
Jednotlivé druhy žábronožek jsou si navzájem dosti podobné, liší se zbarvením a různými morfologickými znaky. Nejnápadnější znaky nalezneme na tykadlech samců, která jsou změněna v přidržovací orgán, používaný při kopulaci.
Žábronožka sněžní dorůstá až 24 mm délky a je rozšířena v mírném pásu Evropy od Francie po západní část Ruska. U nás byla dříve dosti hojným druhem v Polabí, v zaplavovaných (inundačních) oblastech Dyje a Moravy. Dnes z mnoha míst zmizela, například z celého středního Polabí je dnes známa pouze jediná lokalita.
Pro žábronožku sněžní je nezbytné, aby vajíčka vyschla, janak se nevylíhnou a přetrvávají do další sezony. Líhnou se ve vodě s níznou teplotou, často ve sněhových tůních již v únoru. Vývoj je velmi rychlý. Za měsíc již samičky kladou vajíčka, která klesají ke dnu. Tam mohou přežívat řadu let. Pokud vyschnou (nebo vymrznou) a na jaře je za příhodné teploty zaplaví voda, líhnou se naupliová stadia žábronožek. V květnu již obvykle hynou poslední jedinci.
Žábronožka sněžní získává potravu filtrací vody.
Ochrana žábronožek periodických tůní je velmi naléhavá a velmi obtížná. Již dnes jsou tito korýši na většině původních lokalit vyhubeni změnami vodního režimu, chemizací a často i ničením tůní a kaluží. Intenzivní využívání krajiny dosáhlo takového stupně, že některé druhy jsou extremně ohrožené a vymírají.
Další články
Pyramidy v Gíze jsou považovány za první div světa.
Růže galská má dlouhé plazivé podzemní kmeny.
Růže alpská které téměř chybějí trny.
Tajemství chuti aneb proč nám některá jídla chutnají.
Zřícenina Dívčí hrady Pavlov bývá nazývána také Dětvičky.
Stavba pyramid pomocí draků byla ověřena i praktickým pokusem.
Růže šípková má růžové až bílé květy.
Kolik má chobotnice chapadel vyrůstajících z hlavy.
Růže bedrníkolistá velmi silně odnoží.
Menkaureova pyramida dosahuje výšky 66 metrů.
Zřícenina hradu Holštejn se vypíná 300 metrů nad blízkou obcí.
Luskoun krátkoocasý nemá zuby.
Zřícenina hradu Krakovec se vyznačuje renesančními prvky stavby.
Zřícenina hradu Andělská Hora byla opuštěna roku 1718.
Žábronožka sněžní je obyvatel periodických tůní, který dnes z krajiny ubývá spolu se svým přirozeným prostředím.