipedia, autor: Agnieszka Kwiecień (Nova).

Smrk pichlavý je jehličnatý strom dorůstající výšek 30 až 40 metrů a tlouštěk kmenu do 120 centimetrů. V mládí má kuželovitou korunu tvrdého, jakoby strnulého charakteru. Kůra smrku pichlavého je v mládí šedohnědá, zatímco ve stáří se mění v šedohnědou, podélně mělce rozbrázděnou šupinatou borku. Výhony jsou lysé, rezavě hnědé a zpočátku ojíněné. Pupeny jsou většinou žlutohnědé a mají volně přiléhající šupiny, přičemž horní šupiny bývají zpět ohnuté, spodní jazykovitě protažené.

Jehlice smrku pichlavého jsou čtverhranné, tuhé, bývají prohnuté a pichlavě špičaté. Jsou matně zelené, modrozelené nebo stříbřitě šedé. Od větévek všestranně odstávají.

Šišky smrku pichlavého jsou válcovité, po dozrání světle hnědé. Plodní šupiny jsou tenké, vlnitě zprohýbané, na konci nepravidelně zubaté. Šišky smrku pichlavého dozrávají v září a semena z nich vylétávají koncem podzimu.

Semenáčky mají nejčastěji 5 děložních lístků v přeslenu.

Smrk pichlavý pochází ze Severní Ameriky, kde roste v nadmořských výškách 1500 až 3000 metrů v údolích potoků a řek. Do Evropy byl dovezen ve druhé polovině devatenáctého století.

Smrk pichlavý raší později než smrk ztepilý, roste pomaleji a je odolný proti mrazu. Velmi dobře snáší znečištění ovzduší a netrpí okusem zvěří. Vytváří řadu okrasných forem s různým barevným odstínem jehličí, je proto oblíbenou parkovou dřevinou, kterou lze s úspěchem vysazovat i v sídlištích v průmyslových oblastech.

Další články

Přílišná obezita se může stát problémem i po smrti, řada krematorií nepřijíma nebožtíky vážící více než 200 kilogramů.
Od roku 2014 dětské skupiny tvoří alternativou k mateřským školám.
V Evropě si získává oblibu buvolí mléko produkované především na farmách v Itálii.
Na zahrádce užitečné slunéčko sedmitečné má značně variabilní kresbu na krovkách.
Tradiční meruňkový koláč s drobenkou ozkoušíme pomocí špejle, zda je již pečený.
Podzimní křížaly z jablek sušené v troubě se skladují v uzavřené dóze.
Začátkem dvacátého století objevené krevní skupiny jsou A, B, 0 a AB.
Před rokem 1622 střídal hrad Kokořín často majitele.
Jak uskladnit jablka a kde.
Někdejší hrad Šelmberk je dnes již jen malebná zřícenina.
Jednotlivé druhy mléka od různých zvířat.
Brouk slunéčko likviduje mšice, kterými se živí.
Horký rosol z jablek se nechá vychladnout a zavíčkuje.
Co je to vádí a jakým způsobem vede v poušti srážkové vody.

• Sté číslo
• Devadesát devět
• Devadesát osm
• Devadesát sedm
• Devadesát šest
• Devadesát pět
• Devadesát čtyři
• Devadesát tři
• Devadesát dva
• Devadesát jedna
• Devadesáté číslo
• Osmdesáté číslo