Historie praní prádla

Základním prostředkem používaným při praní je odedávna voda. Když byla málo účinná, na pomoc přišel písek, býčí žluč, vaječné žloutky, morkové kosti, svařené mléko, med a nakonec mýdlo a mýdlové prášky.

Marseilleské ručně vyráběné jádrové mýdlo.

Během antiky se při praní používaly nejrůznější hlíny schopné odstranit bláto a prach. Ostatně hora Sapun u Sevastopolu znamená v překladu Mýdlová hora, protože se tam těžila hlína používaná ke praní. V řadě zemí se k těmto účelům používaly kořeny, kůra a plody rostliny mydlice (Saponaria). Obsahují tekutinu, která ve vodě pění, protože má kolem deseti procent saponinů. Nejrůznější druhy mydlice byly běžně dostupné v celé Evropě, kde rostly podél řek a potoků. Na Antilských ostrovech se dodnes ke praní běžně používá kůra bílého ořešáku.

Prádlo se tlouklo pálkami a drhlo pískem a kartáči. Celá staletí se pralo sodou a dřevěným popelem. Do nádoby s vařící vodou se vložilo prádlo, posypalo se sodou a dřevěným popelem a důkladně se promačkalo a promnulo.

Mnohem později se objevilo mýdlo. Přesně kdy není známo, stejně jako není známo jméno vynálezce. Došlo k tomu však podstatně dříve, než byl vynalezen papír či knihtisk. Archeologové pracující na vykopávkách v Egyptě v deltě Nilu dospěli k závěru, že Egypťané znali mýdlo již před šesti tisíci lety. V egyptských papyrech jsou recepty na výrobu mýdla. Podle nich je třeba rostlinné a živočišné tuky zahřívat spolu s alkalickými solemi, které se v Egyptě těžily v dostatečném množství.

Ve třetím tisíciletí př. n. l. používali Sumerové mýdlo k léčení. Ve starověké lékařské literatuře - sumerské lékárnické tabulce z roku 2200 př. n. l. - je návod, jak léčit mýdlem. Šlo o směs ze smrkového dřeva, kůže vodní zmije, kořene myrty, zásaditého popele, ječmene, na prach rozemleté smrkové smoly a některých dalších přísad. Směs se uvařila ve vodě, přecedila a výsledným produktem, kterému se říkalo mýdlo, natírali pacienta. Tabulka uvádí recept nejen na léčivé mýdlo, ale i na výrobu prvního známého mýdla s přísadou voňavých silic.

Římský spisovatel Gaius Plinius starší ve své encyklopedii Naturalis Historia (Přírodověda) uvádí, že mýdlo vynalezli Galové. Do zahřátého kozího tuku přidávali popel z vybraných druhů dřeva, které měly vysoký obsah uhličitanu draselného. Od Galů převzali výrobu mýdla Římané, ale pouze k úpravě a fixaci složitých účesů. Jako mycí prostředek jej začali používat až v roce 164 n. l. Svědectví o tom podává řecký lékař Galen z Pergamu, který tehdy žil v Římě a popsal mýdlo a jeho výrobu. Podle něj se mýdlo připravuje z tuku a ze směsi popela s vápnem. Takové mýdlo činí kůži hebkou a vláčnou a čistí tělo i oděv.

Španělé dokázali jako první vyrobit nemazlavé tvrdé mýdlo z olivového oleje a popela mořských rostlin. Ve Středomoří, kde byly olejodárné rostliny, začalo ve středověku vzkvétat mydlářství. V té době se začalo mýdlo používat k mytí i praní prádla.

Protože ruční praní prádla nebyla právě nejlehčí práce, bylo s příchodem průmyslové revoluce otázkou času, kdy vznikne první pračka. Objevila se v USA 7. června 1856, byla to skříňka na kolečkách vyrobená z nerezavějícího plechu, ve které byl vestavěn dřevěný rám s dřevěnými palci. Do skříňky se vložilo prádlo, na něj dřevěné kostky a vše se zalilo mýdlovým roztokem. Páka zdvíhala rám nahoru a dolů, kostky kolovaly a spolu s mýdlovým roztokem prádlo vypraly.

V USA se počátkem dvacátého století v domácnostech používání praček značně rozšířilo a zájem o ně rychle rostl. Avšak teprve po skončení první světové války se vlastnictví domácích praček stalo běžným. Nemalou měrou k tomu přispěla masivní reklamní kampaň, k níž se připojily i elektrárenské společnosti, které si dobře uvědomovaly nové možnosti zisků. Čím více domácností používá pračku, tím více prodají elektrické energie.

Ještě před rokem 1920 vznikla řada modelů elektrických praček s nejrůznějšími technickými řešeními. Pračky měly horizontálně nebo vertikálně umístěný buben, který měnil směr otáčení, některé měly vibrační vany, další jeden pevný mísič, jiné dva mísiče, které pracovaly jako ruce a dokonce byly i pračky s vanou ve formě krychle.

V roce 1941 již mělo pračku 63 procent amerických domácností napojených na elektrický proud. Po roce 1945 si začaly získávat oblibu pračky s děrovaným bubnem z hliníku nebo lehkých kovů a ždímací válečky byly nahrazeny odstřeďováním. Od běžných elektrických praček s ohřevem se přešlo k poloautomatickým a nakonec automatickým pračkám, které se dnes staly neodmyslitelnou součástí vybavení dnešních domácností.

Další články

Kamenný les Pobiti Kamani poblíž města Varny v Bulharsku.
Ostrov Aldabra patří ke druhému největšímu korálovému atolu planety.
Jerseyský skot dostal jméno podle ostrova Jersey.
Mrtvé moře leží v nehostinné pouštní oblasti.
Francouzský jídelníček se mění.
Kubánka malá se živí malými semeny, především travními, a hmyzem.
Kudu velký obývá africké savany od Čadu a Etiopie po jih Afriky.
Ostrov Martinik Indiáni nazývají ostrov květin.
Vosík francouzský si staví malé hnízdo.
Chrobáci pečují o své potomstvo.
Francouzské Antily Guadeloupe a Martinik a další menší ostrovy.
Historie pily která je známa od roku 2700 př. n. l.

• Padesáté číslo
• Čtyřicet devět
• Čtyřicet osm
• Čtyřicet sedm
• Čtyřicet šest
• Čtyřicet pět
• Čtyřicet čtyři
• Čtyřicet tři
• Čtyřicet dva
• Čtyřicet jedna
• Čtyřicáté číslo
• Třicáté číslo