Červoři

Červoři jsou jedním ze tří řádů obojživelníků.

Červor živorodý

Červoři - toto slovo asi neznáte, i když zní velmi povědomě. Leč nejde o červy ani o červce, ba ani o červotoče ne. Červoři (Gymnophiona nebo také Apoda) jsou jedním ze tří řádů obojživelníků. Na rozdíl od obojživelníků ocasatých (mloci a čolci) a bezocasých (žáby) jsou téměř neznámí, i když jsou velmi hojní v celém tropickém pásmu naší planety. Žijí totiž velmi skrytě a způsob jejich života je dodnes málo prozkoumán. Žijí převážně v půdě, jen některé druhy jsou trvalými obyvateli vod.

Na pohled připomínají spíše velké žížaly než obojživelníky, jejich štíhlé válcovité tělo postrádá končetiny, které zakrněly tak dokonale, že ani na kostře po nich nenajdeme žádné zbytky. Ocas je velmi krátký, téměř zakrnělý, takže kloaka se nachází téměř až na samém konci těla.

Kůže červorů je hladká a stále vlhká. Tělo je kroužkované a počet kroužků odpovídá počtu obratlů - bývá jich více než 275. V kůži jsou drobné vápenité útvary, zbytky pancíře, jímž se vyznačovali předkové obojživelníků v karbonu. Oči dospělých červorů jsou zakrnělé, umístěné pod kůží nebo dokonce v lebečních kostech. Proto se červoři orientují pomocí hmatových orgánů umístěných v rýze mezi okem a nosními otvory. Tato makadla mohou vysunovat a zasunovat a slouží především k vyhledávání potravy. Poloha těchto orgánů je jedním z významných rozlišovacích znaků, podle nichž se skupiny nebo druhy červorů určují.

Červoři nemají ušní bubínky, a proto také neslyší zvuky šířící se vzduchem. O to citlivěji vnímají záchvěvy půdy nebo vlnění vody, podobně jako hadi. Jejich sluchové ústrojí tvoří jen malá chrupavčitá destička. V horní čelisti mají dvě řady špičatých, dozadu ohnutých zoubků stejné velikosti, ve spodní jsou rovněž dvě řady, pouze některé druhy mají zadní žadu redukovanou. Jazyk je celou spodinou přirostlý v ústech, a červoři ho tedy nemohou vypláznout.

Dospělí jedinci dýchají plicemi, z nichž se vyvinul jen pravý lalok, embrya ve vajíčku mají tři páry vnějších keříčkovitých žaber, u rodu Typhlonectes dvě obrovité listovité žábry. Před vylíhnutím se však vnější žábry zcela ztrácejí a ve vodě žijící larvy pak mají jeden nebo dva žaberní otvory vedoucí k žábrám vnitřním.

Samice některých červorů kladou vejce, jichž bývá několik. Hromádku ovine samice svým tělem. Takto vajíčka hlídá a současně jim zajišťuje stálou vlhkost. Bez ochrany by vajíčka odumřela. Samice kladou vajíčka v podzemní komůrce blízko vody. Vylíhlé larvy se odstěhují do vody, kde za krátký čas dospívají. Samice jiných druhů kladou již vyvinutá mláďata. Sotva larvy ve vodě dorostou, opouštějí ji, protože by se utopily - dýchají již plicemi. Jen příslušníci čeledi Typhlonectidae žijí ve vodě trvale, ale i oni rádi vylézají na souš. Zcela suché zemi se však vyhýbají - zdržují se na vlhkých místech v podzemních chodbičkách, zvláště v blízkosti vod, ale také v termitištích. Jen v době silných dešťů vylézají na povrch, spíše z přinucení stoupající spodní vodou. Samci i samice jsou k nerozeznání, mají stejné zbarvení i velikost. Samci však mají vychlípitelný pohlavní orgán.

Červoři jsou teplomilní, obývají jen tropy a subtropy. Obvykle žijí v nížinách, jen místy vystupují až do 2000 m. n. m. Jejich domovem je jižní Asie, odkud přes indonéské ostrovy zasahují až na Filipíny, Afrika a Střední a Jižní Amerika až po Buenos Aires. Nevyskytují se na Madagaskaru, Antilách, Nové Guineji a v Austrálii.

Červoři dorůstají délky od devíti do 135 cm, největší počet druhů dosahuje délky 30 cm. Šířka jejich těla se pohybuje od jednoho do dvou a půl, vzácně do tří centimetrů. Živí se především žížalami a dalšími bezobratlými, některé druhy dávají přednost termitům. Velké druhy přepadají a žerou i malé hady, především slepáky. Naopak některé druhy hadů se červory živí.

Se systémem červorů mají zoologové nemalé potíže. Zatímco ještě nedávno řadili herpetologové všechny druhy do jediné čeledi Caeciliidae, dnes se červoři dělí na tři čeledi a někteří autoři prosazují dokonce čeledi čtyři. Přitom je sporné, kam jednotlivé druhy zařadit.

