Majoránka zahradní (Majorana hortensis), je rostlina z čeledi hluchavkovité (Lamiaceae).

Majoránka zahradní patří do čeledi rostlin hluchavkovitých (Lamiaceae), do příbuzenství mateřídoušek. Vyznačuje se celokrajnými listy a květy v úžlabí okrouhlých šedoplstnatých listenů. Listy, listeny a květy bývají nahloučeny v jakési šištice, které jsou nejhodnotnější užitkovou částí rostliny, neboť obsahují nejvíce silice - nejkvalitnější obsahové látky majoránky.
Majoránka zahradní je bylina jednoletá, vcelku drobná, dorůstající výšky 20 až 40 cm. Rostlina je trochu šedozelená, mírně pýřitá a celá příjemně silně voní. Vystoupavé nebo přímé lodyhy jsou hustě olistěné a hustě větvené. Drobné, hlávkovitě nahlučené (po 8 až 12) květy mají jen několik milimetrů dlouhé bílé nebo bledě růžové koruny. Plodem jsou čtyři tvrdky jasně hnědé barvy. Rostlina kvete v srpnu až září.
U majoránky zahradní není oblast jejího původu zcela vyjasněná. Pochází patrně ze severní Afriky. Jako koření se používala v Orientu od pradávna, ve starověkém Římě a Řecku jako léčivka při nachlazení, ve střední Evropě se pěstuje jako léčivá a aromatická bylina s největší pravděpodobností od konce středověku. Z nati se připravují čaje pro utišení bolestí, k uklidnění, na podporu trávení i proti kašli. Sušená, dlouho neskladovaná majoránka je hledaným kořením k ochucování polévek, omáček a pečení. I když z užitkových vesnických zahrádek téměř vymizela, současný zájem o toto koření ji do kultury opět vrací. Pěstuje se ze semen, vyžaduje teplé a slunné polohy a živinami bohaté půdy. Případy zplanění jsou u nás velmi zřídké.
Další články
Psychologický význam barev které působí na podvědomí a vytváří emoční atmosféru.
Masožravé rostliny lapají hmyz.
Galové a jejich kultura
Petrklíč, léčivá bylina patří k nejznámějším jarním bylinám.
Hedvábí - královna látek a jeho zpracování.
Chuť je smysl, který člověku poskytuje největší slast.