
Dunkleosteus patřil mezi první gigantické predátory v dějinách planety Země. Až deset metrů dlouhý rybovitý obratlovec Dunkleosteus, opancéřovaný ochrannými deskami, dosahoval až třítunové váhy. Tento impozantní dravec disponoval mohutnou, až jeden metr dlouhou, lebkou. V jeho čelistech se nacházely ostré kostěné výčnělky, které byly téměř jistě potažené sklovinou jako zuby, a které se neustále obrušovaly a vytvářely tím velice ostrý kousací aparát. Tyto čelistní pláty soustředily sílu kousnutí do malé oblasti na špičce ohromující silou 36 000 kilogramů na čtvereční palec (6,5 centimetrů čtverečních). To je mnohem více než například u dnešních hyen. Díky zvláštním biomechanickým adaptacím mohl navíc Dunkleosteus rozevřít čelisti v jediné padesátině sekundy, což vytvářelo v blízkosti jeho čelistí rychlý efekt nasávání okolní vody i s potravou.
Tito obří dravci neměli ve své době, kdy žraloci teprve vznikali a pomalu se rozvíjeli, prakticky žádnou konkurenci. Jak však ukázaly paleontologické nálezy nezhojených zranění na pancíři Dunkleosteů, za určitých okolností se tito tvorové mohli uchylovat ke kanibalismu.
Další články
Žraloci číhající v úkrytu se podobají spíše rejnokům a žijí ve všech oceánech. Žraloci číhající v úkrytu mají zploštělá těla podobná rejnokům, číhají na kořist zahrabaní v písku na mořském dně a obývají pobřežní vody po celém světě.