Nejpočetněji je zastoupena čeleď Caeciliidae, která zahrnuje 26 rodů s více než stovkou druhů rozšířených v Jižní a Střední Americe, na Seychelách a v jižní Asii. Druhá čeleď - Ichthyophiidae - má čtyři rody s 41 druhy z tropů Jižní Ameriky, jihovýchodní Asie a indoaustralských ostrovů. Někteří odborníci však zařazují jihoamerické rody Epicrionos s osmi druhy a Rhimatrema s jedním druhem do samostatné čeledi Rhimatrematidae. Poslední čeleď - Typhlonectidae - čítá čtyři rody s 18 druhy, obývající tropické a subtropické oblasti Jižní Ameriky - i dospělci žijí převážně ve vodě.

Mezi největší červory patří až 135 cm dlouhý červor Caecilia abitaguae z tropické Ameriky, asi 120 cm dlouhá Caecilia thompsoni z Kolumbie, metrová Caecilia nigricans z Ekvádoru, Kolumbie a Peru. Všechny ostatní druhy měří měně než metr. Největší africký druh, Herpele squalostoma, dorůstá 56 cm, nejdelší asijský druh - Caudacaecilia nigroflava z Malajska a Kalimantanu - dosahuje nejvýše půl metru. Největší počet druhů žije v Jižní Americe. Ameriku obývá více než 90 druhů červorů, Afriku jen 30 druhů a v asijské oblasti žije rovněž kolem 30 druhů. Celkem se tedy počet na Zemi žijících červorů pohybuje mezi 150 až 160 druhy, přičemž není vyloučeno, že budou objeveny nebo rozlišeny druhy nové.

Některé druhy červorů jsou:

Červor živorodý, známý také jako cecílie mexická, obývá vlhké půdy Mexika a Střední Ameriky. Červor živorodý má protáhlé tělo s typickým kroužkováním, zbarvené na hřbetě šedohnědě až olivově, s břichem žlutavým až žlutohnědým.

Červor kroužkovaný, známý také jako cecílie kroužkovaná, je neobvyklý jihoamerický obojživelník žijící pod zemí. Červor kroužkovaný proslul unikátním způsobem péče o mláďata, která se živí okusováním mateřské kůže.

Červor vodní tráví celý život ve vodě. Červor vodní obývá stojaté i mírně tekoucí vody, zejména mělčiny v Jižní Americe.

Červor tříbarvý žije ve vlhkých tropických lesích v jižní Indii, zejména v pohoří Západní Ghát. Červor tříbarvý vede skrytý, podzemní život v půdě, kde se živí žížalami a dalším drobným hmyzem.

Červor cejlonský žije výhradně na Srí Lance. Červor cejlonský obývá vlhké tropické a subtropické lesy, bahnité půdy a okolí vodních toků.

Červor kamerunský je endemitem horských oblastí v Kamerunu. Vzhledem k životu pod zemí o červoru kamerunském mají vědci jen minimum informací.

Červor pestrý je barevně výrazný. Červor pestrý bývá zbarven pastelově olivově nebo žlutavě, na spodní straně je světlejší.

Červor obrovský představuje největší známý druh červora na světě, který dorůstá délky až 1,5 metru a váží kolem jdnoho kilogramu. Červor obrovský žije skrytě pod zemí, kde si vyhrabává chodbičky ve vlhké půdě.

Další články

Antilopa lesoň pestrý žije v pralesích jižně od Sahary. Lesoň pestrý známý také jako bušbok, je antilopa obývající křovinaté nebo lesnaté oblasti Střední, Západní, Jižní a Východní Afriky.

Malý tuleň kroužkovaný obývá i jezera. Tuleň kroužkovaný je druh tuleně s cirkumpolárním rozšířením v arktické a subarktické oblasti.

Vodní ptáci žijí na vodě nebo u vody. Vodní ptáci jsou svým životem vázáni na vodní biotopy rybníků, jezer, řek, mokřadů a dalších vodních ploch.

Vodní kapradina se vzhledem značně odlišuje od většiny ostatních kapraďorostů. Drobná, jednoletá, na hladině plovoucí vodní kapradina má krátké stonky, drobné lístky a vláskovité kořínky.

Axolotl mexický je další zvláštní obojživelník. Axolotl mexický má nápadné keříčkovité žábry.

Mořské řasy jsou vodní rostliny. Mořské řasy jsou souhrnným označením pro jednoduché vodní organismy. V biologii jsou mořské řasy řazeny mezi tzv. nižší rostliny. Od klasických suchozemských rostlin se mořské řasy zásadně liší.

Evoluce oka v poznatcích vědy. Evoluce oka představovala pro vědce oříšek.

Volnočasový ostrov Sentosa se nachází poblíž Singapuru. Na ostrov Sentosa lidé míří strávit čas odpočinkem.

Mrtvé jazyky ožívají a lidé o jejich studium začínají projevovat zájem. Mrtvé jazyky znovu ožívají a vrací se.

Mrtvé moře má vodu s natolik vysokým obsahem soli, že zde neexistují žádné vyšší vodní rostliny ani ryby. V Mrtvém moři přežívají pouze specifické druhy mikroorganismů. V oázách a přítocích Mrtvého moře, jako je řeka Jordán, kde je koncentrace soli výrazně nižší, se daří pouštní vegetaci, rákosinám a datlovým palmám.

Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.

Jedovaté žáby varují predátory svým pestrým zbarvením. Některé žáby jsou smrtelně jedovaté.

Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma důležitou rostlinou. Kokosové palmy milují horké klima se stálým pohybem vzduchu.

Na pohled připomínají červoři spíše velké žížaly než obojživelníky.

Informační stránky Yin.cz