
První úspěšnou transfuzi krve provedl kolem roku 1665 John Wilkins, když za použití dutého brka a vaku odebral krev psa a vpustil ji do žil jinému psu.
O dva roky později provedl francouzský lékař Jean Denis první transfuzi krve, při které vpustil do žil patnáctiletého chlapce krev, kterou předtím odebral jehněti. Chlapec tuto transfuzi krve přežil, avšak transfuze krve byly natolik riskantní, že se jich do devatenáctého století uskutečnilo jen několik. Poté se transfuzemi krve jako způsobem léčby nadměrného krvácení začal zabývat John Leacock. Dospěl k závěru, že bezpečnější je transfuze provádět jen mezi stejnými druhy živočichů.
Na práci Johna Leadcocka navázal James Blundell. Injekční stříkačkou nabíral krev svým asistentům a vstřikoval ji pacientům, o kterých věděl, že umírají. Roku 1829 provedl úspěšnou transfuzi krve jednoho ze svých asistentů ženě, která ztratila značné množství krve při porodu. Žena přežila. Při dalších pokusech se však začaly objevovat problémy. Někdy se transfuzí dodaná krev s krví pacienta smísila, jindy však vznikla sraženina. Tyto problémy později vyřešil Karl Landsteiner, který se zabýval studiem krevních skupin.
Další články
Dárci krve si prodlužují život v souladu se známým mottem. Pravda, moderní rozsáhlé studie, například skandinávské nebo australské výzkumy pracující sestatistickou úpravou na tzv. efekt zdravého dárce, však ukazují, že rozdíly v délce života mezi aktivními a neaktivními dárci nejsou statisticky významné, delší věk dárců bývá dán tím, že krev mohou darovat jen celkově zdraví jedinci.
Červená barva krve je barvou červených krvinek.
Historie transfuze krve započala kolem roku 1665, kdy John Wilkins za použití dutého brka a vaku odebral krev jednoho psa a vpustil ji do žil psu druhému.